Například já se podle svých výsledků považuji za velmi dobrého obchodníka. Skutečně "nezaměstnaný" jsem nikdy nebyl. Buď jsem pracoval nebo mě jenom z jedné práce plynule přetáhli za lepším do druhé a nebo jsem dělal sám na sebe...
Bylo i období, kdy jsem byl "na pracáku" asi 5 měsíců, ale to prostě a jednoduše proto, že jsem měl peněz hodně, náklady na život nízké a tak jsem prostě dal výpověď a udělal si takovou téměř půlroční dovolenou - jezdil na výlety, chodil posedět do hospody, spal každý den minimálně do 10 hodin a měl takhle dobrou dovolenou a ještě jsem dostal od státu, alespoň část toho, co jsem mu roky platil z daní :-).
Když jsem si ale řekl, že by už bylo opět na čase něco dělat, tak jsem poslal pár životopisů a do týdne jsem měl pracovní smlouvu v ruce.
Lidi, kteří se bojí o práci musí být pěkně neschopní, protože pokud opravdu něco umíte a nejste idiot, tak nabídek na práci musíte mít víc, než můžete zvládnout.
Nesouhlasím. Pracovala jsem dva roky ve firmě jako asistentka a následně jako fakturantka. Dva roky jsem neměla týden dovolené. Dva roky jsem nebyla ani jeden den nemocná. Přesčasy - nebyl problém. Necítila jsem se dostatečně ohodnocená, chemické pracovní prostřední, taky nebylo zrovna ideální a postup výš, nemožný. Tak jsem odešla. Teď jsem rok na UP a kde jsou nabídky? Cítím se být zatraceně dobrým a loajálním zaměstnancem. Ale pokud tohle vím jenom já, je to málo. A co se týká Vás obchodníka, tak ti nikdy nebudou mít nouzi o práci. A proč je tolik obchodních míst volných, protože se tam lidi neženou. Ne všem tato profese vyhovuje a ne všichni na ni mají.