Koně zrcadlí lidské emoce, učí, jak si s jiným tvorem budovat vztah postavený na důvěře. Takové dovednosti jsou i při vedení lidí pro manažery a lídry nezbytné.
Vanda, Melinda, Eva a Ferry
Vanda Binderová a Eva Chládková na nás čekají v jezdecké stáji Preláta rodiny Malých v Přední Kopanině. Z Prahy sem není daleko, krajina je tu přitom už venkovská. Památky, které cestou míjíme, připomínají dlouhou kopaninskou historii. Třeba kostel svaté Máří Magdalény, který byl původně románskou rotundou z poloviny 12. století. Nebo Jezuitský dvůr z půlky 17. století vyrostlý ze starší původní tvrze. Velké město nedaleko sem doléhá jen přes letadla, která tudy jdou na přistání v Ruzyni.
Vanda do stáje jezdí za valachem Ferrym a Eva tu má ustájenou svou klisnu Melindu. Ferry a Melinda jsou teď také jejich parťáky v rozvojových kurzech, které pořádají pro veřejnost – hlavně, ale ne výhradně, pro zájemce z firem. Svůj projekt příznačně pojmenovaly MeetHorse.
V pěti na koně a nechtěla slézt
Vanda hned po vysoké škole vstoupila do světa korporátních firem, kde podporovala lidi v oblasti vzdělávání. Zároveň jezdila na koni. Asi v pěti letech mě moje teta posadila na koně a už jsem z něj nechtěla slézt,
směje se a říká, že postupně v těchto dvou světech, ve kterých se pohybovala, začala vidět paralely.
Viděla jsem, co všechno mi koně zrcadlí. Třeba mé vlastní emoce. To, co jsem v práci slyšela teoreticky, jsem si u koní zkoušela v praxi,
vysvětluje Vanda, která se teď věnuje také koučování. K myšlence vytvořit kurz, který by umožnil podobné věci zažít i dalším lidem, už nebylo daleko.
Před pěti lety začala promýšlet, jak by kurz mohl vypadat. A s překvapením našla zahraniční asociaci (European Association for Horse Assisted Education), která se vzdělávání skrze interakci s koňmi věnuje. Vyrazila na kurz do Německa. Kurz sice nebyl až tak užitečný, jak jsem čekala, ale potkala jsem tam pána s podobným příběhem, jako je můj. Pracoval v korporátu, jezdil na koni a pak vytvořil kurz s koňmi určený lídrům. Získala jsem další impuls začít se tomu také věnovat i u nás,
vypráví Vanda.
Dětská láska, která se stala profesí
Nad projektem se pak spojila s Evou a dnes za sebou mají přes dva roky praxe. Vanda a Eva se ze stáje znaly už několik let. Eva byla v jezdectví můj motivátor. Dokázala mi dodat odvahu, třeba když jsem chtěla zvládnout nějaký vyšší skok,
říká Vanda. Evu koně lákali od malička, kdekoliv byla, šla do stájí a ptala se, jestli může koně vyčistit, povodit nebo se svézt. Vyrůstala jen s mámou, takže na to, aby se koním věnovala soustavně, nebyly peníze. Opravdu jezdit jsem nakonec začala až ve 24 letech. A pak mi můj tehdejší přítel připravil překvapení a koupil mi koně. Byl to anglický plnokrevník, dostihový kůň, nevhodný k jezdeckému sportu, ale to tehdy ani jeden z nás nevěděl. Najednou jsem měla velké zvíře a byla to zásadní životní změna,
vypráví Eva.
Čtěte také o práci podnikatelky, která připravuje kosmetiku z chřibských bylin, a to v článku V čisté přírodě Chřibů sbírá bylinky a pak z nich vyrábí voňavou kosmetiku.
O něco později získala ještě kobylku Melindu. Tehdy byla týrané, zničené a vyhaslé zvíře. Daly jsme se dohromady a ušly jsme spolu dlouhou cestu,
popisuje Eva, dnes držitelka jezdecké licence ZZVJ a instruktorka jezdectví, která s Melindou absolvovala spoustu závodů a získala mnohá vítězství, například v parkuru. Melinda mě hodně rozvinula, v tom směru mám teď i z vlastní zkušenosti během kurzů lidem co nabídnout,
dodává Eva, která má lektorské zkušenosti nejen z toho, že učí jízdu na koni, ale také ze své druhé profese – vizážistiky, v níž pořádala i kurzy pro veřejnost.
