Názory k článku Lidé se bojí jít do soudních sporů se zaměstnavateli. Úplně zbytečně

Článek je reklamní blbost! Ano, zaměstnanci jsou u soudů úspěšnější, ovšem u soudu se dočkají tak maximálně Pyrhova vítězství.

1) Zaměstnavatel dluží zaměstnanci mzdu.
2) Zaměstnanec podá žalobu, případně okamžitě ukončení pracovní poměr z důvodu neplacení mzdy.
3) Zaměstnavatel ANI JEDNO NEAKCEPTUJE a dá zaměstnanci výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně, na což mu vystaví i zápočtový list.
4) Ve sporu se zaměstnavatelem sice zaměstnanec zaručeně "vyhraje", ale po celou dobu sporu až do nabytí právní moci rozsudku s ním budou jednat jiní zaměstnavatelé i státní úřady tak, že BYL PROPUŠTĚN PRO HRUBÉ PORUŠENÍ PRACOVNÍ KÁZNĚ.

Zaměstnanec tak po celou dobu sporu NEMÁ NÁROK NA PODPORU v nezaměstnanosti, navíc přijetí do jiného zaměstnání má ztížené díky negativnímu důvodu ukončení v zápočtovém listě.

Zaměstnavatel se samozřejmě bude odvolávat a spor se potáhne s rychlostí našich soudů ROK, když to bude rychle, ale vím i o sporech, které jsou staré třeba přes 10 let.

Celou dobu tak bude zaměstnanec bez peněz s nálepkou velmi špatného zaměstnance. Navíc, musí hradit soudní poplatky, svého právního zástupce a musí taky z něčeho žít.

Nakonec "vyhraje" tím stylem, že mu zaměstnavatel zaplatí dlužnou mzdu, soudní poplatky, náklady na právní zastoupení a dostane odstupné ve výši dvou platů.

Takže pokud zaměstnanec nemá jiné místo, je pro většinu lidí ekonomicky absolutně nemyslitelné, podat okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu např. nezaplacení části mzdy.

Soudit se v praxi ze zaměstnavatelem bych tak mohl doporučit jedině lidem, kteří si už našli nové místo a jenom vymáhají dlužnou mzdu po bývalém zaměstnavateli.

Okamžitě zrušit pracovní poměr bych pak doporučil jen lidem, kteří už nechtějí vykonávat zaměstnání, ale budou podnikat, takže jim je negativní zápočtový list jedno.

Každopádně začít se soudit se zaměstnavatelem a dál pracovat na stejném místě, jiné místo ani ekonomickou činnost nemít, to většinou nedopadá dobře, protože "vítězstvím" ve sporu (a nutným úplným výpadkem příjmu) zaměstnanec ztratí víc peněz než vysoudí.

Samozřejmě tohle je v ČR advokátům úplně jedno, protože jsou většinou placeni za právní úkony, takže když se soud vleče 10 let, neustále se musí podávat nějaká doplnění, odvolání, chodit na jednání, tak to je to pravé ořechové a nejvíc se na tom vydělá. Naopak situace, kdy by právní zástupce kontaktoval přímo zaměstnavatele, trochu ho psychologicky zpracoval a ten uzavřel MIMOSOUDNÍ DOHODU a vše bylo vyřešené třeba během tří dnů - to se v ČR nedělá, protože advokáti zde jedou na právní úkony a ne na provize jako je tomu běžné v USA.

Soudy zásadně přiznávají více práva silnější straně, tj. zaměstnavateli. Nějaké jiné tvrzení se jednak opírá (možná) o nějakou globální, nerozlišenou, blíže nespecifikovanou statistiku, jednak o malý soubor. Jo, kdyby se všichni poškození zaměstnanci soudili a z toho se vydedukovávalo nějaké pravidlo, nějaká zákonitost, tak to by bylo něco jiného. Prohraný spor pro zaměstnance je něco úplně jiného než pro zaměstnavatele, myslím finančně, z hlediska pověsti, dalších šancí se uplatnit atd.
Naprosto souhlasím s komentářem předchozího příspěvku. Článek je naivní a možná má pomoci nahánět advokátům klienty. Psal článek advokát?

tento člověk jenž popisuje že obyčejný zaměstnanec se nemusí bát zaměstnavatele je bud jeho právník nebo je státním příslušníkem jiného národa a nikdy zřejmě nebyl zaměstnán protože většina zaměstnanců v okamžiku sporu prohrává ,a taky tento člověk dokazuje že v životě nebyl v pracovišti jakémkoliv v naší vlasti veřejně na všech pracovištích je zřízena šikana zaměstnanců jako stabylní prostředek pro takzvané manažery (řízení lidských zdrojů )a jsou vytvářeny denodeně takzvané vytýkací dopisy atd

Napadlo vás někdy proč právě vy patříte k šikanovaným a zřejmě jimi dlouho zůstanete?
Uvedu dva příklady lidí s opačným názorem.

Jeden: žaloval zrušení výpovědi. Po letech dostal necelý milion za náhradu ušlé mzdy.
Měl sice pár měsíců krušno, ale nakonec po dobu sporu pracoval u jiného zaměstnavatele. Zpět již nenastoupil.
Říká: Šel by do toho znovu, kdyby se dostal do podobné situace.

Druhý: 7 let do práce nechodí a pobírá náhrady mezd, protože mu zaměstnavatel nepřiděluje práci z trucu. Má spoustu volného času, ve kterém si přivydělává. Krom postupně vyplacených náhrad, mu zaměstnavatel postupně vyplácí i další dlužné částky o kterých soudy postupně rozhodují.
Říká: Když tam nemusí, alespoň nemají důvod ho vyhodit.

Soudní výdaje a právníky obou platí pojištění právní ochrany.