V oblasti zdravotního pojištění je vyplacení odstupného řešeno zákonem o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Zde jsou v § 3 odst. 2 uvedeny příjmy, které se do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění nezahrnují. Jednou z těchto výjimek je právě odstupné.
Na odstupné má podle zákoníku práce za stanovených podmínek nárok zaměstnanec, se kterým zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, například v případech, kdy se zaměstnavatel nebo jeho část ruší nebo přemísťuje, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců apod. Důvody a podmínky pro vyplacení odstupného jsou uvedeny v § 67 zákoníku práce.
Z výše uvedeného vyplývá, že odstupné se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na zdravotní pojištění a nebude se z něj odvádět pojistné.
Všeobecná zdravotní pojišťovna také připomíná, že za každého pojištěnce vždy musí být placeno pojistné na zdravotní pojištění. Po propuštění tedy existují tři základní varianty: nové zaměstnání a pak pojistné platí nový zaměstnavatel, nebo registrace na úřadu práce a pak pojistné platí stát, nebo hradit si pojistné sám jako osoba bez zdanitelných příjmů, případně (při startu podnikání) jako osoba samostatně výdělečně činná.
Po ukončení zaměstnání by se měl člověk přihlásit na úřad práce co nejdříve, a to i když není vzhledem k odstupnému bez příjmu. Je-li pět měsíců po ukončení zaměstnání odstupné od zaměstnavatele, bude podpora v nezaměstnanosti vyplácena až v šestém měsíci, ale stát začne hned první měsíc platit pojistné na zdravotní pojištění.
ČLÁNKY DO MAILU