To by si ovšem museli zaměstnavatelé přiznat, že přerod zaměstnance ve vohnouta nastává začasté jejich vlastní vinou (obvykle ruku v ruce se zazmrdovaností personálního oddělení). Ve finále dostanete jen to, co si zaplatíte... pokud si zaplatíte vohnouta, máte vohnouta, protože schopný zaměstnanec vám buď uteče za lepším, nebo zvohnoutí.
Dělal jsem kdysi krátce v podniku, kde se během těch tří let vystřídali čtyři nadřízení - žádný z nich nebyl povýšený kmenový zaměstnanec, všichni přišli zvenku, dílem usoplenci rovnou ze školy, dílem čísi protekční známí. Přitom tam byli na provozech chlapi, co tam dělali deset, patnáct let, a kariérní růst nula nula prd. Takže ke konci už jsme tam vohnoutili komplet všichni: na oběd se šlo v jedenáct, z oběda v jednu, z práce o hodinku dvě dřív - a byly dny, že jsme ani nevylezli z baráku. Jak to tam nakonec dopadlo, to nevím, ale pro mě osobně to skončilo tím, že jsme si s novým "vedoucím" dali závod na pět set metrů: on měl tři metry náskok, já měl páku od heveru.