Z vaseho ceniku neni jisteho mnoho, i kdyz chapu, ze musite svoji strategii obhajovat. Clovek vam nabidne knizky, vy je dejme tomu schvalite. A zakaznik vam je dopravi. Vubec nevi, ktera knizka bude jak ocenena, de facto vam vypisuje bianco sek. Je samozrejme, ze i ve vasem zajmu je prodat tu knizku co nejdraz, protoze cim vic penez, tim vetsi zisk. Premrstena cena u rady knih ale pro prodavajiciho (toho puvodniho) neni vubec zarukou, ze i jemu se aspon neco z puvodne vynalozene castky za porizeni knizky vrati. A ceny postupne klesaji, jak uvadite, coz znamena, ze puvodne podle vas draha knizka nakonec klesne na tech 50 Kc a puvodni prodavajici nedostane nic.
V jinem rozhovoru jste uvadel, ze jste driv knihy jezdil vykupovat a prodavajicim jste platil a ze vas zamer je, platit jim dustojnou castku. Tak ted je to dotazene ab absurdum. Dostanete objem zbozi zadarmo, uvedete cenu a v prubehu tydnu a mesicu zaslete tomu, kdo vam to zbozi zadarmo propujcil, absolutni smesnou castku. (desetikoruny, v nejlepsim pripade stovky). Cena knih, kterou uvadite v tomto prispevku, ze je prumerna, mozna odpovida stavu na zacatku, kdy cenu za knizku umyslne prepalite. Samozrejme, obcas si knizku i za techto podminek někdo rad koupi (zvlast pokud ji dlouho shani), to nepovazuju za nic negativniho. Ale zpusob obchodovani s temi co vam knizky davaji (a vlastne si je, pokud nesouhlasi s cenou, kterou zjisti az po predani knih k vam, uz ani nemuze vzit zpatky), ten tedy nepovazuju za ferovy.
Jestli nekdo vydelal 2000, tak leda ze rusil vlastni male knihkupectvi, urcite ne “zbytne” knizky z domaci knihovny, tomu opravdu pri nastavene politice vykupu/darovani knizek neverim.