Nadnárodní korporace musí v Česku jen za letošních prvních 6 měsíců doplatit na daních 800 milionů korun. To je více, než za posledních 5 let dohromady. S informací včera přišly Hospodářské noviny.
Úřady jdou najisto
Za vysokých nárůstem daňových doplatků stojí zvýšená aktivita ze strany finančních úřadů, která vychází z toho, že nadnárodní firmy musí informovat úřady o aktivitách v rámci společnosti. Úřady proto jdou více “najisto”. Od roku 2015 totiž tvoří součást daňového přiznání příloha s názvem Přehled transakcí se spojenými osobami, díky které mohou úřady jednodušeji zkontrolovat tzv. převodní ceny. Jde o ceny, za které se zboží a služby přeprodávají mezi spřízněnými fyzickými a právnickými osobami. To vše je také spojeno s faktem, že se v posledních letech silně rozvinula judikatura v daňové oblasti a finanční úřady tak dostaly řadu podnětů ke zkoumání situací, nad nimiž by se dříve nepozastavily,
doplnil Jiří Jakoubek z auditorské a poradenské sítě BDO.
Firmy tak mají stíženou daňovou optimalizaci. Nadnárodní korporace často přesunují zisk do zemí, kde mají nastavené nízké daně. Činí tak za pomoci nákupu určitých služeb od zahraniční matky. Místní pobočka ovšem zaplatí více, než kolik by služby skutečně stály na trhu.
Čtěte také: Další páka na daňové úniky. V hledáčku Finanční správy jsou převodní ceny
V čem firmy hlavně chybují
Pod drobnohledem tak jsou podle odborníků zejména půjčky mezi spřízněnými společnostmi v rámci skupiny, pořízení zboží, převod majetku a poskytování služeb, poskytování manažerských služeb nebo poplatky za poskytnutí práv k mezinárodnímu využití skupinou vlastněnému intelektuálnímu vlastnictví. Systémový přístup k podloženému zdokumentování převodních cen je jedinou efektivní cestou k eliminaci možného rizika dodatečného doměření daně a souvisejícího penále,
uvedl již dříve Jaroslav Křivánek, partner daňového oddělení společnosti Mazars.
Co se týče převodů v rámci korporace, chybují firmy podle odborníků hlavně ve dvou oblastech. Předně v absolutním spolehnutí se na zahraniční dokumentaci od mateřské společnosti (která často obhajuje pozici zahraniční entity) a v představě, že poslouchání příkazů ze zahraniční centrály samo o sobě validuje faktury od mateřské firmy a částky na těchto fakturách. Druhý příklad je bohužel častý a ne vždy řešitelný. Obecně platí, že nejčastější chybou je nastavení cen neodrážející skutečné funkční postavení společnosti v koncernu,
uzavřel Jiří Jakoubek.
ČLÁNKY DO MAILU