Kontrola z živnostenského úřadu přinesla starožitníkovi štěstí. Jak se mu podniká?

Pohled na umění mu změnila maminka 

Martin Cinolter na úvod vzpomíná, že se od mládí zajímal o historii díky jeho mamince, která mu namísto výprasku za rozbitý barokní pohár udělala přednášku o tom, že jej někdo musel navrhnout a vytvořit. Tím změnila můj pohled na užité, tedy aplikované umění a umění vůbec. Vše ostatní bylo určitým souběhem událostí a setkání, doplňuje s tím, že si v roce 1993 otevřel obchod s užitým uměním, tedy se starožitnosti. 

Začátky byly nelehké a stálo hodně úsilí obchod vybudovat. Někdy to bylo metodou pokus – omyl, někdy intuice. Martin Cinolter neměl žádnou praxi v oboru a nikoho, kdo by ho to učil, vše dělal trochu jinak a stávalo se, že měl na věci velmi rozdílný pohled. Někdy to byla nevýhoda, někdy naopak. Hodně mi pomáhalo cestování, návštěvy galerií a muzeí, navázal jsem přátelství se zahraničními obchodníky, kteří zase měli trochu jiný pohled na naši disciplínu, popisuje. Nyní je tedy obchod úspěšný, ale byly doby, kdy bojoval o přežití. Cesta k úspěšnému obchodu vede podle mě přes pokoru, trpělivost, učení, určitou dávku zdravého sebevědomí, hledání nových pohledů na náš business a samozřejmě přizpůsobování se trendu trhu a doby, zdůrazňuje Martin Cinolter. 

Antique Cinolter se nachází v pražském Starém Městě, což je podle Martina určitá výhoda. Přiznává, že miluje své rodné město, jeho ruch a život a přináší mu potěšení a radost se každý den pohybovat v jeho srdci. Také má pocit, že ta čtvrť s obchodem koresponduje a souzní. Podotýká však, že v dnešní online době není až tak důležité, kde obchod sídlí. Můžete mít e-shop a vzorkovou prodejnu klidně mimo historické centrum. Jsem člověk konzervativních hodnot a svým způsobem lpím na tradičním způsobu obchodování mých předků. Takže si neumím a ani nechci představit být někde jinde, shrnuje.

Je potřeba se neustále učit a vzdělávat

S obchodní stránkou oboru Martinovi Cinolterovi na začátku hodně pomohla jeho alma mater v podobě VŠE. Na střední chodil na Střední průmyslovou školu grafickou, která ačkoliv byla spíše polygrafická, tak tam bylo silné intelektuálně umělecké podhoubí. Navíc jsem chodil na obědy do Mostecké ulice, kde byly za komunismu jedny z mála starožitnických obchodů té doby a nikdy jsem neopomenul vejít dovnitř nebo nakouknout do výlohy, doplňuje s tím, že zpočátku také hodně času věnoval samostudiu a odborné literatuře.

Osudovým pro Martina bylo setkání s jeho učitelem na drahé kameny a šperky. Od něj se mu dostalo to hlavní odborné vzdělání a následně to ovlivnilo jeho směrování a specializaci v oboru. Šlo o předního německého gemologa (gemologie je věda zabývající se drahými kameny), který si jej vybral za svého žáka. Jemu vděčím za základní znalosti v krásné disciplíně šperků a drahých kamenů, zdůrazňuje. Martin Cinolter má tedy gemologické vzdělání, které je podpořené dlouholetou zkušeností a spoluprací s našimi nejlepšími gemology, kterých si velmi váží. 

Podle Martina Cinoltera drahé kameny provází lidstvo od jeho prvopočátku a jsou přímo spojené s jeho historií. Jejich kouzlu podléhali vládcové dynastií, aristokracie i prostý lid, jsou nositelem hodnot, pověr a příběhů. Diamantům se říkalo, že to jsou nejtvrdší slzy bohů. Je to úžasný svět, kde člověk stále nachází něco nového, je to vášeň, opravdovost, svět fascinujícího umění přírody vytvořit něco věčného a neskutečně čistého, popisuje dále.

