Noční můra každého podnikatele: Kontrola z finančního úřadu

Nezapomeňte podat daňové přiznání

Daňové přiznání je povinen podat každý, komu vzniká povinnost podat přiznání v souladu se Zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podat daňové přiznání lze na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i upořádání totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem. Formuláře ke stažení nabízí také server Podnikatel.cz.

Termíny pro podání daňového přiznání najdete v daňovém kalendáři. Obecně platí, že se daňové přiznání podává do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Příkladem je podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob. Pokud daňové přiznání předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání do 6 měsíců po ukončení zdaňovacího období.

V praxi se často setkáváme s případy, že poplatník spoléhá na to, že předá údaje svému daňovému poradci, takže se na něj povinnost podat daňové přiznání ke konci března nevztahuje. To je sice možné, ale daňové přiznání musíte začít řešit dřív než v červnu. Prodloužená lhůta je platná jen v případě, že správce daně – finanční úřad, obdrží před uplynutím neprodloužené lhůty plnou moc k zastupování. Takže pokud zapomenete do konce března podat daňové přiznání, není řešením hledat daňového poradce a předstírat, že se vás týká prodloužená lhůta.

Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po jeho uplynutí. Tohle se týká např. přiznání k DPH.

Neschovávejte kostlivce ve skříni

Každý může udělat chybu, proč ne vy? Nekončí tím vaše věrohodnost pro správce daně, nesnažte se tedy chyby skrývat.

Nepříjemný pocit, který máte v případě, že jste zjistili chybu ve svém účetnictví, zbytečně neprodlužujte tím, že vymýšlíte způsob, jak chybu zakamuflovat. Máte k dispozici dodatečné a opravné daňové přiznání. Podání dodatečného ani opravného daňového přiznání není rozhodně podnět ke kontrole vašeho účetnictví, jak se často domníváme. Jsou to legitimní prostředky, které můžete využít.

Opravné daňové přiznání

Pokud nastala situace, že jste podali daňové přiznání před uplynutím lhůty k podání přiznání a zjistíte nějaký nedostatek, podáváte opravné daňové přiznání. Na první pokus – tzn. řádné daňové přiznání – se v podstatě nepřihlíží. Finanční úřad se zabývá opravným daňovým přiznáním.

V případě, že bych podala již v únoru přiznání k dani z příjmů fyzických osob a následně začátkem března zjistím chybu, vyplňuji nové daňové přiznání, které označím jako opravné. Mám nárok podat opravné přiznání, protože lhůta pro odevzdání daňového přiznání je až 31. březen.

Dodatečné daňové přiznání

Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší, má povinnost podat dodatečné daňové přiznání.

Při vyplnění dodatečného daňového přiznání se uvádí důvod a den zjištění důvodu pro jeho podání. V dodatečném daňovém přiznání se vyplňují pouze kolonky, které jsou rozdílné od vyplněného řádného, příp. opravného daňového přiznání. Povinnost podat dodatečné daňové přiznání je do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu k podání takového přiznání.

Dodatečné přiznání není přípustné, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové povinnosti. Jednoznačně nelze začít upravovat základ daně ve chvíli, kdy se o něj začne zajímat v daňovém řízení finanční úřad.

Podáním přiznání vše nemusí skončit. Může dojít k vytýkacímu řízení

Pokud jsou na straně správce daně (finančního úřadu) pochybnosti o správnosti, průkaznosti a úplnosti daňového přiznání, vyzve finanční úřad jakožto správce daně poplatníka k předložení důkazních prostředků. Finanční úřad požaduje, aby se poplatník vyjádřil k pochybnostem, doplnil neúplné údaje, vysvětlil nejasnosti a případně opravil nepravdivé údaje nebo pravdivost údajů prokázal.

Stanovení daně v případě nepodání daňového přiznání

Pokud nebylo daňové přiznání podáno včas a ani po výzvě finančního úřadu nebo poplatník neodstranil na základě výzvy vady, je správce daně oprávněn zjistit základ daně. Využije pomůcky, které má k dispozici nebo si podklady sám opatří, a to i bez součinnosti poplatníka. O výši stanovené daně sděluje finanční úřad platebním výměrem.

