Ekonomové, kteří zasedli v Národní ekonomické radě vlády (NERV), a domácí podnikatelé se na IV. Mezinárodním finančním fóru Zlaté koruny shodli: krizi není nutné chápat jen negativně. Je především výzvou. Vesměs si notovali i v tom, že české předsednictví Radě Evropské unie má na svém kontě minimálně několik významných kroků. A shodli se v podstatě také na tom, že neustálé zadlužování je ona Topolánkova „cesta do pekel”. Čtěte více: Podnikatelé mohou na českém předsednictví v EU vydělat
Přirozené strukturální změny
Jakákoliv opatření typu nemoudré balíčky a státní dotace by neměla blokovat strukturální změny a tím fixovat staré problémy,
potvrdil Michal Mejstřík, profesor ekonomie Univerzity Karlovy v Praze a člen NERVu. Krize je podle něj především krizí očistnou, při které zcela logicky některá odvětví nebo konkrétní podniky odcházejí z ekonomické scény a nikdo by tomuto procesu neměl uměle bránit. Mejstřík se dotkl také českého předsednictví Radě Evropské unie. Za jeho velký úspěch považuje už to, že se podařilo Českou republiku vytáhnout z jednoho pytle, do kterého tradiční západní Evropa házela všechny země Střední a Východní Evropy. Dnes je dělení přesnější – na slabé a silné země Eurozóny a slabé a silné země mimo Eurozónu.
Co je dnes možné, bylo před 20 lety nelegální
Podle Petra Zahradníka, vedoucího Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny a člena NERVu, existují dvě skutečnosti, které současnou krizi odlišují od všech předchozích: rozsáhlé finanční inovace a globalizace. Zahradník připomněl, že na finančních trzích dnes probíhají naprosto samozřejmě transakce, které by ještě před dvaceti lety byly prakticky nelegální. Oslabování koruny nepovažuje v době krize za nic nepochopitelného, ale za logický projev krize, jejíž překonání nemůže být bezbolestné. Upozornil však, že je nutné docílit toho, aby celoevropská opatření proti krizi byla v souladu s opatřeními národními. Stejně tak jako na to, že je nejen nutné vymýšlet krátkodobé stimuly ekonomiky, ale také dlouhodobá strukturální opatření.
České předsednictví pak chválí za to, že akcentovalo fiskální zdrženlivost. Za hrozbu označil nedostatek kapitálu na straně malých a středních podniků, ale také menších municipalit, který může působit jako handicap při čerpání evropských peněz. Podmínkou totiž je zpravidla povinnost žadatele být schopný i ze 40 až 60 procent spolufinancovat projekty, na které plynou finanční prostředky z evropských fondů. Tolik peněz může být pro podniky v krizi problémem sehnat. Musí být zajištěné dodatečné zdroje,
uzavřel Zahradník. Čtěte více: Fondy EU nabízí kromě dotací i bezúročné úvěry
V letošním roce dojde k:
Jak ven z dluhové pasti?
Jak z dluhové pasti?
– zeptal se Miroslav Zámečník, ekonomický konzultant Boston Venture Central Europe a člen NERVu. A nastínil nutné kroky na straně státu, firem, domácností i bankovního sektoru.
