Názor k článku Kontrolu na neschopence smí poslat také zaměstnavatel. O co se může zajímat? od MasoxCZ - To je samozřejmě legitimní náhled na věc, jenomže...

To je samozřejmě legitimní náhled na věc, jenomže je potřeba se na to podívat taky z opačné strany.
To, že někdo nějakou práci (řekněme na dílně) dělá výborně 15 let, vůbec neznamená, že je automaticky vhodným materiálem na řídící funkci. Zaprvé na to nemusí mít ambice, a zadruhé na to nemusí mít vzdělání a nemusí mu to sedět (což je IMO klíčové). A právě proto se majitel může rozhodnout, že je lepší ho podržet jako zkušeného mistra na dílně, než z něj udělat ředitele úseku, aniž by něco věděl například o logistice a navazujících provozech. Protože takový do toho spíš vnese chaos.
Samozřejmě je starostí majitele, aby takového člověka zaplatil adekvátně jeho hodnotě (a tedy nejspíš líp, než odpovídá formálnímu zařazení), aby mu nezdrhnul nebo nezačal vohnoutit.
Naopak u absolventů přicházejících na řídící funkce ze škol ekonomického směru se předpokládá, že o tom co mají dělat se ve škole něco naučili, a že tedy svoje znalosti ze školy dokážou napasovat na konkrétní podmínky v podniku. Kvůli tomu přece do té školy v první řadě chodili. A pokud toho schopni nejsou, nebo nedejbože to dopadne tak, že nedělají nic nebo dokonce firmě škodí, měl by se s nimi majitel urychleně rozloučit. Vždyť jde přece o výkon a výnos jeho podniku, a tedy o jeho vlastní peníze.

Zaměstnanec by měl mít na paměti to, co má podle pracovní smlouvy v popisu práce. Tedy svou práci dělat svědomitě a správně, ve stanovenou pracovní dobu a na stanoveném pracovišti. A že pokud vohnoutí, dopouští se závažného porušení pracovní kázně se všemi z toho plynoucími důsledky. K řízení firmy jsou kompetentní řídící pracovníci na k tomu určených pozicích, a pokud zaměstnanci vnímají nějaký problém, je třeba aby to řešili v pracovním pořádku. Pokud to s přímým nadřízeným řešit nejde, je třeba jít za jeho nadřízeným, a případně takto pokračovat až k majiteli firmy (vřele doporučuji průběžně písemně dokumentovat). A pokud se ani takto problém nepodaří vyřešit, zbývá jediná věc, a tou je odchod jinam, za lepším. Samozřejmě to předpokládá, že dotyčný zaměstnanec jednak má možnost jít jinam, nebo má odvahu jít na OSVČ a potřebný vstupní kapitál.
Protože pokud takovou možnost nemá, pak mu celkem pochopitelně zbývá jen vohnoutit tak, aby si nepřipadal blbě že bere peníze úplně za nic. Jenomže pokud se taková firma plná vohnoutících zaměstnanců položí, při hledání nového místa se to může šeredně vrátit.