Korupci odmítáme, ale vlastně ani víme, co to je. Proto se jí tak daří

Korupce je v České republice velice rozšířeným jevem. Netýká se pouze vrcholných politiků, správců regionálních operačních programů a lobbistů. Své bohaté zkušenosti s ní mají i běžné firmy. Jen o nich nepříliš rády mluví. Korupci je přitom ochotno tolerovat 63 % všech českých manažerů, což Českou republiku v rámci letošního srovnání EY 59 zemí světa řadí na nelichotivé první místo. Pro srovnání, globálně je korupční jednání ochotno tolerovat jen 29 % vedoucích pracovníků a v západní Evropě rovných 30 %. Vysoká čísla potvrzují také policejní statistiky trestných činů spojených s korupcí, a to za několik let zpětně. 

Problém je v tom, že čeští podnikatelé často nemají tušení, do jakých problémů se mohou dostat. A navíc mnozí z nich nejsou ani schopni korupci přesně definovat. Obvykle se spokojí s tím, že jde o realizaci zakázek a uplácení. Bez nabídnutí úplatku zakázku jednoduše dostane někdo jiný. Korupce jako taková má velice mnohem širší záběr. O naší nevědomosti svědčí zajímavý výsledek průzkumu společnosti EY. Na otázku, zda by byli podnikatelé ochotni kvůli získání zakázky upravit své hospodářské výsledky, odpověděli všichni dotázaní negativně. Na blíže specifikovaný dotaz, zda by byli ochotni změnit předpoklady pro oceňování podniku a tvorbu rezerv, ale už 27 % z nich odpovědělo kladně. Přitom jde o totožnou věc.

Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed

Takto si většina Čechů představuje korupční jednání. Maximálně si ještě vybaví onu pověstnou krabici s vínem. Korupčních praktik je ale mnohem víc. 

Pokud korupci budeme chápat v nejobecnější rovině jakožto zneužití či zneužívání nějakého postavení nebo funkce pro získání či získávání osobního prospěchu, potom nám jako vodítko pro rozlišení, co je a co není korupce, může posloužit trestní zákoník. Ten popisuje jednotlivé skutkové podstaty trestných činů, například podplácení, nepřímé úplatkářství, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a podobně. Zda konkrétní jednání vykazuje korupční znaky nebo ne, nicméně musí zjišťovat a odhalovat zejména orgány činné v trestním řízení. Nakonec potom o vině a případném trestu rozhoduje nezávislý soud. Samotný trestní zákoník pojem korupce nepoužívá. Je to jen obecně vžitý výraz pro tento negativní společenský jev. Co tedy korupce vlastně je?

Korupci je možno charakterizovat jako zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování. Je motivováno snahou po materiálním zisku nebo získání jiných výhod. Korupce je projevem chyby v rozhodovacím a řídícím procesu. Součástí korupčního vztahu je vždy ten, kdo rozhoduje, jeho moc odchylovat se od stanovených pravidel, výměna takto vychýleného rozhodnutí za výhodu a nesprávnost, protiprávnost nebo amorálnost takového vztahu výměny. V širším smyslu je účast v korupčním vztahu etickým a mravním selháním jednotlivců, komentuje Jozef Bocán, mluvčí Policejního prezidia ČR. 

Korupčními trestnými činy se rozumí: 

1. přijetí úplatku
2. podplacení 
3. nepřímé úplatkářství  
4. pletichy v insolvenčním řízení 
5. porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže 
6. sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě 
7. pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži dle ust. 
8. pletichy při veřejné dražbě 
9. maření přípravy a průběhu voleb a referenda 

Co je to úplatek?

Nejviditelnějším korupčním jednáním bývá úplatek. I ten ale může mít mnoho podob. Nejde vždy jen o finanční hotovost. O tu byla mimochodem podle průzkumu EY v posledním roce požádána pouze 2 % lidí. Zbylých 98 % se s úplatkem v podobě peněz nikdy nesetkalo. Existují ale jiné a mnohem populárnější formy úplatku. A mnozí z podnikatelů je pak za úplatek ani nepovažují. 

O úplatek může jít i v případě, kdy jsou poskytovány informace (o chystané zakázce, privatizaci atd.), hmotné dary (šperky, vouchery), výhody a služby (stavební práce, dovolené, sexuální služby) nebo jsou zvýhodňováni rodinní příslušníci a jiné blízké osoby (uzavření nápadně výhodné smlouvy, kterou podnikatel uzavře s příbuzným úředníka, jež má rozhodnout).

Úplatek definuje trestní řád, který říká, že úplatek je neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou nemá nárok. Zpravidla jde o zvýhodnění, které se dostává uplácenému nebo s jeho souhlasem jiné osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, například finančním nebo materiálním. Může však jít i o výhodu jiného druhu, třeba protislužbu. 

Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici. Výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činit i v oblasti výkonu státní moci a správy však nelze tolerovat zásadně žádné úplatky, ani nepatrné hodnoty, upozorňuje Jozef Bocán z Policejního prezidia ČR. Toto vymezení pojmu úplatek v podstatě převzala i legální definice, která pouze poněkud zpřesňuje jeho vymezení například tím, že za úplatek výslovně považuje i jiné zvýhodnění, na které uplácený, respektive jiná osoba, již se toto zvýhodnění se souhlasem upláceného dostává, nemá nárok.

Podnikatelé, kteří neznají přesnou definici úplatku, se pak vystavují i vysokým trestům. Zákon v tomto ohledu mluví jasně. Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta nebo zákazem činnosti. A naopak, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Každý případ se samozřejmě posuzuje individuálně. Výše uvedené je pouze výňatkem z trestního zákoníku, který se trestům věnuje podrobněji.