Také vesmír užitého umění je rozsáhlý a náročný na vědomosti, že se neustále učíte a vzděláváte. To je na mojí práci krásné, že nemohu nikdy říci, že znám všechno. Navíc i náš obor podléhá trendům doby a vkusu, stejně jako umělecké styly a slohy, které reprezentuje, doplňuje Martin Cinolter a vysvětluje, že neustále bojuje s falzifikáty a pravostí uměleckých předmětů, což požaduje neustálé vzdělávání, konfrontaci a rešerše. A nová doba přináší nové podvody. Už jsem se setkal i s laboratorním diamantem, který byl vybroušený jako starobrusný briliant a zasazený do starého šperku, vybavuje si Martin. Podle něj je základem úspěšného obchodníka se starožitnostmi, že neprodává falza a případně informuje zákazníka, že se jedná o dobovou kopii či novou repliku. 

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

Obor starožitností podléhá módnosti a trendům

O některé sběratelské předměty výrazně upadl zájem, třeba jako o cínové předměty nebo náboženské motivy, které byly módní na přelomu devadesátých let minulého a začátku našeho století, nebo o porcelán dostávající se na okraj zájmu. Naopak stálicí je podle Martina Cinoltera výtvarné umění, mince a historické šperky ve stylu biedermeieru, secese či art deca. V poslední době jsem zaznamenal nárůst poptávky o umělecké předměty 50. až 60. let minulého století, v módě začínají být náramkové hodinky věhlasných značek z 50. až 70. let minulého století či veteráni z této doby, vyjmenovává. Martin Cinolter měl to štěstí, že se k němu dostaly i unikátní umělecké předměty, jako je například osobní pohár polského krále a saského kurfiřta Augusta I., resp. Augusta II. Silného (zakladatele Míšeňské manufaktury) s jeho heslem: „Co bohu, to králi.“ 

Na práci starožitníka ho baví setkávat se s lidmi všech sociálních vrstev společnosti. Podotýká však, že práce s lidmi je zajímavá, ale samozřejmě má i svá úskalí. Některé příběhy, které se skrývají za uměleckými předměty, které se k němu dostanou, jsou opravdu pozoruhodné. Prakticky každý den mi někdo přinese do obchodu něco nového. Někdy jsem předmětem doslova okouzlen, někdy mi dá trochu zabrat, abych zjistil, co to vlastně je, a někdy mě to pobaví, říká Martin a dodává: Ale nejvíc si asi užívám, když si mohu sednout a dohledávat informace, kdo navrhl design, kdo tomu předmětu vdechl život. Je to vlastně takové dobrodružství všedního dne. Prostě stále se učím.

Martin Cinolter uznává, že za těch třicet let většinou dokáže poznat, co se mu dostalo do rukou. Stává se však, že to není hned jasné. V ten moment pak nastupuje fantazie, profesní vzrušení a chuť tomu přijít na kloub. Občas pomáhá intuice. Je to vlastně trochu detektivní práce. A to mě baví, přidává. V oboru starožitnictví se říká, že každá věc má svého kupce, záleží jen na tom, kdy vstoupí do obchodu. Martin vzpomíná, že před dvěma lety měl v obchodě kontrolu ze živnostenského odboru. Kontroloři nejprve provedli kontrolní nákup, pak se prokázali průkazy a chtěli si ověřit původ zboží. Byli poměrně překvapení, když jsem jim předložil kupní smlouvu na předmět z roku 1998. Zřejmě mi přinesli štěstí, jelikož se předmět asi za týden prodal, dodává s úsměvem. 

