Kominíci konečně začínají nosit štěstí i sami sobě

Když potkáte kominíka a sáhnete si na knoflík či ještě lépe přímo na kominíka, přinese vám to údajně štěstí. Jenže s příchodem nových vytápěcích technologií se poptávka po kominickém řemeslu snížila a potkat teď na ulici kominíka, obzvláště ve městě, je vzácnost. Přesto se ale kominíci dokázali přizpůsobit době a rozšířili svoje pracovní zaměření také na navrhování, výstavbu, revize a kolaudace spalinových cest nebo na měření spalin u malých zdrojů znečistění ovzduší a poradenská činnost. Díky větší šíři záběru se zájem o kominictví opět zvyšuje a počet kominíků pomalu a jistě stoupá. Navíc ekonomická recese tento obor takřka nezasáhla a jak potvrzují sami kominíci, práce mají pořád nad hlavu.

Kominictví má dlouhou historii

Kominická živnost patřila v Čechách odedávna k privilegovaným. Již v roce 1748 používal pražský cech kulatou pečeť s obrazem patrona proti ohni sv. Floriana, kterého držel z každé strany kominík. Dekretem zemské vlády z roku 1821 byla vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Počet kominíků měl odpovídat potřebám obyvatelstva a policie měla za povinnost dbát, aby majitelé domů povolovali přístup za účelem čištění komínů, píše o historii kominictví na svých stránkách Společenstvo kominíků ČR.

Už v těchto stoletích se mezi lidmi šíří přesvědčení, že kominíci nosí štěstí. Traduje se, že tuto pověru „má na svědomí“ Marie Terezie. Při své pravidelné procházce prý panovnice potkala kominíka, kterého se zeptala, zda již vyčistil komíny na zámku. Kominík odvětil, že již ano. Marie Terezie se však rozhodla všechno ověřit a přejela rukou kominíkův oděv. Poté, co jí ruka zůstala černá od sazí, údajně prohlásila: Máš štěstí. Během několika staletí se tento příběh přetransformoval do rčení, že kominíci nosí štěstí.

Několik let po pádu komunistického režimu se však zdálo, že štěstí opustilo samotné kominíky. V souvislosti s přechodem na plynná paliva v osmdesátých a devadesátých letech počty kominíků klesaly a rovněž se na nich negativně podepsala novela živnostenského zákona z roku 2004, která zničila tehdejší kominické rajóny. Počet kominíků klesl až na zhruba 600 a zdálo se, že kominictví se zařadí do seznamu ohrožených druhů řemesel. Jenže kominíci se vzepřeli osudu, rozšířili svůj pracovní záběr a díky tomu tak zastavili propad zájmu o jejich profesi. Čtěte také: Umělecká řemesla se vrací na výsluní, napomáhá tomu prodej po internetu.

Pouhým vymetáním komínů by se v současné době asi jen těžko uživili. Činnost kominíka už tak netvoří pouze čistění a údržba spalinových cest, ale také jejich navrhování, výstavba nebo montáž. Kominíci také dělají revize, kolaudace, měření spalin u malých zdrojů znečistění ovzduší a poradenská činnost. Věnují se i vložkování komínů a na část své práce využívají moderních zařízení včetně například průmyslových kamer a počítačů.

Registrace v databázi živnostníků

Business server Podnikatel.cz nabízí všem živnostníkům a OSVČ registraci zdarma v databázi živnostníků a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Při vyplňování formulářů je důležité vypsat povinné položky, vložení fotografie je volitelné.

Fotografie nahrávejte o minimální velikosti 120×100 pixelů. Můžete nahrávat fotografie i vaší provozovny.

Zájem o obor roste

Že zájem o kominické řemeslo postupně opět roste, potvrzuje SOŠ stavební a zahradnická, která jako jediná státní škola poskytuje vyučení v oboru kominík. Zájem o obor stoupá, je také náročnější než dříve. V denním tříletém studiu absolvují průměrně čtyři žáci ročně, ve školním roce 2009/10 však nastoupilo do prvního ročníku 15 žáků. Značný zájem je také o rekvalifikační kurzy, každoročně absolvuje 18 žáků, ve školním roce 2009/10 je 29 žáků, uvedl pro server Podnikatel.cz Pavel Hospodka, vedoucí učitel odborného výcviku oboru kominík.

Neroste ale jen počet zájemců o vyučení v oboru kominík, ale také počet lidí, kteří se profesi věnují. Ve Společenstvu kominíků ČR je registrováno asi 550 kominických firem a řada z nich mají i zaměstnance. Kominíci navíc také fungují i mimo toto společenství. Odhaduji, že ve společnostech je teď v současnosti 1200 – 1500 kominíků, upřesnila serveru Podnikatel.cz Rita Halbrštátová, tajemnice Společenstva kominíků ČR. Čtěte také: „Zlaté české ručičky a hlavičky“. Potvrzují to (ne)tradiční živnosti.

Přestože na většinu práce už kominíci nepotřebují svůj tradiční černý oděv, ale vystačí si s montérkami, na své „módní“ kořeny rozhodně nezapomněli. Stále tak můžete potkat muže v černém s bílou čepičkou, jak si to mašírují po ulicích. V ČR neexistuje žádný předpis, který ukládá nošení barevných variant pracovních oděvů. Je to zcela individuální. Přesto, řada kominíků respektuje tradiční oblek, černé montérky a bílou čepičku, sdělil serveru kominík Zbigniew Adamus. Je to tradiční úbor, stanovený kdysi císařem Rudolfem II. Nynější pracovní oděv již nemusí tolik chránit před sazemi, protože už je jen málo komínů zanesených sazemi a pevnými palivy se tolik netopí, doplnil olomoucký kominík Jaroslav Fiala.

Kominictví se dědí po generace

Kominictví se také řadí mezi obory, které prakticky vůbec nepocítily dopady hospodářské recese. O kominické služby je stále zájem, ať se ekonomice daří, či nikoli. Jak vysvětlují kominíci, topit se prostě musí a jejich činnost je potřebná k zajištění bezpečnosti, úspory paliv a ochraně životního prostředí. Práce je nad hlavu. Recesi jako podnikatelé nepociťujeme, komentuje Jaroslav Fiala. Čtěte také: Smrt jako úspěšný předmět podnikání.

Příjmy kominíků se pak odvíjejí od toho, zda pracují sami na sebe, nebo jako součást větší firmy. Také velmi záleží na konkrétním zaměření dané firmy a na kvalifikaci kominíků získané v dalších kurzech. Už podle zájmu o rekvalifikace je zřejmé, že se kominíci mohou uživit dobře, podotkl Pavel Hromádko. Žádný z oslovených kominíků se proto neobává, že by jejich řemeslo mohlo vymizet. U mnoha z nich se jedná i o rodinnou tradici, která přenáší už řadu generací. Vymření se neobávám. Moji dva synové jsou také kominíci, uzavírá Fiala.