Obchodník nakoupí někde nějaké zboží a toto pak nějakým ziskem prodává někomu, koncovému zákazníkovi nejlépe. Co neprodá, to mu zabírá místo ve skladu, na prodejně. Jeho likvidace je pak zcela na jeho triku. Distributor zboží není obchodník, ač i on se obchodem zabývá. Chytrý obchodník se fofrem přemění na obchodního zástupce firmy té, té,. té, té, té, té taky a co police nebo škatule se zbožím, to podniková prodejna. Smlouvy s dodavateli upraví na variace komisního prodeje. Komisionář taky nenese zodpovednost za vady výrobku dodaného kominentem. S ohledem na to, že není problém vyrobit, ale prodat - nebojím se, že by obchodníci nenašli schůdnou cestičku.
Co se nízké kvality díky tlaku na nízkou cenu týká, zde je míč na straně zákazníka. Pokud koupím tričko za padesát korun a tepláky a sto dvacet a ono se mi to po prvním praní změní velikost, tvar i barvu v nenositelnou, a pak jdu a na tom samém místě koupím to samé zboží, nejsem chudá financemi, ale duchem. Pokud kupuju kilo párků s 10% masa (a je fuk jestli separát nebo svalovina) za osmdesát korun, protože klobása s 80% masa za dvě stě padesát kaček kilo, je drahá, tak nejsem nemajetná, ale blbá. Nehledě k tomu, že plátek uzeného bůčku (když už jsem zvolila jako příklad nezdravou variantu úpravy i složení masa) ve 100% svaloviny vychází nejlevněji.