Petr Kužel: Podnikatelé dnes zachraňují čest země

O finanční krizi jsme spolu mluvili již zhruba před půl rokem. Říkal jste, že je hlavní nevyvolat paniku, nechtít hledat senzace, apeloval jste na banky, aby neškrtily úvěry podnikatelům, a zároveň jste předvídal, že česká ekonomika poroste, byť pomalu. Jak situaci vidíte s půlročním odstupem?

Jsem přesvědčený o tom, že prognóza, kterou jste teď sama v podstatě zrekapitulovala, se změnila pouze v jediné věci. Ekonomika do konce minulého roku opravdu rostla, přestala růst až po novém roce a faktorů bylo několik.

Ekonomika na západ od nás, tedy tam, kam vyváží naši exportéři, utrpěla veliké ztráty a naši exportéři neměli kam umisťovat zboží. A jsem do dneška přesvědčený o tom, že kdyby se stabilizoval chod státu, tak by Česká republika možná z krize vyvázla s mohutnými šrámy, ale nebyly bychom zranění tak, abychom se museli dlouhodobě léčit. V České republice není stabilita, kterou bychom potřebovali. Dnes je situace na ekonomickém poli dost nepřehledná, a to i proto, že při velmi rychlém a tvrdém otevírání zahraničních trhů, které jsme otevírali s ministerstvem průmyslu a obchodu, jsme předpokládali podporu vládních činitelů, což se v posledních týdnech přestalo dařit. I tyto otevírané trhy se zase začínají vzdalovat, což je pro českou ekonomiku velká škoda.

Prognózoval jsem také to, že tím, že se dostaneme se západní ekonomikou do vleku, budeme mít od nového roku problém. V současné době se daří přes všechna možná opatření hospodářskou krizi stabilizovat, stabilizovaná bude ekonomika ve třetím kvartálu a ve čtvrtém v Evropě i ve Spojených státech (a tedy kontinuálně i v České republice) poroste, ale samozřejmě ztráty budou tak na úrovni 2 procentních bodů HDP.

Je také nutné říci, že jsou odvětví, kterých se krize málo týká. Například odvětví IT technologií, které potřebujeme za každé situace, musí se do nich investovat v době klidu i v době nouze. Zajímavé je, že až jako jednu z posledních zasáhla hospodářská krize oblast chemické výroby. Tím, že Česká republika je na jedné straně technickou velmocí, a tím pádem je exportérem, na druhou stranu je službově orientovaná, dalo by se říci, že tyto spojené nádoby budou tím pádem společně zasaženy, ale ony nebyly. To je velmi zajímavé z makroekonomického pohledu. Zřejmě si služby v minulosti vytvořily určitý ekonomický polštář, který jim umožnil, aby prvních 4 – 5 měsíců krize dobře přežily. Lidé ve službách nebyli pod velkým stresem propouštění atd. Čtěte více: Kužel: Banky by měly otevřeně říci, jak na tom jsou

Moniturujete také chování bank – jak vypadá aktuálně situace s úvěry pro menší podnikatele?

V lednu 2009 jsme svolali velký kulatý stůl se všemi bankami a na tomto tří a půl hodinovém jednání jsme se dozvěděli, že banky se budou chovat jinak než v minulosti. Nebyla to pro nás vůbec dobrá zpráva. Bankéři říkali, ano, je to problém, pravděpodobně podnikatelům moc půjčovat nebudeme. A když, tak se budeme chovat jinak než v minulosti – to byla zásadní zpráva bank. A k dnešnímu dni se to děje. Druhá zpráva bank zněla, že by bylo dobré, aby v těchto nelehkých dobách přispěchal na pomoc stát tím, že by garantoval úvěry u komerčních bank. Toto se s ministerstvem průmyslu a obchodu dohodlo, proto byla v následujících měsících posílena role Českomoravské záruční a rozvojové banky, kdy dnes může poskytovat záruky v některých oblastech podnikání až do výše 80 procent. Druhým krokem bylo navýšení kapitálu u České exportní banky a poslední krok směřoval k EGAPu, který teď může pojistit myslím až do výše 99 procent. Tyto tři nástroje se dostaly na trh, aby pomohly podnikatelským subjektům, které měly nastartované projekty, nebo je chtěly nově nastartovat.

Banky se ale opravdu chovají jinak. Chtějí od podnikatelů dokumenty, které nikdy nechtěly. Je to opravdu zásah až do soukromí lidí. Je nutné, aby o tom proběhla další diskuze a doufejme, že toto banky přestanou dělat. Na to si podnikatelé stěžují. Musí dávat více dokumentů, aby se zamezilo rizikům, což chápu, nicméně jsou věci, které banka vůbec vědět nemá. Jednání se předpokládá na kraji prázdnin a to už, doufám, budeme jednat v relativně klidných vodách hospodářství v České republice.

