Konsolidační balíček si posvítí také na včelaře. Co na to říkají?

Odborníky vláda nevyslyšela

Jak upřesňuje Jarmila Machová, předsedkyně Českého svazu včelařů, svaz nesouhlasí se zrušením kalkulace příjmů ze včelařství v rámci ostatních příjmů podle zákona o daních z příjmů. Dále dodává, že kalkulace příjmů na jedno včelstvo vznikla před více než 20 lety a je žádoucí z několika důvodů. Patří mezi ně nezahlcení daňové správy, důchodový věk včelařů, zapojení do včelaření i státních zaměstnanců a statistická zjišťování ve včelařství. Třetina chovatelů včel je v důchodovém věku. Průměrný věk chovatele včel je 60 let. Než podávat daňové přiznání, raději stav včelstev sníží. Cukr je drahý, proto vytočí med jen pro své blízké a včely nechají raději zimovat na medu. Výsledek? Medu bude nedostatek a při využití odčitatelných položek hrozí opět velké zatížení pro daňovou správu s nulovým přínosem pro stát, popisuje Jarmila Machová.

Svaz dále podotýká, že ekonomický stav naší společnosti není dobrý a nebrání se zdaňování příjmů. Je proto ochoten upravit kalkulaci tak, aby odpovídala současné situaci. Průměrný výnos medu je dle statistiky za posledních 5 let cca 10 kg na včelstvo. Průměrná cena medu ze dvora (na vesnici 110 Kč, v Praze i 200 Kč) je cca 150 Kč. Předpokládaný příjem by tak byl 1500 Kč na včelstvo, což by znamenalo osvobození od daně chovatele, který zazimoval k 1. 9. 33 včelstev. Včelařů, kteří mají více než 33 včelstev, je cca 3800, upřesňuje Jarmila Machová a dodává, že by přivítali změnu osvobozené částky pro ostatní příjmy z 50 tisíc na 60 tisíc Kč, protože pak by byli osvobozeni včelaři s 40 včelstvy, jak tomu bylo před 12 lety.

S připomínkami se připojilo také Sdružení místních samospráv České republiky argumentující tím, že drobný chov včel je na českém venkově tradiční volnočasovou činností, která má nenahraditelnou roli pro přírodu. Dále považuje za nepřípustné zatěžovat drobné včelaře administrativou. Dle sdružení by navržená změna měla zcela zanedbatelný dopad na rozpočet. Připomínka byla projednána a bylo jí nevyhověno s tím, že většiny zájmových včelařů se tato výjimka z hlediska odvodových povinností nedotkne.

Včelaři se obávají úbytku v jejich řadách

Například Milan Čaloun – Vášnivý včelař, spadá do poměrně úzké kategorie profesionálních včelařů a návrh by pro něj nepředstavoval vůbec žádnou změnu. Podniká totiž podle zákona o zemědělství, podávání daňového přiznání považuje za zcela samozřejmé, stejně jako placení daní. Naprosto však chápe, že se o daném tématu mluví a že se zákonodárci snaží s tímto problémem něco udělat. Je totiž podle něj nesporné, že díky této daňové výjimce peníze státu unikají v míře nemalé. Celá problematika je však mnohem složitější a potkává se zde celá řada protichůdných aspektů. Na jedné straně jsou to zmíněné daňové úniky, netransparentnost a nesystémovost daňového řádu, zvýhodňování hobby včelařů v neprospěch těch profesionálních a další. Na druhé straně stojí administrativní zátěž zejména pro starší včelaře, kterých je opravdu mnoho, ekonomicky neefektivní zátěž pro státní aparát, veřejná služba v podobě opylovací činnosti a řada dalších. Trochu se proto obávám, že zde nalézt správné řešení nebude jednoduché, dodává.

Také Václav Sciskala, včelař z Včelařského spolku Moravy a Slezska, uvádí, že tady vznikne administrativní povinnost včelaře se zaregistrovat na finančním úřadě a každoročně podat daňové přiznání bez ohledu na výši příjmu. Stát vybere pár peněz, ale ta agenda a náklady pro poplatníka i správce budou vyšší. Stávající stav byl velmi jednoduchý. Ale proč to dělat jednoduše, když potřebujeme zaměstnat lidi a otrávit ty, co něco dělají. Ono bude lepší, když nikdo nebude dělat nic a stát nám zajistí to, co potřebujeme. Třeba si dovezeme, doplňuje s tím, že pro něj registrace jako plátce daně bude představovat vícepráci, kterou dosud jako včelař s počtem včelstev do 30 nemusel dělat.

Podle Augustina Uváčika, mentora včelařství zabývajícího se také střešním včelařením, by se měl limit pro neplacení udržet v co největším rozsahu. Osobně by přivítal jednou tolik, tedy 100 tisíc korun. A protože se v současné době pereme i inflací, považuje zastropování částky spíše jako nešťastné. Lepší způsob, jak určit danou hranici, vidím právě v počtu chovaných včelstev na osobu a nadále možnost „prodeje ze dvora“ s limitem 2000 kg medu, uvádí.

Pomůže tato změna státnímu rozpočtu?

Augustin Uváčik plně chápe, že hospodaření na socialistický způsob či forma neustálých dotací nemůže fungovat donekonečna. Směr dotací by se měl podle něj upravit předně do nápravy přírody v monokulturní krajině, vrátit přírodní bohatství, které není vyjádřeno jen výnosem určité plodiny, ale zachováním zdrojů nektarodárných a pylodárných rostlin. Státní rozpočet komentovat nemůže, ale věří odborníkům a současné vládě, že mají těžké období. Ono rozdáváním zadarmo a za voličské hlasy si ničíme budoucnost jako takovou. Rozpočet by se ovšem měl plnit s rozvahou a důležitostí jednotlivých oborů lidské činnosti. A věřte, že bez včel a ostatních opylovatelů by byl opravdu velký problém rovnající se největším katastrofám, co na světě známe. Proto si važme toho malého tvora, co udělá tolik práce, zdůrazňuje.