Jak se učí zážitkem
Jejich kurzy jsou zážitkové a to je něco, na co podle Vandy slyší jejich firemní klienti. Zážitkové kurzy už jsou nějakou dobu ve vzdělávání lidí trendem. Člověka totiž přimějí k tomu, aby vystoupil ze své komfortní zóny. A tak funguje i setkání s koněm. Většina lidí s koňmi moc zkušeností nemá a najednou jsou v bezprostředním kontaktu se zvířetem, které váží skoro půl tuny. Tím se víc dostávají do přítomnosti, musí se soustředit na to, co se děje tady a teď. Což je pro rozvoj lidí hodně důležité. Se zážitkem se pojí emoce a díky nim je to, co se lidé naučí, pro ně zapamatovatelnější. Většinou si na to dokáží vzpomenout i po letech, zatímco u teoretického kurzu se informace rychle ztrácí, když ji člověk okamžitě neaplikuje v praxi,
objasňuje Vanda.
Interakce s koněm je podobná tomu, když člověk musí v práci vyjít s lidmi. Někteří lidé nemají dostatečnou sebereflexi a některé věci prostě nevidí. Na našem kurzu je mohou skrz koně zahlédnout a přemýšlet o nich. Proč třeba ten samý kůň reaguje na každého úplně jinak?
vysvětluje Vanda. I skrze diskuse lidem pomáhají najít paralely k jejich běžné práci. Zároveň si s koněm také vyčistí hlavu, vyjdou z kanceláře, jsou v přírodě, což je samo o sobě léčivé a lidé to potřebují. A kurz s koněm může sloužit také jako teambuilding.
Koně emoce poznají
Eva připomíná: Když lidem řekneme, že naše kurzy s koňmi nejsou o ježdění, všichni se diví, co tedy budou dělat.
S koňmi totiž na svých kurzech pracují hlavně ze země, formou různých cvičení. Nejčastěji dělají jednodenní kurzy. Začínají diskusí o očekáváních, tématech a prioritách účastníků, ale také o bezpečnostních pravidlech při spolupráci s koněm. Lidé dostanou informace o tom, jak funguje koňské stádo, které vede zkušená klisna.
Pak vyrazí do výběhu, kde musí „ulovit“ volně puštěného koně. To je první cvičení, které bývá na kurzech vždycky stejné. Účastníci se přitom dozvídají o důležitosti přítomného okamžiku. Koně zrcadlí emoce člověka a cítí, s čím za nimi do výběhu přišel,
říká Vanda. Kůň vnímá elektromagnetické pole živočichů, kteří jsou kolem něj. Stejně si koně načítají lidi. Nejvíc kůň nesnáší, když se ho bojíte, ale maskujete to. Tak k vám nikdy nepřijde. Vnímá autentické emoce, je potřeba je uvolnit. Pak si k vám kůň cestu najde, ale na každého reaguje jinak – a podobné je to s lidmi. To je naše nejdůležitější cvičení. Pak následuje například překážková dráha, průchod uličkou, couvání s koněm, práce s lonží a podobně. Každé další cvičení je víc a víc kontaktní a vyžaduje další zkušenosti,
objasňuje Eva.
Lidé si tak rozvíjejí různé kompetence a posouvají se k tomu, aby nakonec dokázali třeba i něco, co jim na začátku vůbec nešlo, nebo se toho dokonce báli. Pro někoho totiž může být úspěch přiblížit se ke koni na dva metry. Učíme lidi, že učení se je proces, ze kterého mohou mnohé získat, i když třeba nedosáhnou úplného vrcholu,
dodává Vanda. Práce s koněm se podle ní hodně týká navazování důvěry, rozpoznávání emocí, práce s energií nebo gesty, aby byla v souladu verbální a neverbální komunikace, na což koně reagují, a to všechno je pro účastníky užitečné i v každodenním životě, v manažerské práci a leadershipu, při práci s týmy.
