Proč EU snižuje produkci cukru a o kolik
1. července roku 2007 vstoupil v účinnost návrh Evropské komise na snížení cen cukru. Návrh vzešel z prohraného sporu mezi „starými“ členskými státy EU (EU 15) a Austrálií, Brazílií a Thajskem, kdy vítězné strany tvrdily, že EU dotuje export cukru udržováním vysokých cen. Na základě toho EU přijala opatření (cukerní reformu), která vedou ke snížení produkce cukru v EU o cca 5 mil. tun ročně z celkových 20 mil. tun. s tím, že snížení produkce cukru bude EU těmto výrobcům, pěstitelům a dodavatelům zařízení kompenzovat.
Jaký může být dopad na cukrovarnictví v ČR?
Ovšem nepovedou tyto kompenzace k hromadnému ukončení pěstování cukrové řepy a následně k omezení výroby cukru v ČR, která zde má již dlouholetou tradici, přičemž čeští pěstitelé cukrové řepy patří k těm nejlepším, co do kvality produkce? Pokud skončí s pěstováním cukrové řepy tuzemští zemědělci, budou zřejmě muset skončit i cukrovary. Podle ministerstva zemědělství u nás chybí silné vazby mezi pěstiteli řepky a výrobci cukru, jako to je v jiných členských zemí. Tím pádem u nás více hrozí uzavírání cukrovarů a i konec samostatnosti v pokrytí potřeb tuzemskou výrobou cukru.
Snížení výroby cukru poznamená nejen samotné cukrovary a jejich zaměstnance, ale i dodavatele (např. zemědělská družstva), která dodávají do cukrovarů suroviny. Např. 1 z postižených je i největší pěstitel cukrové řepy u nás – Zemědělské družstvo Unčovice na Olomoucku. Dosud toto družstvo podle týdeníku Zemědělec produkovalo kolem 50 tis. tun cukrové řepy ročně, nyní však muselo produkci snížit na polovinu.
Co je zřejmě pravým důvodem uzavírání cukrovarů v ČR?
Pan Matthew Trilling, CEO Eastern Sugar (britsko-francouzská společnost) řekl, že vzhledem ke snížení cen ze strany EU a plánu na snížení produkce cukru nevidí žádnou ekonomickou budoucnost svých závodů a není jiná možnost než požádat EU o prostředky z restrukturalizačního fondu. Také se obává toho, že EU bude postupně kompenzace zúčastněným stranám snižovat, takže by mohlo v budoucnu hrozit, že by mohli být výrobci nuceni vzdát se svých kvót bez poskytnutí kompenzací.
Přestože je cukerní systém v EU velmi silně administrativní a direktivní, cukrovarnické podniky v jednotlivých členských zemích se samy rozhodují o své existenci a podnikání v komoditě cukr. Vlivem vývoje v letech 1990 až do vstupu ČR do EU, kdy skončilo zhruba 80 % českého cukrovarnictví v majetku cukrovarnických podniků sídlících ve starých členských státech jako je např. Německo a Francie, není podle ministerstva zemědělství možné jakkoliv vývoj týkající se cukru potřebných způsobem ovlivňovat.
Je tedy více než zřejmé, že staré členské země si koupí zahraničních cukrovarnických podniků a jejich následným zavíráním zajistily téměř bezstarostnou existenci svých tuzemských cukrovarnických podniků, navíc za to dostanou ještě zaplaceno. Neboť většina „nových“ zemí EU (EU 25, tedy včetně ČR) přijala cukerní reformu, coby opatření „starých“ zemí EU (EU 15), a podepsala se tak pod jejich „dluh“.
Např. Francie, Německo i Velká Británie se nevzdala zatím vůbec žádné tuzemské kvóty. Proč taky, když mohou vracet kvóty např. z Čech, Slovenska a Maďarska. Naopak již z „nových“ zemí (které na sebe vzaly část dluhu z EU 15) se vzdalo celkové cukerní kvóty Lotyšsko a Slovinsko.
Možný dopad snížení výroby cukru v rámci EU na členské a okolní státy
Uzavřením 3 cukrovarů společnosti Eastern Sugar se v ČR sníží celková kvóta od roku 2007/2008 o 102 478,2 tun., což představuje zhruba 1/4 národní cukerní kvóty a zřejmě poprvé v historii přestane být ČR soběstačná v produkci cukru (spotřeba cukru v ČR činí asi 380 tis. Kč).
V roce 2006/2007 (období se počítá vždy od 1.7.) bylo během 7 měsíců dovezeno do ČR celkem 37 572 tun cukru a vyvezeno 88 718 tun. Bilance zahraničního obchodu tedy zatím vykazuje aktivní saldo, ale podle odhadů má za období 2006/2007 poklesnout meziročně více než dvojnásobně. Tím se aktivní saldo zahraničního obchodu s cukrem výrazně sníží.
EU snižuje produkci cukru, i když se odhaduje, že světová spotřeba cukru se bude rok od roku zvyšovat (do 2010 asi o 8%, do 2020 pravděpodobně o 27 %). Snižování produkce v EU využili největší evropští producenti cukru mimo EU (Rusko – nárůst o 31 % a Ukrajina – nárůst až o 40 %) navýšením vlastní produkce cukru, i když v těchto zemích je pěstování cukrové řepy a rentabilita produkce cukru na podstatně nižší úrovni.
Nejvyšší meziroční nárůst se očekává v Asii a v celé Americe. Produkční plochy v EU by se měly nadále snižovat. Za rok 2006 došlo k poklesu o 18,4 %. Např. v Irsku se již za období 2006/2007 nevyráběl vůbec žádný cukr, v Itálii došlo k poklesu téměř o 1/3. Snížení produkce v EU se projeví ve výrazném snížení vývozu, takže EU může během několika let opustit pozici světové dvojky ve vývozu cukru. Po uskutečnění cukerní reformy a při stávajícím vývoji je pak velmi pravděpodobné, že se EU stane čistým dovozcem cukru.
Přijde nová cukrovarnická reforma?
Ministrovi zemědělství Mgr. Petru Gandalovičovi se nelíbí podoba cukerní reformy v rámci EU a na nedávném zasedání Rady pro zemědělství a rybolov přednesl své stanovisko. Zda-li to bude mít nějaký efekt a povede to k záchraně českého cukrovarnictví, se teprve ukáže.
Podle ministerstva zemědělství a jeho Situační a výhledové zprávy z května tohoto roku pry bude ČR prosazovat co nejrychlejší zrušení kvót cukru v EU s maximálně možnou liberalizací trhu při zachování přiměřené míry celní ochrany vůči zvýšeným dovozům cukru, pokud EK neupustí od ryze administrativního způsobu řízení reformy.