Václav Sciskala si myslí, že v tomto případě budou změny pro stát spíše nákladem než výnosem. Také Milan Čaloun je přesvědčen o tom, že navržené řešení přinese pouze administrativní zátěž pro obě strany a současně nepřinese do státního rozpočtu ani jednu jedinou korunu navíc. Na to je podle něj navržené řešení úplně stejně děravé jako to stávající, které odbourává alespoň administrativu. Když by se řešilo jen na straně státu, řešení by tu určitě byla. Třeba na bázi povinné EET, aby se dalo hovořit o konkrétních číslech, aby se dala predikovat efektivnost, upřesňuje a zmiňuje, že administrativní zátěž státu se dlouhodobě snižuje elektronickými podáními datovou schránkou, což je pro podnikatele běžná a pochopitelná rutina. Obojí je však absolutně společensky neakceptovatelné pro dotčenou část veřejnosti a legislativně obtížně uchopitelné. Myslím tedy, že zde stát ze slámy nic nevymlátí a že mnohem snazší by bylo řešit stránku státních výdajů, jakkoliv jsem zastáncem toho, že se řešit musí strany obě, shrnuje.

Legislativu je nutné sledovat

Podle Augustina Uváčika by včelařům pomohlo, kdyby se neustále neměnila legislativa a změny se dělaly uváženě a na základě vnímání všech úhlů pohledu. To může být zatěžující, protože se musíte přizpůsobit kolikrát nějakému člověku, co věc rozhodne od kancelářského stolu, říká. Největší problém je přitom podle něj v současné době udržet včely zdravé a fit, což je velmi těžké. Nemoci včel, které včelařům způsobují největší ztráty, jsou pro každého včelaře velmi osobní záležitostí. Když zemřou včely nebo jsou nemocné, přenáší se to na samotného včelaře a ten chřadne s nimi. Dále dodává, že včelí produkty dokáží člověka velmi efektivně uzdravit a jistě by stálo za to, udělat legislativu, která pomáhá včelí produkty více uvést do praxe pod erudovaným dohledem lékařů či jiných odborníků.

Václav Sciskala v oboru včelařství, které je jeho koníčkem, sleduje legislativu, protože jsou určité normy, které musí respektovat. Sám se však ptá, proč se naši zákonodárci nesnaží, aby tyto normy byly ucelené, a proč Česká republika nemá zákon o včelách. Máme zákon pro zahrádkáře, rybáře, myslivce atd., proč nemáme zákon o včelách? Na Slovensku ho mají a jinde také, podotýká a doplňuje, že zjednodušení legislativy neočekává, protože u nás je hodně institucí, které si hlídají své, aby náhodou někdo nepoukázal na jejich zbytečnost.

Ať je med kde koupit

Milan Čaloun prozradil, že včelařina je pro něj třetím podnikatelským oborem v pořadí, ke kterému utekl po 20 letech podnikání za počítačem. Mezi jeho základní klíče k úspěchu patří například dělat svou práci poctivě a srdcem, přinášet trhu produkt v ojedinělé kvalitě a ukázat světu, co dělá, jak to dělá a proč. Věří, že díky tomu se mu daří. Jeho med získává několik ocenění z různých soutěží. Popisuje, že ve včelařině se musí pracovat pomaleji, s trpělivostí a pokorou a obecně je včelařina tím nejvíce rizikovým podnikatelským odvětvím, s jakým se lze setkat. To proto, že se pracuje s aspekty, které nelze manažersky ovlivnit, jako je typicky třeba počasí. Obecně produkce medu klesá, je to dáno makropodmínkami naší krajiny, její úživností, chemizací atd. Osobně mě tedy netrápí problémy na straně prodeje medu, mnohem horší je to na straně nedostatečné produkce, dodává.

S Milanem Čalounem souhlasí i Václav Sciskala, podle kterého je chov včel vyloženě závislý na podmínkách, ve kterých žijeme, a výsledky ovlivňuje počasí a prostředí, ve kterém včelaří (včelí pastva). Hlavně má na včely velký neviditelný vliv chemizace zemědělské krajiny a vůbec stav naší přírody. On se jako malovčelař, který prodává med ve svém bydlišti, stará, aby jeho klienti dostali vždy kvalitu. Každému říká, že na sklenici medu je etiketa a na etiketě je uveden původ medu a včelař, který ho zpracoval. Je to podle něj jednoduché a neschovává se. Je ochoten s klienty o výhodách regionální potraviny diskutovat. Spotřeba medu u nás stoupá, ale ona stoupá i v jiných krajinách. Přejme lidem, aby měli dostupný regionální produkt, kterému věří, a hlavně aby ho měli kde koupit, shrnuje.

Augustin Uváčik vidí v koupi medu od českého včelaře, ať je to hobby nebo profi provoz s několika stovkami včelstva, obrovskou podporu. Podle něj se kvalitní med dá prodat za dobrou cenu jen v případě, že v marketech bude mít zákazník možnost na výběr. Osobně prodáme celou produkci bez větších problémů za vyšší cenu, ale v každé sklenici medu se skrývá celý příběh poctivosti, mnohdy těžké a ne jednoduché práce včelaře. Včely nám v tom pomáhají, ale musíme brát v potaz sílu přírody, uzavírá.