Má sdružování podnikatelů smysl?

Na jaře business server Podnikatel.cz spolu s Poštovní spořitelnou uspořádal anketu mezi podnikateli. Mimo jiné podnikatelé odpovídali na otázku, jestli jsou členy profesního sdružení, komory, živnostenského společenstva nebo jiné obdobné organizace. 69,5 % podnikatelů odpovědělo, že v žádném takovém sdružení nejsou a neměli příležitost se členem takového sdružení stát. 18,9 % podnikatelů nevidí ve sdružování smysl. Jen necelých 12 % podnikatelů je členem nějaké organizace. Z toho 6,4 % podnikatelů je přesvědčeno o smysluplnosti členství. 5,2 % naopak sice je členem nějakého sdružení, ale tvrdí, že jim to nepřináší žádný smysl. Čtěte více: Anketa: Podnikatelům vadí časté změny legislativy a daně

Kdo má chuť ke členství, má z čeho vybírat

V Česku přitom existuje velké množství podobných sdružení, asociací, komor, unií, svazů či cechů. Buď se zaměřují na podnikatele a živnostníky bez ohledu na obor jejich činnosti, nebo se profilují oborově.

Do první skupiny patří například:

• Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
• Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR
• Unie malých a středních podniků ČR

Mezi oborově zaměřená sdružení patří například:

• Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
• Asociace českých nábytkářů
• Asociace jazykových škol ČR
• Asociace hotelů a restaurací ČR
• Cech podlahářů ČR
• Cech topenářů a instalatérů ČR

a mnohé další.

V Česku pracuje také Moravská asociace podnikatelek a manažerek.

Proč?

Mezi hlavní výhody členství patří:

Nic z toho ale není zadarmo – stojí to minimálně čas a předpokládá chuť se aktivně do činnosti sdružení zapojit. V neposlední řadě je také nutné platit členské příspěvky.

Členství není zadarmo

Řádné členství v asociacích, sdruženích a jiných organizacích je samozřejmě zpoplatněno. Pohybuje se v řádech stovek až tisícovek korun za rok.

Členství v Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR stojí například živnostníka 2000 korun ročně, mikrofirmu do deseti zaměstnanců 6000 korun ročně, malou firmu do padesáti zaměstnanců 15 000 korun ročně a střední firmu do 250 zaměstnanců 30 000 korun ročně. Naopak členství v Unii malých a středních podniků ČR vyjde na pouhou symbolickou stokorunu za rok.

Například v Cechu podlahářů ČR zaplatí podlahářská firma vstupní poplatek 500 korun a členský poplatek 3 nebo 6 tisíc korun podle toho, jestli firma zaměstnává nebo nezaměstnává podlaháře. Podlahové studio nebo prodejna podlah zaplatí totožný vstupní poplatek a členský poplatek 10 tisíc korun.

Podnikatelé o sdružování

Fakt, že mnozí podnikatelé nevidí ve sdružování smysl, dokazuje i Pavel Rada, jednatel společnosti ProTrade. Tvrdí, že se mu zatím nepodařilo najít důvod, proč v nějaké asociaci být.

Naopak společnost Seaspol je členem Sdružení podnikatelů a živnostníků České republiky. Zásadní a prvořadý přínos je v tom, že se pravidelně stýkáte s lidmi s podobným myšlením, se stejnými nebo podobnými problémy a lidmi, kteří odmítají pasivitu a ačkoliv chování současné i minulých vlád dává jasně najevo, že diskuse se pouze předstírá, tak věří, že aktivním přístupem alespoň zveřejní svůj názor, objasňuje smysl sdružování podnikatelů jednatel společnosti Rudolf Šlehofer. Kromě obohacující diskuze s kolegy z praxe považuje Šlehofer za výhodu také přístup k informacím. Každý podle svého oboru podnikání nebo svých zájmů se dostane k materiálům s nově vznikajícími předpisy a získá faktickou možnost se k nim vyjádřit, tvrdí. Připomíná i možnost získat různé výhody mezi členy sdružení.