Pro veřejné finance České republiky je podle něj klíčové nekumulovat zvýšeným tempem deficity. Bez určení termínu eura se podle něj Česko neobejde. Je to politické rozhodnutí a v současné nejistotě je nemožné plánovat. Na tom se ostatně Zámečník shoduje s Jaroslavem Hanákem, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezidentem Svazu dopravy ČR. Přijetí eura je totiž potřeba přizpůsobit například různá makroekonomická opatření, která bez znalosti termínu stojí na vodě. Hodně škrtat v rozpočtu na příští rok a sestavovat ho hodně selektivně,
radí Zámečník. Čtěte více: Eura se čeští podnikatelé před rokem 2014 zřejmě nedočkají
Pro firmy je negativní fakt, že reorganizace je v insolvenčním zákoně relativní novinkou a není v českém systému zaběhnutá. Soudy, insolvenční správci ani věřitelé s ní nemají zkušenosti, přitom je to podle Zámečníka jedna z mála věcí, která může být řešením, jak překonat důsledky krize. Podobně může být pro domácnosti záchranou institut osobního úpadku. Čtěte více: Jste v úpadku? Teď máte větší šanci firmu zachránit
Zámečník se obul také do bankovního sektoru. Banky podle něj proti dlužníkům postupují individuálně, podle svých interních pravidel a předpisů. Místo toho by ale měly proti dlužníkům, kteří mají mezi bankami více věřitelů, postupovat koordinovaně, a to ještě před konkurzem. Koordinované řešení není u českých bank moc populární,
konstatoval Zámečník, který se přiklání spíše k tržním řešením krize (tedy de facto zdola), než řešením vládním (shora).
Banky pod vlivem pudu sebezáchovy
Aktuálním problémem je ve firemním sektoru nedostatek volného kapitálu a zhoršený přístup k úvěrům. Proč české banky mnohem opatrněji rozdávají podnikatelům úvěry se snažil vysvětlit Lubor Žalman, předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisenbank. V prví řadě deklaroval, že české banky jsou zdravé. Přesto potvrdil fakt, že počty úvěrů poskytnutých bankami firmám v posledních několika měsících klesají, což může působit jako paradox. Proč tedy banky poskytují méně úvěrů přesto, že jsou na tom dobře? Podle Žalmana zde hrají roli tři faktory:
- pud sebezáchovy – banky mají obavy z rizika
- nedostatek dlouhodobých finančních zdrojů
- pokušení bank investovat do státních dluhopisů
Podle Žalmana je především třeba nemluvit o bankách a firmách tak, jako by byly jedna jako druhá. Každá banka má vlastní úvěrovou politiku a stejně tak je každá firma jiná, její situace se liší. V bankách podle něj nyní žádá o úvěry více tzv. černých klientů – tedy těch problémových. Bílí klienti, tedy zdravé a rozumné firmy, nyní žádají o úvěry méně, protože kvůli krizi neinvestují, snaží se šetřit, osekávat náklady, nedostávají se do tak velkých problémů. Z problémových klientů však mají banky obavy a úvěry jim nechtějí poskytovat. Státní dluhopisy jsou pro ně navíc úžasnou investicí, která silně konkuruje firemním úvěrům. Státní dluhopisy vedou svými historicky bezprecedentními výnosy, zanedbatelným investičním rizikem, okamžitou likviditou i tím, že nespotřebovávají kapitál. To je jeden z důvodů, proč ceny úvěrů rostou. Čtěte více: Záškodný: Bankám hrozí jediné – uměle vyvolaná panika
A výhled do budoucna? Zažili jsme pět let bezprecedentní prosperity, nyní se jen vracíme k normálu. Když se s tímto faktem naučíme žít, bude nám dobře,
tvrdil Žalman. Banky však budou bojovat o dobré klienty mnohem víc, než kdykoliv předtím. Mohu slíbit: úvěry budou,
uzavřel.
Platební morálka je nejhorší za 60 let
Radek Laštovička, ředitel Coface Czech Credit Management Services, je přesvědčený, že dnes zažíváme největší krizi platební morálky od druhé světové války. K velkému zhoršení platební morálky došlo také u českých firem. Upozornil však, že krize nejsou ojedinělý blesk z čistého nebe, ale jsou periodické – každá firma by proto měla mít krizový plán pro zhoršení platební morálky svých odběratelů. Čtěte více: Odběratel nezaplatil? Máte několik možností, jak na něj
Za největší hrozbu pro firmy považuje jejich velké nebonitní odběratele, na které by se měly zaměřit především. Firma by si vzhledem k platební morálce podle něj měla udělat jasno v několika oblastech a podniknout několik kroků:
- zvážit, jaké segmenty odběratelů jsou rizikové
- aktualizovat hodnocení bonity odběratelů
- zvýšit rizikovou marži
- odmítnout největší rizika
- omezit rizikové aktivity
- problémy s pohledávkami řešit rychle a ne v příliš dlouhém horizontu několika měsíců
Podle Laštovičky nejsme ještě na dně a z hlediska platební morálky nás čekají ještě horší časy.
