Zdálo se, že nedělní večer přinesl definitivní rozuzlení tajenky, kdo usedne na premiérskou židli. Zástupci nekomunistických stran se shodli na úřednické vládě v čele se statistikem Janem Fischerem, do které by každá partaj jmenovala své členy. Jenže hned v pondělí se vše změnilo. Grémia nejmenších parlamentních stran, lidovců a zelených, dohodu nepotvrdila. KDU – ČSL oznámila, že jí nejde o posty, ale o principy, a proto s nestranickou vládou nechce mít nic společného. Následovala ji Strana zelených, podle které díky tomu dohoda pozbývá na platnosti. Navíc zelení vyzvali k tomu, aby současná vláda dokončila české předsednictví EU. Nenechme se však zmást, oběma politickým trpaslíkům jde jen o jedno, o parlamentní přežití.
Co si myslíte o pádu vlády?
Celostátní vedení obou (dosud) koaličních stran si plně uvědomuje vážnost svého postavení na české parlamentní scéně. Preference lidovcům i zeleným neúprosně klesají a v současnosti se pohybují kolem kritických pěti procent, které jsou zapotřebí na znovuzvolení do Poslanecké sněmovny. Předčasné volby se pomalu a jistě blíží a málokdo pochybuje o tom, že bychom na podzim neměli nové složení sněmovny. Všem stranám tak zbývá zhruba půl roku na zvýšení preferencí. Zatímco ODS si to s ČSSD rozdají o první místo, na druhé straně pomyslného boje půjde o pouhé přežití. A to si menší koaliční strany včas uvědomily. V současnosti totiž již nejde o to sestavit vládu, která by nějakým smysluplným způsobem čelila hospodářské krizi, či která by prosadila zásadní reformy typu té důchodové, nýbrž o to získat co nejvíce preferencí do následujících voleb. Stávající dohady nejsou výsledkem ideových sporů, nýbrž prvním krokem předvolební kampaně.
Zatímco od dvou největších lídrů ODS a ČSSD se nyní očekává státotvorný přístup, tj. urychlené nalezení vlády, ostatní strany již mohou hrát plně na sebe. Velká koalice dokáže sestavit vládu i bez jejich podpory a v odlesku státotvorných kompromisních dohod by malé strany zůstaly pouze ve stínu svých silnějších politických kolegů. Drobným partajím se však nedá zazlívat tento sebestředný přístup, svým jednáním novou vládu neblokují, jen se snaží urvat si své místo na politické scéně. Nečekejme od lidovců a zelených podporu úřednické vládě, čekejme spíše ostré vyhranění. Jedině to jim může přinést úspěch. Zelení dozajista postaví svoji kampaň na ekologickém proevropství a protiklausovství, lidovci svoji pozici ještě hledají. KDU – ČSL navíc situaci ztěžuje vnitrostranický boj, kdy Jiří Čunek ztrácí půdu pod nohama. Dopředu se dere poměrně úspěšný ministr financí Miroslav Kalousek. Zůstává tak otázkou, jakou cestu nakonec strana skutečně zvolí.
Současná nejasná situace může ovšem také nahrát jiným. Potenciálně by mohla pomoci novým stranám, které budou usilovat o zvolení, dále žel pomůže komunistům, kteří se chytře drží v pozadí a nakonec může celou vládní krizi vyhrát i Václav Klaus. Ať už ale v této politické bitvě zvítězí kdokoli, doufejme, že poražení nebudou čeští občané.
ČLÁNKY DO MAILU