A je to tady: Daňová kontrola

Správce daně (finanční úřad) jedná v rámci daňového řízení, přičemž chrání zájmy státu a dbá na zachování práv daňových subjektů a ostatních osob, které se účastní daňového řízení. V rámci daňového řízení postupují správci daně v součinnosti s daňovými subjekty (podnikateli) a volí takové prostředky, které subjekty nejméně zatěžují.

Místní šetření

Správce daně je oprávněn provádět místní šetření jak u daňového poplatníka, tak i u jiných osob. Pracovník finančního úřadu má právo na přístup do každé provozní budovy, místnosti a místa včetně dopravních prostředků. Toto právo má i v případě, že podnikatel užívá pro podnikání svůj byt nebo dům.

Podnikatel, u kterého je prováděno místní šetření, je povinen předložit účetní písemnosti, popřípadě je zapůjčit i mimo prostor sídla firmy. O místním šetření sepíše pracovník, který provedl místní šetření protokol nebo úřední záznam.

Daňová kontrola

Při daňové kontrole pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ. Daňová kontrola se může provádět v místě sídla, provozovny podniku nebo se potřebné dokumenty dodají na finanční úřad. Volí se vhodnější místo pro provedení kontroly.

Sankce

V daňovém řízení správce daně ukládá za neplnění povinností sankce. Sankce mohou pro ekonomicky méně stabilní daňové subjekty znamenat výraznou finanční zátěž. Všechny zaplacené pokuty a úroky z prodlení jsou položkou daňově neúčinnou.

Penále – povinnost uhradit penále je upravena § 37b zákona o správě daní a poplatků. Tato povinnost vzniká z částky dodatečně vyměřené daně nebo z částky dodatečně snížené daňové ztráty.

Pokud dochází u podniku k opakovanému porušení povinností nepeněžité povahy, za které již byla uložena pokuta, může správce daně až na dobu třiceti dnů pozastavit daňovému subjektu podnikatelskou činnost (§ 38 zákona o správě daní a poplatků).

Úrok z prodlení (§ 63 zákona). Daňovým dlužníkem se stáváte ve chvíli prodlení, tedy pokud nezaplatíte splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Daňovému dlužníku vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení. Úrok z prodlení se nepředepíše dlužníku, pokud v úhrnu nepřesáhne za 1 kalendářní rok částku 200 Kč.

EDP kontrola

Novým trendem při daňové kontrole je elektronická kontrola dat. Daňový subjekt – podnikatel předá finančnímu úřadu jako správci data požadovaná pro daňovou kontrolu v elektronické podobě. Správce daně pak provede kontrolu pomocí speciálního analytického softwaru. Pro práci potřebuje správce data ve formátu běžně užívaných databázových programů. Elektronická kontrola dat bude tedy rychlá a do jisté míry automatizovaná.

Se sankcí se nemusíte smířit

Od finančního úřadu jste dostali rozhodnutí, se kterým nesouhlasíte? Zákon pamatuje i na tyto případy. Máme k dispozici řádné opravné prostředky. Způsob jejich používání je upraven v části čtvrté zákona.

Každé rozhodnutí, které obdržíte od finančního úřadu, obsahuje informaci o využívání opravných prostředků.

A co placení daní, může vám finanční úřad posečkat?

Na základě žádosti poplatníka může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách. Za dobu posečkání daně nebo splátek daně zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky. Posečkání daně a povolení splátek je upraveno zákonem o správě daní a poplatků (§ 60).

Nezaplatili jste? Čeká vás exekuce

Pokud nezaplatíte daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle zákona, vyzve vás správce daně, abyste dluh zaplatili v náhradní lhůtě a současně vás upozorní, že po uplynutí náhradní lhůty přikročí k vymáhání daňového nedoplatku.

Vymáhání daně provádí správce daně tzv. daňovou exekucí (§ 73 zákona o správě daní a poplatků). O provedení exekuce může finanční úřad požádat i soud. Exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu. Exekuční příkaz je možno vydat na:

1. přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka vedených na různých bankovních účtech
2. srážku ze mzdy nebo jiného příjmu nahrazujícího pracovní příjem, např. důchody nebo sociální a nemocenské dávky
3. prodej věcí movitých
4. prodej nemovitostí