Kdo je největším českým rekordmanem posledního roku? Není jím ani Roman Šebrle, ani Lukáš Bauer, nýbrž naše měna, která od počátku roku překonává jednu kurzovní metu za druhou. Od ledna posílila vůči euru o 3 koruny. Podíváme-li se na poslední rok, tak zjistíme, že koruna vůči euru apreciovala dokonce takřka o 20 %. Takovýto razantní nárůst nemá obdoby, problémem ovšem je, že silný kurz koruny není odrazem vývoje naší ekonomiky, ač může premiér Topolánek tvrdošíjně tvrdit pravý opak. Pravdou sice zůstává, že české hospodářství vykazuje pravidelně solidní hospodářský růst a díky své stabilitě se stává pro zahraniční investory stále atraktivnější, ale tak výrazně silná měna rozhodně přestřeluje možnosti naší ekonomiky. Čtěte více: Po roce rekordů propad. Došel již koruně dech?.
Už dlouho se proti koruně ozývají vývozci, které silná měna poškozuje nejvíce. Jenže koruna už neohrožuje pouze exportéry, ale začíná postihovat i průmyslníky a firmy působící v oblasti cestovního ruchu. Zatímco první mají problém sehnat nové zakázky, druhé poškozuje skutečnost, že pro cizince se díky silné koruně stává Česká republika drahá. Kvalitou a kvantitou služeb však „cenové drahotě“ rozhodně neodpovídáme. Aby problémů nebylo málo, tak díky silné koruně přicházíme i o miliardy korun z dotací EU. Z řad podnikatelů tak opět zaznívají hlasy na urychlené přijetí eura. Zatímco dříve po euru volali jen exportéři, nyní se k nim přidává i širší podnikatelská obec. Čtěte více: Koruny, děkujeme, odejděte! Podnikatelé chtějí platit eurem.
Nutné ovšem přiznat koruně i cenné zásluhy. Díky jejímu posilování se v Česku tolik neprojevily vysoké ceny ropy. Naše měna též pomáhá držet v mezích inflaci, která na počátku roku výrazně vzrostla. Možná i proto se představitelé ČNB vyjadřují k otázce eura velmi zdrženlivě. Koruna jim do velké míry pomáhá ovlivnit věci, kterých sami mohou dosáhnout je velmi těžko. Euro samozřejmě přináší i několik rizik. ČNB ztratí možnost autonomní měnové politiky. V případě ekonomických šoků bude potřebovat, aby u nás dobře fungoval fiskální systém. Pro vstup do Eurozóny musíme též splnit maastrichtská konvergenční kritéria, především deficit vládního sektoru na HDP a cenovou stabilitu. Čtěte více: Přijetí eura může být pro podnikatele ziskové.
Přitom již příští rok bychom měli hranice maastrichtských kritérií dosáhnout. Není tedy na čase říci euru „ano“? Samozřejmě bychom museli ještě před přijetím eura uskutečnit nutné strukturální reformy (především penzijního a zdravotního systému). Ale aspoň by snad tato povinnost popohnala vládu k rychlejším a radikálnějším činům. Vláda nakročila v reformách správným směrem, ale chtělo by se nezastavovat po prvním kroku. A právě vyhlášení termínu přijetí eura může být tím ideálním hnacím motorem, poté totiž budeme muset reformy dotáhnout do konce. Příkladem nám budiž Slovensko a především jeho předchozí vláda. Premiér Dzurinda provedl bolestivé reformy a i když je současný předseda vlády sliboval zrušit, takřka všechny změny platí dál. Na Slovensku se i díky tomu bude od 1. ledna 2009 platit eurem. I naše vláda by se měla odhodlat dát pevný termín přijetí eura a říci: Koruny! Děkujeme, odejděte.
Čtěte více: Slovensko nám jde v otázce eura příkladem.
ČLÁNKY DO MAILU