V čele strany a zároveň státu momentálně stojí Chu Ťin-tchao. Zatímco jeho titul prezidenta čínská vláda prosazuje v demokratických zemích, v té zbylé hrstce komunistických států jej oslovují jeho důležitějším a funkčně vyšším titulem, který je pravým důvodem jeho moci – generální tajemník ČKS. Generální tajemník přímo řídí ústřední vojenskou komisi, a tím pádem i celou armádu. Tu si musí hýčkat, neboť na ní závisí jeho moc.
Stálý výbor politbyra
Chu Ťin-tchao nefunguje jako svrchovaný vládce, nýbrž se s ním na vrcholném vedení státu podílí dalších osm mužů – osm členů stálého výboru politbyra, který tvoří nejvyšší a nejmocnější rozhodovací orgán v zemi. Protože různí lidé patří k různým frakcím, dochází ke vzájemné nevraživosti a bojům. Členové výboru jsou určeni z pětadvaceti členů politbyra. Stálý výbor řídí šest oddělení, z nichž každé je nadřazené veškerým vládním orgánům včetně ministerstev.
Politbyro
25ti členné uskupení „zvolené“ z ústředního výboru ČKS. Politbyru podléhá ústřední disciplinární komise, která řeší přestupky kádrů. Členové politbyra patří k nejbohatším lidem ve státě.
Pojďme si ale nejdřív říct, jaká je organizace komunistické strany v Číně.
Ústřední výbor ČKS
Zkráceně nazývaný “ústředí”. Má 371 členů, z nichž se vybírá 25 členů politbyra. Teoreticky řídí všechna oddělení strany, prakticky tuto funkci přebírají lídři ze stálého výboru politbyra. Schůzím ÚV ČKS se říká plenární zasedání, která se konají alespoň jednou ročně.
Ústřední organizační oddělení
Tajnůstkářský úřad sídlící v neoznačené budově v centru Pekingu určuje, kde bude který stranický funkcionář působit. Jde v podstatě o takové obří personální oddělení nomenklatury. Na všechny kádry se vedou složky s podrobnostmi o jejich vzdělání, životě, dosavadním chování, úspěších i prohřešcích. Teoreticky se při dosazovaní na důležité posty přihlíží k těmto kritériím, prakticky rozhodují především konexe. Na nižších pozicích se s funkcemi vesele obchoduje. Nerozhoduje se jen o funkcích ve státní správě, ale i ve státních podnicích, univerzitách, nejrůznějších profesionálních či zájmových sdruženích, odborech, médiích atd.
Každý z vůdců se snaží na důležité posty dostat především své lidi. Například bývalý premiér Ču Žung-ťi takto ovládl finanční sektor, bývalý generální tajemník strany Ťiang Ce-min technologický sektor a šéf bezpečnostních složek v zemi, Čou Jung-kchang, naftařský a energetický průmysl.