Firmy tolerující korupci si zahrávají s ohněm

Postoj vedení českých společností k protikorupčním opatřením se hodně zlepšil. 84 % respondentů z řad vedení dalo jasně najevo důraz, který klade na prosazování interních protikorupčních pravidel. Více než 60 % firem má nastaveny i sankce za jejich porušování. Problém ale často bývá uprostřed firem. Střední management, který bývá pro řadové zaměstnance autoritou, mnohdy postoj vedení firmy komunikuje zkresleně. Méně než polovina zaměstnanců pak ví, že nějaké interní protikorupční předpisy existují a jen 40 % bylo v tomto ohledu proškoleno.

Interní protikorupční pravidla a etické kodexy jsou přitom základní ochranou a obranou v případech, kdy by se někdo z podřízených korupce dopustil. Díky nim se dá orgánům činným v trestním řízení prokázat, že bylo uděláno vše pro to, aby nikdo ze zaměstnanců nebo vedení společnosti neporušoval zákon. Toto je překvapující už z toho důvodu, že dva roky u nás platí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, varuje Tomáš Kafka, ředitel oddělení investigativních služeb a řešení sporů EY ČR.

Trestní odpovědnost právnické osoby je založena na výčtu subjektů, které čin spáchaly jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Tím jsou podle zákona:

• statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat
• ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost
• ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby
• zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů

Pakliže má firma zavedena adekvátní opatření a je schopna doložit, že nejde jen o pár vět na papíře, může se v případě porušení zákona takzvaně vyvinit. Korupční jednání se bere jako selhání jednotlivce, ne celé firmy. Bohužel se v podnikatelském světě dostavil jakýsi druh únavy ze zavádění protikorupčních opatření. A to právě ve chvíli, kdy si ji firmy mohou dovolit vůbec nejméně. Legislativa se zpřísňuje a státní orgány se v poslední době důsledně zaměřují na potírání podvodů v účetních závěrkách a mnohem intenzivněji spolupracují s prokuraturami jiných zemí. 

Postihy za korupční jednání ve firmách jsou velmi přísné. Může jít zejména o trest v podobě: 

1. zrušení právnické osoby
2. propadnutí majetku
3. peněžitý trest
4. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
5. zákaz činnosti
6. zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži,
7. zákaz přijímaní dotací a subvencí,
8. uveřejnění rozsudku

Tak zlé to s Čechy není, najde se i mnoho poctivých

Už od roku 2010 u nás například působí iniciativa Podnikáme bez korupce. Ta spojuje ty podnikatele, kteří věří na čisté podnikání a chtějí svým připojením tento svůj etický přístup veřejně deklarovat. Kromě zavedení této značky iniciativa podporuje a organizuje aktivity, které mohou ztížit korupční jednání. Zde jsou názory některých jejích členů:

Radim Věntus, zakladatel společnosti CanVelo

Korupční jednání je parazitování na společnosti. Toto obcházení principů férovosti je spojeno se slabostí a s pocitem, že člověku něco chybí, patřičně zesíleným, „neodolatelnou“ nabídkou či příležitostí. Takže na korupci musejí být vždy alespoň dva – ten, kdo nabízí, a ten, kdo přijímá. Oba jsou slabí, protože člověk v síle to nemá zapotřebí. Zaplatil by za to narušením své morální integrity, a to mu za to nestojí. Líbí se mi přirovnání korupce k plísni ve společnosti. Plíseň může prosperovat pouze v klimatu, které její růst a existence vyžaduje. No a když ve svém domě dobře větráte, pravidelně uklízíte a pouštíte dovnitř světlo, plísni se moc nedaří. Je to o nás a o našem životním postoji.

Hranice, kdy jde o korupci, bývá často rafinovaně maskována. Pro mě je korupční jednání třeba i to, když si někdo na základě předchozího firemního kontraktu řekne o slevu na dodávku pro jeho vlastní osobu. Kdysi jsem se do takové situace dostal a žádanou slevu jsem poskytl. Zkoušel jsem si to sám před sebou obhájit, že slevu přece mohu poskytnout komu chci, ale ten divný pocit se mi promítl i do procesu zakázky a vzniklé komplikace za to rozhodně nestály. Bylo to poučení.

Vojtěch Doležel, jednatel společnosti Svěží jízda

Zatím jsem se s korupcí osobně nesetkal. Nemyslím si, že by bylo náročné najít i další spolupracovníky a firmy fungující na základě fair play. Kdo hledá, najde. Navíc mi přijde, že mladí jsou na tom v tomto ohledu lépe než starší generace. Bohužel to ale vidí u starších a potom korupci berou jako zcela automatickou součást života.

Martin Šlauer, ředitel společnosti Web Consulting

Rozmach korupčního jednání může souviset s minulým režimem, ale hlavně to souvisí s tím, že nejdou vidět postihy těch, kteří byli odhaleni. Když se nic neděje, tak proč si o úplatek neříct? Myslím si, že je potřeba korupci pořádně trestat, a to tak, aby to bylo vidět a lidé si to rozmysleli. Dále pak je potřeba nastavení pravidel, která by korupci zabraňovala, popřípadě ji značně ztížila. Z dlouhodobého hlediska je to pak i o výchově nastupujících generací a výši životní úrovně v České republice. Pokud se budou mít lidé dobře i bez korupce, dle mého jí samovolně ubude.