Obchod nabízí i několik služeb

Kamenný obchod slouží jako místo, kde provádí akvizici, ale je zde možné si předmět zakoupit. Přímo v obchodě mají zlatnickou dílnu, kde zlaté či platinové prsteny upravují zákazníkům zdarma nebo jim je čistí, případně jim můžou i jejich šperky opravit. Prodej se změnil a již několik let fungujeme „see online – buy offline“. Spektrum našich zákazníků je poměrně široké, od studentů až po zákazníky kupující high-endové umělecké předměty, v mém případě tedy hlavně šperky, doplňuje Martin Cinolter. 

Když do obchodu člověk přinese nějakou starožitnost, tak v případě, že se dohodnou na ceně, uzavřou kupní smlouvu se všemi náležitostmi, jak ukládá živnostenský zákon. Někdy se stává, že je potřeba předmět restaurovat. Někdy ho stačí jen vyčistit, případně, pokud je z drahých kovu, je nutné předmět nechat opatřit platným českým puncem. Pak se předmět fotí a ukládá do skladového systému. Následně je oceněn a opatřen cedulkou, kde jsou uvedeny informace o zboží (časové zařazení, umělecký sloh, parametry drahokamů atd.) V poslední fázi se předmět profesionálně fotí na náš e-shop a je vystaven v naší kamenné prodejně v Maiselova ulici, vysvětluje proces Martin Cinolter. 

Pokud je zájem, rádi v Antique Cinolter zákazníkům i poradí. Co se týče drahých kamenů, případně akvizice konzultují. Pro Martina je nejdůležitější nezklamat důvěru jejich klientů a dobře jim poradit. Je nutné ujasnit si potřeby zákazníka, v případě, že představa není konkrétní, následně nastínit možnosti. Nabídnout drahý kámen nebo požadovaný kámen pro zákazníka zajistit, případně mu doporučit, kde jej může zakoupit, popisuje. 

Přečtěte si také:

Na začátku byly meteority. Dnes společně vyrábějí šperky a dávají lidem štěstí

Martinu Cinolterovi se také stává, že jej zákazník požádá o výrobu šperků na zakázku, většinou i s dodáním drahého kamene. Některé šperky vyrábí přímo jejich zlatnice, která je však především špičková odbornice na restaurování starých šperků. Martin také spolupracuje s externí kolegyní, která je schopná představy zákazníka nejprve virtuálně zhmotnit, tedy vizualizovat model v počítači (zákazník má možnost si budoucí šperk prohlédnout i ve 3D) a následně vyrobit. Vše vlastně začalo mou touhou občas něco vytvořit a kupodivu se mé návrhy zákazníkům líbily. Proto, když jsem dostal do ruky zajímavý drahokam, začal jsem sám navrhovat, dodává s tím, že se jedná o velmi limitovanou produkci. Ta se líbí a je o ni zájem. Každý šperk je originál, stejně jako každý drahý kámen a nikdy se neopakuje. Tím je to také atraktivní, doplňuje dále.

Bez marketingu se neobejdou

Tohoto starožitníka mohla široká veřejnost kromě obchodu vidět také v jednom z televizních pořadů, kde vystupoval jako jeden z odborníků. Mé účinkování v Pokladech z půdy jsem bral jako edukativní záležitost pro veřejnost, ale také jako propagaci našeho oboru. Pořad mě bavil a mám rád lidi, kteří se na pořadu podíleli. A asi určitý vliv na zviditelnění obchodu měl, zamýšlí se Martin Cinolter. Podle něj se v dnešní době moderní obchod bez marketingu neobejde a je potřeba do něj investovat. Nad tím vším však stojí ústní doporučení.

Martin Cinolter závěrem přiznává, že papírování a restrikce jsou odvrácenou stranou jeho podnikání. Je svázáno velkými omezeními, která jdou mnohdy navzájem proti sobě. Člověk, který není z oboru, si ani neumí představit, co všechno musí starožitník splňovat, aby naplnil literu zákona a různá nařízení. Myslím si, že by to vydalo na samostatný článek, uzavírá.