Do Kyjeva jsem se letos v dubnu vrátila zhruba po roce. Paní na pasové kontrole byla usměvavější, ceny potravin a zboží stouply a demonstranti nezmizeli z ulic, respektive zase se do nich vrátili. Loni pochodovali ulicemi sympatizanti jednotlivých stran, které se účastnily parlamentních voleb, z nichž později vzešla staronová premiérka Julia Tymošenková. Letos propagovali stoupenci své kandidáty na starostu Kyjeva, jiní demonstrovali před místním soudem.
Památky v kostce
Na průzkum kyjevských památek stačí pár dní, týden je dostačující na poměrně důkladné prochození Kyjeva.
Vyhlášená je Kyjevsko-Pečerská lavra, okrsek kostelů a klášterů, včetně podzemních s tradicí sahající do 11. století. Centru zas dominuje bulvár Kreščatyk, který ústí na náměstí Nezávislosti, s megalomanskou radnicí, na jejíchž průjezdech nechybí štuky srpu a kladiva. Kreščatyk je jedno velké nákupní centrum. Nakupuje se tu v obchodech mezinárodních značek: Zara (otevírá se nově), Promod, Mango, Benetton. V přilehlých ulicích pak sídlí luxusní značky jako Louis Vuitton, Burberry či Hugo Boss. Je tu i městská tržnice, kde obchodníci nabízejí ovoce, zeleninu, maso i ryby. V podzemí pak je tak lehké zabloudit ve spletitých uličkách nákupních galerií.
Horší pohled je na žebrající babičky, výjimečně i děti. Nebo na stařenky, které si přivydělávají tím, že nechají okolojdoucí vážit za úplatu na ošuntělé osobní váze. Nikdy jsem ale nikoho v akci neviděla.
Za vidění stojí replika Zlatých vrat (brány), zbytku někdejšího kyjevského opevnění. Nebo Svatá Sofie a Svatý Michal s památníkem hladomoru v roce 1932 – 1933. Na Andrejevském Spusku pomalu odchází zbytky předválečného Kyjeva. Mariinský rokokový palác je aktuálně v rekonstrukci.
Socha Lenina, jeho busta v metru, rudá hvězda, srp a kladivo nad Kreščatykem – i to je dnešní kyjevská realita. Přízračně pak působí monumentální socha Vlasti a bronzové sochy vojáků zalité v betonovém podloubí v areálu Muzea velké vlastenecké války.
Jako z jiného světa se na okraji Kyjeva vynořuje skanzen (Muzeum lidové architektury a života) Pirohovo s malými chaloupkami, dřevěnými kostely a malebnými větrnými mlýny.
Služby – kyjevská terapie
Na průzkum kyjevských služeb stačí hodina.
Resturace. Po hodině čekání na objednávku v jinak prázdné restauraci nám číšník nevinně oznámí, že na naše přání prostě „zabyl”, zapomněl. Banka. U okénka musíme na výměnu peněz čekat tak dlouho, dokud si paní za přepážkou nepřepočítá peníze. Bez omluvy. Městská hromadná doprava. Prastarý trolejbus, kde bábuška v šátku prodává lístky po 50 kopějkách (cca 2 koruny), které je nutné štípnout v archaickém strojku s páčkou. Když má prodavačka lístků vyděláno, vystoupí a dál se jede zdarma. Maršrutka taxi, mikrobus, v němž lze cestovat rychleji a levně (za hřivnu a půl či 1,75 hřivny), avšak také poměrně nebezpečně. Řidič jede stylem „brzda plyn”, za jízdy inkasuje peníze. Metro ve špičce je za padesát hřiven totálně přetížené – Kyjevanek a Kyjevanů jsou skoro 3 miliony. Není se co divit, že mnoho z nich jezdí raději autem. Jenže zácpy, které Kyjev sužují, se dají těžko popsat a styl kyjevských řidičů také. Když jsem se loni řítila rozhrkaným taxíkem s otevřenými okny na letiště rychlostí přesahující 120 km za hodinu a řidič házel ostatním „myšky”, předjížděl z prava z leva, předpisy nepředpisy, už jsem se těšila do letadla. Mnohaproudové silnice a velké křižovatky jsou taky plné smogu. Wolkonsky Patisserie v Premier Palace Hotel. Prodavačka nerozumí anglicky. V sousedním Wolkonsky Café už raději lámeme ruštinu.
Ruština je vůbec pro domluvu v Kyjevě nejspolehlivější. Angličtinou se lze domluvit sporadicky (například na kyjevské Kotvě
, kterou je Centralny Univermag, visí speciální cedulka: We speak english).
I v případě ruštiny se může stát, že číšník splete objednávku a tvrdí, že přinesl přesně to, co si host přál.
I týdenní turista má po návratu domů pocit, že v Česku prostě všechno perfektně funguje. A co teprve Češi, kteří žijí a pracují v Kyjevě i několik let a denně se potýkají nejen s místními službami, ale hlavně s ukrajinskou byrokracií. Z odstupu je vidět, jak daleko Česká republika od roku 1989 došla.
Na druhou stranu platí, že kdo má v Kyjevě peníze, může si tu žít pohádkově. Dražší až drahé restaurace nabízejí dobré služby, je možné si objednat lázně do bytu, nakupovat drahé potraviny, boty a oblečení… žít v dokonale konzumním světě.
Za samostatnou zmínku ostatně stojí mladé Ukrajinky. S modelkovskými postavami a dlouhými vlasy plují sebejistě ulicemi i staveništi na vysokých podpatcích. Z ukrajinských krasavic s „vuittonkami” v rukách tak musí mít módní průmysl radost.
Kouzlo velkoměsta
Po dvou kyjevských zkušenostech ale mohu o Kyjevu říci: „nenávidím a miluji”. Má totiž nepopiratelné kouzlo velkoměsta. Široké bulváry, kavárny a cukrárny, parky, les a pláže u Dněpru. A přesto, že se Ukrajincům nežije nejlépe, vypadají svým způsobem bezstarostně. Mladí posedávají v parcích po lavičkách a popíjejí pivo nebo sekt – nejvíc v okolí univerzity Tarase Ševčenka.
Pro turisty však není Kyjev zrovna nejlevnější destinací. Zpáteční letenka stojí u Českých aerolinií zhruba 10 tisíc korun včetně tax. Drahé jsou v Kyjevě třeba potraviny, a to i několikanásobně dražší než v Česku. V běžné restauraci zaplatí host stejně jako v české restauraci vyšší kategorie.
Ukrajina se osamostatnila v roce 1991. Kyjev jako její hlavní město sice není pro dovolenou ideální – vyžaduje pevné nervy, flexibilitu a jistou dávku flegmatičnosti, stojí ale za vidění.