Hospodářská krize a pád vlády nezasáhly jen domácí prostor, ale také předsednictví Česka Radě EU. Neodsunuly zcela do pozadí podnikatelskou agendu, kterou si Česká republika na začátku předsednictví vytyčila?

Samozřejmě bohužel odsunuly. To, že nejsme schopní dostát svým závazkům v rámci předsednictví, má několik podob. První je hospodářsko-ekonomická, to, že byly připraveny některé výzvy a některá usnesení v rámci předsednictví, včetně zásadního „podnikání bez bariér”, které se najednou z agendy ztratily. A jde jen o to předsednictví dotáhnout do konce. Je to jako v hokeji, když prohráváte, chcete, aby už byl konec. Což má fatální dopad na obraz České republiky v zahraničí, a nejen v rámci Evropy, ale i v rámci businessu mimo Evropu. Zatímco dřív byl obraz Česka spíš negativní, po dvou třech měsících předsednictví a díky řešení plynárenské krize byla dynamika Česka velmi kvitována – všichni viděli, že si Češi umí poradit. Tím bylo Česko v zahraničí vnímáno velmi pozitivně i pro uzavírání exportních obchodů. Teď jsme nestabilní a nevěrohodní. Nevěrohodnost se však netýká podnikatelů, myslím, že jediní, kdo dnes zachraňují čest země, jsou podnikatelé. Pro nás je ale vazba s reprezentací státu velmi důležitá. Ať je v ní kdokoliv, hlavně nás zajímá, aby byla reprezentace státu stabilní.

Ještě to má druhý, lidský, rozměr. Nejen já, ale mnozí další občané se cítí poškozeni tím, že výroky francouzského prezidenta Sarkozyho, který mnohdy nevybíravým způsobem kritizoval Česko, zahrály na strunu, na kterou jsme nikdy hrát nechtěli. To je pro mne jako pro Čecha velmi nepříjemné. Můžeme dělat jen to, že se budeme chovat podle svých nejlepších morálních zásad.

Firmy aktuálně také trápí prudce se zhoršující platební morálka. Ve stanovisku Hospodářské komory z dubna letošního roku mě zaujala informace, že nejhůře platí stát. Není to až skandální v době, kdy se připravují různá opatření proti krizi?

Druhotná platební neschopnost v době krize je běžná nejen u nás. Podnikatelé přestávají mít peníze a neplatí druhému za jeho služby nebo za zboží. V mnoha případech je prvním dlužníkem skutečně státní sektor. A když se stát nechová mravně, chovají se nemravně i ostatní – když stát, tak my taky. Je to věc, kterou můžeme morálně odsoudit, ale nemůžeme s ní nic udělat. Jediné, o co se snažíme v rámci poslanecké iniciativy, je vyjednávat novelu zákona o výběrových řízeních, kam se snažíme vložit ustanovení, které zavazuje vyhlašovatele výběrového řízení zaplatit do 60 dnů tomu, kdo zakázku vyhraje. Zákon samozřejmě již teď zabraňuje vyhlásit výběrové řízení, když vyhlašovatel nemá na danou zakázku peníze. Zákon už ale neříká, že vyhlašovatel musí zaplatit včas. A my si myslíme, že stát by měl jít příkladem a platit včas. Když jsme diskutovali s velkými firmami, také odpovídaly, když nemusí stát, my taky nemusíme. Proto je u velkých firem nastavená splatnost faktur na 90 – 120 dnů, a to je samozřejmě pro malé a střední firmy velmi nevyhovující. Dnes už by ale neměla být řeč o malých, velkých, středních podnicích, všichni jsou na stejné lodi, všichni mají stejné problémy a všichni potřebují peníze rychle. Rozdíly se začínají mazat.

Je něco, co by podle vás nyní podnikatelům prospělo, co komora prosazuje a stát na to dosud neslyší?

Komora poslala asi 70 návrhů, jak pomoci v krizi. Ministerstvo průmyslu a obchodu je například proti zmíněné změně zákona o veřejných zakázkách, protože si právě uvědomilo velké nebezpečí – najednou by porušovali zákon. Chtěli bychom, aby se na přechodnou dobu mohlo platit DPH až v okamžiku zaplacení faktury, ne při jejím vystavení. Na to slyší poslanci napříč politickým spektrem. To je jeden z dalších léků a opatření, které chceme prosadit.