Na všechny úřady se chodilo osobně a všude se čekalo. S každým dopisem museli podnikatelé běžet na poštu. A moderní marketing? Přeci inzerát v tištěné Annonci.
Jdeme na to: Zákon č. 105/1990 Sb.
Zákon o soukromém podnikání občanů byl účinný od 1. května 1990 a začínal tímto ustanovením: Občané mohou individuálně provozovat podnikatelskou činnost v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Ke společnému provozování podnikatelské činnosti občané mohou vytvářet obchodní společnosti, tichou společnost nebo konsorcium.
Podnikateli nebylo podle tohoto zákona už naštěstí možné stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje
.
Registrace fungovala v principu podobně jako dnes (ale získat výpis z rejstříku trestů znamenalo osobně vystát pořádnou frontu), podnikatel nebo podnikatelka vyfasovali IČO a mohli ukázat, co v nich je. Zápis do podnikatelského rejstříku, který předcházel rejstřík obchodní, ovšem, jak vzpomínají někteří podnikatelé, trval v 90. letech několik měsíců. Podnikatelé začali také zaměstnávat lidi a řídili se přitom zákonem, který pamatoval zmíněná šedesátá léta 20. století.
Nejsi v Annonci? Jdi se zahrabat
Propagace byznysu probíhala pomocí papírových letáčků a inzerátů v tištěné Annonci. Už 19. března 1990 představili Josef Kudláček a Alena Materneová nový model prodeje, s nímž měli předchozí zkušenosti z Německa, a to inzertní noviny. Někteří ani nečekali, až budeme mít hotovo. Brali nám noviny přímo od rotačky, aby se k novým inzerátům dostali jako první,
vzpomínal v roce 2015, když Annonce slavila pětadvacáté narozeniny, její zaměstnanec Ladislav Luxa na to, jak šly noviny na dračku.
Čtěte také více o tom, jak vypadal internet, když byl ještě v plenkách, a to v článku Žádný Google, ale taky žádné reklamy. Jak kdysi vypadal Internet? na serveru Lupa.cz.
Lidé tehdy toužili po novém autu, po lepším bydlení i po seznámení. A Annonci také využívali při rozjezdu svého podnikání. Navíc už se tu na inzerát nečekalo měsíc, ale vyšel třeba už za tři dny. Tomu se tehdy v podstatě dalo říkat „v reálném čase“.
„Mobil“, co váží pár kilo
Fax byl tehdy relativně moderní komunikační prostředek. Pro telefonování se užívala hlavně pevná linka. Ale už v roce 1991 se na trhu objevil první „mobil“. Eurotel prodával telefon Nokia Talkman model MD59 CS. Telefon se dvěma olověnými akumulátory nebyl žádný drobeček a pěkně se pronesl. Vážil 4,5 kilogramu. Bylo potřeba vysázet za něj desítky tisíc korun a ani volání samotné nebylo žádná láce. Navíc pokrytí sítí první generace se týkalo tak maximálně Prahy nebo Brna. Mít přenosný telefon tehdy byl luxus a frajeřina. Podobně jako možnost převážet si ho ve vypulírovaném velkém modelu Mercedesu nebo BMW.
Papíry patří do kufříku
K podnikání patřil i elegantní kufřík. Všechno se do něj vešlo, ale také se pořádně pronesl. Na výběr byla kůže, někdo měl doma ještě předrevoluční koženou diplomatku, nosil se však také moderní elegantní plast. Také se dal zamknout. Lepší však bylo nekombinovat ho s oblekem či kostýmkem ještě ze 70. nebo 80. let, ošetřenými před moly typicky zavánějícím naftalínem, který žádná voňavka nepřebila. A když přebila, výsledek byl ještě horší než na začátku.
Fialové sako se stalo typologií
Pověstné fialové sako a černé kalhoty, to také patřilo k legendárnímu outfitu některých podnikatelů. Zatímco jiní se pomalu učili oblékat elegantněji. Fialové sako se stalo tak silným podnikatelským motivem, že začalo symbolizovat celé podnikatelské devadesátky. Tedy spíš to horší z nich, „fialové sako“ není totiž žádná lichotka. Jako fialové sako charakterizuje portál Čeština 2.0 podnikatele nebo jiného člověka s manýry z počátku 90. let hned po sametové revoluci. A dokládá to příkladem: Přišlo tam za námi jedno takové fialové sako a snažilo se dělat dojem nabitou prkenicí a blbejma kecama.
Ovšem nebylo třeba zůstávat u fialové. V módě byla i saka v jiných barvách.
Baroko? Myslíte to podnikatelské?
V souvislosti s fialovými saky není možné zapomenout ani na podnikatelské baroko. Nově vydělané peníze bylo v devadesátých letech potřeba prostavět a z malého bytu se rychle přestěhovat do vlastního baráku. A prezentovat tak své nové bohatství, svůj čerstvý úspěch a rychlý vzestup na společenském žebříčku.
Pejorativní označení podnikatelské baroko se tak uchytilo pro novou architekturu satelitů plnou nevkusu, okázalosti, předimenzovanosti a (jak dodává česká Wikipedie) také stylové bezradnosti doplněné zdáním luxusu. Arkýře a vikýře, balustrády, balkónky, sloupy, věžičky, okna do oblouku, nebo dokonce sádroví lvi, sedlová střecha, zámková dlažba, kovaná brána, to byly prvky, které u těchto staveb tvořily nezbytnou výbavu a byly jejich poznávacím znamením.
Příležitosti, ale i temné stíny
Devadesátá léta jsou v podnikání spojená s obrovskými příležitostmi, které mnoha podnikavým lidem téměř ležely u nohou. Lidé byli aktivní, hladoví po novinkách, které si před revolucí neužili. Dodnes lze v českém podnikatelském prostředí vnímat velké úspěchy založené na porevolučních základech – příkladem za všechny je úspěšná rodinná kosmetická firma Ryor, kterou založila Eva Štěpánková v roce 1991.
90. léta ale také vrhají dlouhé stíny. Ať už se to týká některých privatizací nebo třeba vydírání, kterému podnikatelé také čelili. Čtvrtina firem ještě před deseti lety považovala vydírání za zcela běžnou součást konkurenčního prostředí,
píše Zdeněk Vesecký ve svém článku Vydírání podnikatelů – fenomén 90. let, nebo stále aktuální hrozba? na serveru Podnikatel.cz. Popisuje tak dobu ještě kolem roku 2007.
ČLÁNKY DO MAILU