Konec roku se blíží, nezapomeňte na uzávěrkové operace

Účetní uzávěrka, nebo závěrka?

Nejprve by bylo vhodné si vysvětlit rozdíl mezi účetní závěrkou a účetní uzávěrkou. Účetní uzávěrka spočívá v zaúčtování již zmiňovaných všech účetních případů tak, aby byly naplněny zásady vedení účetnictví stanovené zákonem. Na základě zaúčtování všech operací, včetně uzávěrkových, může účetní jednotka uzavřít účetní knihy, zjistit hospodářský výsledek a přejít k sestavení účetní závěrky.

Typické úkony, které účetní jednotka v rámci účetní uzávěrky provádí, jsou: zaúčtování časového rozlišení a dohadných položek, zaúčtování kurzových rozdílů, provedení inventarizace, zaúčtování opravných položek k aktivům, zaúčtování opravných položek a odpisů pohledávek a zaúčtování rezerv. V neposlední řadě musí účetní jednotka zaúčtovat splatnou daň, případně odloženou daň.

Účetní závěrka na rozdíl od uzávěrky je považována dle zákona o účetnictví za nedílný celek, který je tvořen rozvahou, výkazem zisků a ztrát a přílohou. V návaznosti na kategorizaci účetních jednotek mohou mít některé účetní jednotky povinnost sestavit také přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu.

Uzávěrkové operace a směrnice účetní jednotky

Před samotným sestavením účetní závěrky musí účetní jednotka zaúčtovat všechny účetní operace. Samotné postupy účtování pak může, případně musí, účetní jednotka stanovit ve svých interních směrnicích. Interními směrnicemi pak účetní jednotka popisuje zvolený způsob účtování tam, kde zákon o účetnictví, případně jiný právní předpis, dává možnost volby.

Účetní jednotky tak mohou v návaznosti na právní předpisy dle svého subjektivního rozhodnutí zvolit, jakou metodou budou například účtovat o zásobách, jakým způsobem a pro jaké druhy majetku sestaví odpisové plány, kdy a za jakých okolností budou tvořit opravné položky a další. Interní směrnice jsou následně pro účetní jednotku závazné.

Účtování o časovém rozlišení a dohadných položkách

Účetní jednotka musí v návaznosti na akruální princip účtovat o časovém rozlišení nákladů a výnosů. Zjednodušeně lze akruální princip vysvětlit jako přiřazování nákladů a výnosů do těch období, se kterými věcně a časově souvisí.

Pokud účetní jednotka může určit, čeho se daný výnos/náklad týká, jaká je výše vynaložené částky, a období, které se daný výnos/náklad týká, potom jsou tyto účetní případy předmětem časového rozlišení. Typicky se potom jedná například o nájemné placené popředu nebo pozadu, náklad týkající se více účetních obdobích a další. Účtování časového rozlišení blíže upraví účetní jednotka v interních směrnicích.

Zatímco u účtech časového rozlišení zná účetní jednotka tři kritéria, v případě účtování o dohadných položkách zpravidla nemá kompletní informace. U účtování o dohadných položkách účetní jednotka odhaduje zpravidla výši nákladu nebo výnosu. Ostatní informace by měly být účetní jednotce známé. Dohadné položky se pak často vytváří například k nevyúčtovaným dodávkám za elektrickou energii.

Kurzové rozdíly

Pokud účetní jednotka účtuje o cizoměnových účetních operacích, musí ke konci roku provést tzv. přecenění těchto aktiv nebo závazků. Pozor však na to, že se nepřeceňují veškerá cizoměnová aktiva nebo pasiva.

Ke konci roku se pak typicky přeceňují neuhrazené závazky a pohledávky k rozvahovému dni, koncové stavy bankovních účtů vedených v cizích měnách nebo valutových pokladen, bankovní úvěry v cizí měně nebo rezervy tvořené v cizí měně.

Inventarizace

Mimo ostatní povinnosti uložené zákonem o účetnictví mají účetní jednotky povinnost provést inventarizaci majetku a závazků. V rámci tohoto procesu účetní jednotka zjišťuje skutečný stav majetku a závazků, který následně porovná se stavem v účetnictví.

Výsledkem zjištěných skutečností mohou být tři stavy. V prvním, a i ideálním případě, se skutečný stav rovná stavu účetnímu a nevznikají inventarizační rozdíly. Pokud je však skutečný stav rozdílný než účetní, musí účetní jednotka účtovat o inventarizačním rozdílu v tom období, kterého se týká. V případě, že je účetní stav vyšší než skutečný stav, bude účetní jednotka účtovat o tzv. manku/schodku. Pokud by nastala opačná situace – tj. skutečný stav je vyšší než účetní stav, bude účetní jednotka účtovat o tzv. přebytku.

Inventarizaci však nepodléhají pouze ta aktiva, která může účetní jednotka fyzicky spočítat. V rámci inventarizace se provádí i tzv. dokladová inventura, a to u toho majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci. Účetní jednotka by tak měla mimo jiné ověřit stavy závazků a pohledávek z obchodních vztahů, zůstatek a opodstatnění tvorby opravných položek k zásobám a pohledávkám nebo zůstatek a opodstatnění tvorby rezerv.

Opravné položky a rezervy

Opravné položky slouží pro vyjádření dočasného snížení hodnoty majetku. Nejčastěji se potom tvoří k zásobám a pohledávkám. U pohledávek však musíme rozlišovat zákonné opravné položky a účetní opravné položky.

K tvorbě opravných položek by se mělo přistupovat individuálně a minimálně k rozvahovému dni posoudit, zda je jejich tvorba stále opodstatněná, případně zda již nepominuly důvody pro její tvorbu. Pozor však na to, že opravné položky se mohou tvořit pouze ke snížení hodnoty majetku. Tvorba opravné položky na zvýšení hodnoty majetku se tvořit nesmí.

Dalším nástrojem zajišťujícím dodržení zásady opatrnosti je účtování o rezervách. Pokud účetní jednotka předpokládá, že jí vznikne v budoucnosti náklad, který bude ovlivňovat výsledek hospodaření, může na tento náklad tvořit průběžně rezervu. O rezervách se pak účtuje v případě, kdy účetní jednotka zná účel, ale není dostatečně známá výše a období, kdy náklad nastane. I zde je zapotřebí rozlišovat účetní rezervy a rezervy daňové.

Splatná daň

Na základě zaúčtování všech účetních operací a upravení výsledku hospodaření na základ daně účetní jednotka v neposlední řadě zaúčtuje splatnou daň z příjmů za dané účetní období. Účetní zápis o splatné dani bývá posledním zápisem v účetním deníku.