Zatímco poměrný koeficient plátce daně použije v případě, že plnění, která přijal, používá jak pro ekonomickou činnost, tak pro činnost, která s podnikáním zpravidla nesouvisí, u krátícího koeficientu je využití jiné. Krátící koeficient plátce daně použije v případě, že uskuteční nejen zdanitelná plnění, ale také osvobozená.
Co se dozvíte v článku
Kdy se musí použít krátící koeficient?
Zákon o DPH upravuje způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši. V případě, že plátce použije přijatá zdanitelná plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně, tak pro plnění osvobozená, má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši. DPH na vstupu se pak musí krátit ve výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.
Kdy se používá poměrný koeficient?
Zákon o DPH stanoví, že pokud použije plátce daně zdanitelná plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění – tedy pro svou ekonomickou činnost – tak pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši. Poměrná výše pak musí odpovídat rozsahu stanovenému pro účely ekonomické činnosti.
Jak vypočítat výši krátícího koeficientu?
Příslušná výše krátícího koeficientu se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Koeficient se vypočítá jako procentuální podíl – udává se tedy v procentech a zaokrouhluje se na celé procento nahoru.
Vzorec pro výpočet koeficientu se skládá z čitatele a jmenovatele, přičemž v čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 1 a do jmenovatele se dosazuje celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot plnění plátcem uskutečněných osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně.
Pozor na to, že do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných se započítávají také přijaté úplaty, pokud u těchto přijatých úplat vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění.
Pokud by hodnota vypočteného koeficientu byla vyšší než 95 %, má se za to, že je koeficient roven 100 %. V případě, že by hodnota ve jmenovateli podílu byla kladná a hodnota v čitateli záporná nebo nula, jekoeficient roven 0 %. V opačném případě, tedy je-li hodnota ve jmenovateli podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v čitateli kladné číslo, je koeficient roven 100 %.
Jak koeficient stanovit?
Koeficient se stanovuje na základě vypočtených údajů za předchozí kalendářní rok, který byl stanoven při vypořádání odpočtu daně. Pokud se koeficient použije v daném zdaňovacím období poprvé, stanoví se výše koeficientu kvalifikovaným odhadem.
Po skončení kalendářního roku je plátce povinen provést vypořádání odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období v rámci posledního zdaňovacího období. Vypořádání se spočítá jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočtené z údajů za vypořádávané období (tj. všechna zdaňovací období daného roku) a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnutých do vypořádání.
V rámci kalendářního roku tak podnikatel využije buď kvalifikovaný odhad, nebo zálohový koeficient stanovený na základě předchozího období. Jakmile kalendářní rok skončí, dojde k vypořádání odpočtu daně z přidané hodnoty na základě reálných podkladů daného roku.
V návaznosti na vypořádání odpočtu daně je plátce povinen posoudit, zda nedošlo ke změně stanovené výše krátícího koeficientu. V případě, že ke změně došlo, je plátce povinen použít novou hodnotu krátícího koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši v aktuálním kalendářním roce.
Co se do koeficientu nezapočítává?
Ne všechna plnění se však zahrnují do výpočtu koeficientu. Zákon o DPH uvádí taxativní výčet plnění, která výpočet koeficientu neovlivní, ačkoli se jedná o plnění dodání zboží nebo poskytnutí služeb, tedy zdanitelná plnění. Jedná se o tato plnění:
- dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro svou ekonomickou činnost; to neplatí, je-li toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce,
- poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci a nájem nemovité věci, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně,
- plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).
V případě, že by plátce dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku vykonával běžně v rámci své podnikatelské činnosti – tedy pravidelně a opakovaně – musela by být tato plnění zahrnuta do výpočtu koeficientu. To samé platí pro poskytnutí finančních služeb, dodání a nájem nemovité věci.
Příklad
Typickým příkladem, kdy dochází ke stanovení krátícího koeficientu, je u společností, jejichž ekonomickou činností je správa a pronájem prostor. Pokud například v rámci budovy jsou jak komerční prostory, tak prostory bytové, a uživateli těchto bytů jsou plátci i neplátci DPH, týká se vás krátící koeficient.
Pronájem bytu občanům je typické plnění, které je osvobozené od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet daně. Nebytové prostory a jejich následný pronájem podnikatelům (plátcům DPH) je však považováno za zdanitelná plnění.
Pokud pronajímatel v rámci ekonomické činnosti přijme plnění, které se týká jak plnění osvobozených, tak plnění zdanitelných, typicky například oprava společných prostor, musí použít krátící koeficient a zakládá se mu tak nárok na odpočet daně v krácené výši.
ČLÁNKY DO MAILU