Jednu věc v Česku umíme. Vezmeme si potenciálně užitečný nápad ze zahraničí, pod tlakem zájmových skupin z něj vyhodíme klíčové parametry a výsledek je velmi neefektivní opatření s nákladem desítek miliard.
Proč je český loss carryback problém
Po solárech se k podobnému schyluje v tzv. loss carryback – tedy v opatření umožňující firmám odepsat letošní ztrátu ze zisků v letech 2018 a 2019 a získat tak zpět již dříve zaplacenou daň z příjmů právnických osob.
V několika státech toto opatření existuje, ale je limitováno na 1 rok zpět a maximální uznatelnou ztrátu například 1 milion eur (Německo, Francie). Česká vláda ho v pondělí schválila v neregulované podobě. Existuje hned několik důvodů, proč je to velký problém:
Za prvé, je to opatření velmi drahé a půjde na úkor obcí a měst. Odhadovaný náklad je okolo 30 miliard za letošní rok. Ale návrh neprošel RIA a řádnou analýzou a jeho dopady lze těžko předvídat. Pokud by šlo o 30 miliard, tak dohromady okolo 10 miliard půjde z rozpočtů obcí a krajů, což dál podváže jejich schopnost investovat do staveb, vzdělávání, sociálních služeb – což budeme potřebovat.
Za druhé, loss carryback není nijak podmíněn tím, že firmy udrží zaměstnanost a mzdy. Přitom je nákladově srovnatelný s několikaměsíčním fungováním programů Antivirus B (Kurzarbeit), Antivirus C (odpouštění odvodů při udržení zaměstnanosti). Proč neinvestovat více do těchto opatření, která udržují nízkou nezaměstnanost a kupní sílu obyvatel, čímž šetří další náklady státu a podporují poptávku?
Za třetí, neregulovaný loss carryback pomůže selektivně velkým firmám a korporacím, které platí velkou část daně z příjmu právnických osob. Ilustruje to, že deset největších plátců daně z příjmů právnických osob platí asi 18 % z objemu této daně. Malé a střední podniky si na loss carryback příliš nesáhnou, protože mají omezené minulé zisky. Státu přitom odvedly v minulosti hodně – jenže na sociálních a zdravotních odvodech ze zaměstnanců, které vám nikdo nevrátí.
Menší firmy jsou znevýhodněné i tím, že neumí tak dobře účetně operovat se ztrátou a možná ani doložit úřadům, že ji letos dosáhnou, aby peníze z loss carryback dostaly zálohově ihned. Za čtvrté, neregulovaný loss carryback je pozvánka k optimalizaci a přesunu ztrát do Česka. V mateřských státech u nás působících korporací buď loss carryback vůbec neexistuje, nebo je významně omezen (Francie, Německo). Pokud si u nás firma bude moci odepsat klidně desetinásobně velkou ztrátou než v jiných zemích, může ji to motivovat k přesunu ztrát do Česka. Nechci z toho samozřejmě podezírat všechny. Ale obecně to zvyšuje riziko tzv. transfer mispricingu (zvýšením cen, které české pobočky platí za služby matek do zahraničí), ale i optimalizace ve smyslu přesunu produktivních a ziskových činností mimo ČR.
Za páté, už zmíněná motivace k přesunu ztrát do ČR a snížení příjmů obcí a krajů naznačuje, že efekty na investice nemusí být jen pozitivní. České opatření navíc na rozdíl od Německa a Francie dovoluje odepsat ztrátu dva roky nazpět. Ztrátu si odepíšou i firmy, které měly zisk v roce 2018 a pak postupně ztrácely odbyt a ziskovost – bez jakékoli souvislosti s koronavirem. Jde tak i o dotaci těm, kteří reálně potřebují modernizovat a restrukturovat svou činnost.
Čtěte také: DPH klesne i na další služby, snížit se má i silniční daň na nákladní auta
V zahraničí je loss carryback limitovaný
Lidé, kteří neregulovaný loss carryback prosazují, často argumentují, že v Česku stejně už existuje loss carry forward – ztrátu si můžete uplatnit v zisku v budoucích letech. Já ale vidím dva velké rozdíly. V loss carryback podle minulých zisků přesně víte, jaké ztráty můžete letos dosáhnout a kolik tím získáte. Je to daleko vyšší pozvánka k optimalizaci a přesunům ztrát než nejisté uplatnění současných ztrát v budoucnu. Loss carryforward také předpokládá budoucí ziskovost – nedotujeme jím dlouhodobě upadající firmy a odvětví.
V zahraničí tyhle důvody asi dobře znají. Ve většině zemí existuje jen loss carryforward, a pokud jdou uplatňovat ztráty do minulosti, je to výrazně omezeno jejich rozsahem. Německá a francouzská limitace na 1 milion eur odepsatelné ztráty jeden rok nazpět redukuje náklady, opatření díky ní dopadá rovnoměrněji i na malé a střední firmy a omezuje motivace velkých a mezinárodních firem k optimalizacím a přesunům ztrát.
Navíc například v Německu firmy při započtení všech typů federálních, místních a solidárních daní platí ze zisku okolo 30 procent. Takže opatření typu loss carryback jdou z vyššího základu.
Myslím, že vůbec nejlepší by bylo loss carryback nezavádět a o 30 miliard rozšířit jinou pomoc firmám, která místo optimalizací motivuje k udržení zaměstnanosti. V kurzarbeitu (Antivirus B) zvýšit náhrady mzdy zaměstnancům i to, nakolik stát na tyto náhrady podnikům přispívá, prodloužit odklad platby sociálních odvodů či klidně rozšířit chystaný program Antivirus C, který menším a středním firmám odpouští odvody výměnou za udržení zaměstnanců a mezd. Anebo jako v zahraničí více podpořit postižené domácnosti, a tím redukovat dopady krize a podpořit poptávku.
Pokud ale loss carryback musí být, je třeba ho limitovat na částku nižší než v Německu a ve Francii – třeba na 10 milionů korun odepsatelné ztráty. Jinak jde o velkou chybu.
(Text je osobní názor autora, nikoli celého NERVu)
ČLÁNKY DO MAILU