Členství mi pomohlo sundat růžové brýle naivního očekávání zlepšeného podnikatelského prostředí (které přece už musí přijít) a naopak zabránilo vzniku pesimistického pohledu na celkovou situaci, doplňuje Šlehofer. Pochopil jsem, že co si neudělám sám a co mi případně neporadí kolegové, to nebudu mít, zamýšlí se dále nad tím, co se v jeho podnikání s členstvím ve sdružení změnilo.

Snad každý s kým o členství mluvím, se na rovinu zeptá, co za to dostane, co z toho bude mít teď hned, zítra, pozítří a snad každý se brání jakémukoliv organizování a jakémukoliv náznaku politiky, reaguje na otázku, čím by podnikatele přesvědčil, aby se v nějakém sdružení, asociaci, cechu či podobně začal angažovat. Dodává, že oslovení podnikatelé většinou nemají volný čas a ten, co vyšetří, nechtějí obětovat „schůzování”. Když se ovšem dostanou do konfliktu se státní správou, obracejí se automaticky na sdružení stylem co tam děláte, že to dopustíte, jak to, že jste nechali projít tenhle zákoník práce nebo proč jste si nevšimli, že v zákoně XY dochází k diskriminaci řidičů parních válců?

Nevím proč, ale podnikatelé upadli do trestuhodné pasivity, jsou zhnuseni politickou scénou, nevymožitelností práva a mnohdy arogancí a zvůlí úředníků, proti které není obrana, myslí si Rudolf Šlehofer. A uzavírá tím, že podle jeho názoru je spojení mnoha menších organizací do jednoho sdružení pro podnikatele možností, jak vytvořit protiváhu odborům, státu a Hospodářské komoře.

Možnost získat informace od zkušených podnikatelek a manažerek jak z oboru, tak i z dalších oblastí a tudíž rozšíření možností podnikání či možností rozvoje firmy považuje za hlavní výhody členství Pavlína Langerová z Moravské asociace podnikatelek a manažerek a jednatelka společnosti Audica. Jako členka asociace jsem se seznámila s paní, která se aktivně do asociace zapojila a pomohla mi s referencemi na získání zakázky v Olomouckém kraji. Umožnilo to i rozšířit mé podnikání o nové podněty a následně i témata, vzpomíná Langerová na situaci, kdy se jí členství v asociaci v praxi vyplatilo a reálně jí pomohlo v podnikání. Pokud by měla Langerová podnikatelku přesvědčit, že členství v asociaci má smysl, vsadila by na osobní kontakt a příklad. Pozvala bych ji na některou z našich akcí, kde bych ji seznámila se členkami. Zmínila se o tom, v čem mě osobně asociace pomohla, jak mi setkávání a komunikace s jinými podnikatelkami a manažerkami pomohly rozšířit obzory, najít odvahu k dalšímu rozvoji firmy, pustit se do náročnějších projektů, tvrdí pro business server Podnikatel.cz.

Pavlína Langerová se nicméně domnívá, že podnikatelská sdružení v Česku nejsou příliš silná. Vše naráží na nedostatek peněz, času a tím i ochoty dobrovolně se věnovat neplacené činnosti, uvažuje. Asociace nemají silné lídry, chybí jim právní znalosti a dovednosti, dodává. S tím souvisí i to, jak jsou pak politici ochotní podnikatelským sdružením naslouchat. V případě ženského podnikání jsou politici postiženi genderovými stereotypy jako celá společnost, myslí si Langerová. Politici se podle ní domnívají, že ženské podnikání je stejné jako mužské a všichni mají rovné podmínky. Problémem společnosti ale je to, že ženy od malička nejsou vedeny ani k tomu, aby uvažovaly o tom, že mají schopnosti, které se hodí k podnikání. Toto není ani tak problémem feminismu a rovných příležitostí, jako prosperity společnosti, které genderové stereotypy prostě ekonomicky škodí, uzavírá Pavlína Langerová.