Podnikatelé, ne stát, vytvářejí hodnoty
Jaroslav Hanák, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezident Svazu dopravy ČR, se pozastavil nad tím, že na Fóru podnikatelé vystupují až nakonec (a před jeho příspěvkem se sál skutečně podstatně vylidnil). Přitom jsou těmi, kdo vytvářejí hodnoty. Hanák konstatoval, že krize je prostě fakt a konečně ji všichni berou vážně. Poukázal však také na související krizi důvěry – spotřebitelů, ve finanční instituce, v politiku… Krize je důsledek arogance moci a arogance peněz,
dodal. Podnikatelé si budou muset pomoci sami,
řekl dále Hanák. Nesmí spoléhat na politiky a zcela ani na banky, od kterých budou potřebovat úvěry. Pozastavil se nad pádem vlády, který poškodil podniky i nad tím, že zatímco podniky v krizi musí v nejhorším případě propouštět, státní správy se zeštíhlování netýká. Za nejvážnější problém považuje jak pokles zakázek, tak především problém s financováním firem. Kritizoval stát a regiony, jejichž platební morálka se zhoršuje, což je vůči podnikatelské sféře nezodpovědné. Stát platí ještě později, než platil,
upozornil Hanák. Podle něj je důležité podporovat export, vzdělání a dopravní infrastrukturu (z evropských fondů; Vliv zelených teroristů a extremistů škodí této zemi jako málokdo,
zahřímal).
Podnikatelé potřebují flexibilnější zákoník práce a krize je příležitost, aby se k novelizaci dospělo. Co by se mělo v zákoníku práce změnit?
- Zjednodušení výpovědních lhůt
- prodloužení zkušební doby
- možnost uzavírat dohody na více hodin, než je nyní možné
Odbory k tomu musí přistoupit zodpovědněji,
myslí si Hanák. Za velkou chybu pak považuje neznámý termín přijetí eura, které je podle něj pro podnikatele životně důležité. Každou firmu zachrání lidé. Nepočítejme lidi, ale počítejme s lidmi. Každý by měl vzít svůj díl odpovědnosti za krizi,
uzavřel. Čtěte více: Zrušme minimální mzdu a reformujme zákoník práce
Tvrdá práce je cestou z krize
Z krize se dostaneme tím, že si ji tvrdě a systematicky odpracujeme. Pracovitost a píle jsou teď důležitější než nadání nebo genialita
, zahájil Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a viceprezident European Association of Craft, Small and Medium-Sized Enterprises (UEAPME). Klíčová je podle něj pro podniky systematická, korektní a věcná komunikace se zaměstnanci, kteří jsou motorem firmy, dodavateli či odběrateli, se státem, bankami, investory a vlastníky.
Role státu se ostatně podle Havlíčka přeceňuje. Ačkoliv jsou podle něj důležité mantinely, které stát podnikání nastavuje, úspěch se odehrává jen ve firmách, je v rukou podnikatelů. V krizi roste role podnikatelských asociací a komor, které v krizových dobách mohou prosadit i věci, které se jinak prosadit nedají. Čtěte více: Má sdružování podnikatelů smysl?
Apeloval také na komunikaci s bankou – pokud podnikateli banky opakovaně nepůjčí peníze, je nutné začít u sebe ve firmě a hledat důvody. Stejně tak je nutné s bankou komunikovat ne až tehdy, kdy firma nemá na splácení úvěrů, ale včas si například dohodnout prodloužení úvěru nebo odklad splátek.