Nenutíme, nabízíme
Pro někoho však může jít o příliš dlouhý skok z komfortní zóny. Proto lidem cvičení nabízejí, ale účast je dobrovolná, nikdo tu není pod tlakem. Měli jsme účastníky, kteří přišli se svým týmem, ale dopředu řekli, že mají s koňmi špatné zážitky a nechtějí se cvičení zúčastnit. Kdykoliv však dostanou chuť zapojit se, mají příležitost. Pro někoho je posun už jen to, že si koně pohladí,
tvrdí Vanda. Nebývá to totiž tak vzácné, že se lidé koní bojí. Koně však jsou zvířata, která se snaží lidi získat, jsou velmi spolupracující, hledají si k lidem cestu,
dodává.
To, že účastníci už nemají z koní strach, často také zaznívá ve zpětných vazbách, které Eva s Vandou na konci kurzů dostávají. Koně mi nastavili zrcadlo, co se zdálo jako velká výzva, nakonec nebylo tak těžké, jak jsem si představoval – to jsou časté zpětné vazby, které od klientek a klientů získávají. Lidé také zmiňují, že si uvědomili, jak má všechno svůj čas. Že všechno nejde rychle, jak jsou zvyklí vyžadovat v práci. Svůj čas vyžaduje práce s koňmi i lidmi. Také pochopí, že stejně tak jako každý kůň vyniká v něčem jiném, je to stejné u lidí. A hodně zmiňují, že je zaujalo, jak probíhá získávání důvěry koně,
popisuje některé výsledky kurzů Eva.
Jak se ještě můžete rozvíjet? Inspirujte se třeba v článku Bojíte se oslovit cizí lidi? Víme, jak to změnit, a vašemu byznysu to prospěje.
Nevěnují se ale jen firemní klientele. Pořádají například i kurzy pro páry. Partneři na nich mohou pochopit, jak a proč druhý v některých situacích reaguje. I pro nás to je hodně zajímavé. S každým účastníkem se učíme něco nového. Stále vymýšlíme nová cvičení a kurzy upravujeme podle zpětné vazby, kterou dostáváme,
vypráví Eva.
Co vyčtete v koňských očích
Zatím za nimi zájemci přicházeli sami, kurzy moc nepropagovaly, navíc se také hodně věnovaly svým malým dětem. Teď je zlomové období, kdy o sobě dávají více vědět, oslovují firmy a navazují různé spolupráce – například s psychologem a koučem Radvanem Bahbouhem, s nímž spolupracovaly i na svém úplně prvním kurzu. A vymýšlejí také další kurzy. Zážitkových kurzů je na trhu hodně. Velká výzva je pro nás být mezi nimi vidět a také prolomit vnímání některých klasičtěji zaměřených HR oddělení ve firmách. Vysvětlujeme jim, že náš kurz není jen akce pro zábavu, ale jde o práci na sobě i v týmu,
prozrazuje Vanda milníky, které mají aktuálně před sebou. Jak dodává, kurzy se snaží dělat tak, aby si z nich lidé co nejvíce odnesli a na základě pozitivní reference se tak o nich dozvídali další zájemci. To, že propojují znalost koní a koučování, považují na trhu za svou silnou stránku.
Eva v práci s koňmi objevila svou vytouženou cestu. Baví ji předávat vlastní zkušenost s koňmi dál. Vandě už od dětství koně dodávali energii a vnitřní sílu. Čistí si s nimi hlavu, zpomalí. Když se vrací ze stájí, je spokojená. A je ráda, když to zažijí i ostatní. Práce s koňmi je léčivá. To pochopíte, když se jim podíváte do očí,
přesvědčuje Eva.
A co na takové spolupráci s lidmi během kurzů baví Melindu a Ferryho? Změna, vzrušení,
říká Eva. I koně se tak posouvají dál,
dodává s poznámkou, že aby byl vyrovnaný a klidný kůň, musí mít především vyrovnaného majitele. Koně jsou přeci hravá a společenská zvířata,
doplňuje Vanda.
Podívejte se také na podnikatelku, která si zamilovala kosmetiku a teď vyrábí vlastní:
ČLÁNKY DO MAILU