Studio má svou osobitou tvář, založenou na Šárčině uměleckém zázemí. Původně studovala zdravotní školu. Jóga jí byla blízká přes tátu. Teď se jí věnuje naplno.
Destrukce, pak správný směr
Táta Šárce Vojáčkové od malička vštěpoval filozofii, kterou potom v józe našla, i když to tak nenazýval. Učil nás neubližovat ostatním, být laskaví a další zásady, na kterých jógová filozofie stojí. Říkal, ať se každé ráno protáhneme a nadechneme se. Nechápala jsem proč – a teď to dělám v józe,
vzpomíná Šárka na dětství a sedí přitom ve svém jógovém studiu Jógovna.
Do dvaceti si přesto připadala méněcenná a měla pocit, že není dost dobrá. V rámci vzpoury proti rodičům si hledala partnery, kteří byli opakem jejího táty a nakonec se k ní chovali čím dál hůř. Žila tím, že bude zase pátek a vyrazí na večírek. O svém tehdejší životním stylu, v němž si prošla i mentální anorexií, dnes mluví jako o destruktivním. V Indii jsou tři bohové, Brahma, Višnu a Šiva, kteří označují zrod, trvání a zánik. Šiva je hodně vyzdvihovaný, což jsem nechápala. Ale dnes už tomu rozumím. V momentu totální destrukce, kdy si myslíme, že jde o nejhorší chvíli v našem životě a doslova ryjeme pusou v zemi, jsme blízko k transformaci. Já se od partnera vrátila po dvacítce zpátky k tátovi a začala jsem ho konečně poslouchat,
vrací se k důležitým momentům své životní cesty.
Od obrázku k prostoru v Jindřišské
Četla knihy, přemýšlela, až došla k tomu, že to, co ji učí táta, se vlastně nazývá jóga. Poznala Honzu Vojáčka, teď už svého manžela, s nímž také později vybudovala Jógovnu. Mezitím ale odjela do Indie studovat jógovou terapii. Tam ji jóga pohltila. Když se vrátila, nabídla ji Barbora Hu, tehdejší majitelka pražského Bindu Yoga Studia, jestli nechce zkusit učit. Byl to obrovský krok a od Báry jsem získala velkou důvěru. Když to vidím zpětně, asi bych jógu déle praktikovala, než bych začala učit a otevřela si vlastní studio. Dnes naopak učím jen hodinu týdně a daleko víc se věnuji osobní praxi,
popisuje své učitelské začátky a další vývoj. Osobní praxe je totiž to, co podle ní mnoha tuzemským učitelům jógy chybí. Chodí na lekce, pak si spočítají, kolik by měli peněz, kdyby je odučili. Udělají si kurz, odejdou z práce a najednou se diví, že jim na lekce chodí rok jen dva klienti a jsou naštvaní,
poukazuje na důsledky toho, že je dnes jóga oblastí, o níž se zajímá mnohem více lidí než před pár lety.
Při učení na volné noze se však poměrně rychle rozhodla otevřít si vlastní studio. A pojala ho docela velkoryse. Vložila do něj svou potřebu tvořit. Když s Honzou chodili po čajovnách a hodně četli motivační knížky, zalíbila se jim myšlenka vytvořit nejen studio jógy, ale i prostor, kde by si lidé mohli posedět, půjčit si knížku, trochu unikli ze svého každodenního běhu a mohli věci a myšlenky mezi sebou sdílet. Kam by jen nepřiběhli na lekci a zase rychle nespěchali pryč.
O další ženě, která se věnuje józe, Markétě Faustové, také lektorce Jógovny, se dočtete v článku Koníček může přerůst v podnikání. Inspirujte se u žen, které tak začínaly.
Od záměru po otevření studia však nakonec uběhly tři roky. Přesně si pamatuji na moment, kdy jsme s Honzou leželi na zemi, nakreslili jsme si studio a jeho napadlo, že by to mohla být Jógovna, stejně jako knihovna nebo čajovna,
vrací se v čase. Ještě ale nabírala zkušenosti z jógové praxe a učení v jiných studiích. Pak dozrál čas a sehnali prostor v pasáži v Jindřišské ulici u Václavského náměstí, v samém centru města, zrekonstruovali ho a studio otevřeli. Uvažovali jsme i o Karlíně, protože je to čtvrť, která vzkvétá, o Vinohradech, kde jsme bydleli, ale tam už dvě jógová studia byla, pak jsme se dívali na prostory kolem Národní třídy,
vypočítává.
Čtrnáct dní nedělala nic jiného, než hledala prostor na realitních portálech. Čekala, že najednou uvidí ten správný. Potom jsme si řekli, že se podíváme naposledy. A vykoukl na nás tento prostor. Věděli jsme, že to je ono,
vypráví ve studiu, které má za sebou dva roky fungování. Vyrůstala v rodině s uměleckým zaměřením, její táta je umělecký řezbář, který pracoval ve Studiu Jiřího Trnky. Jógovnu pod hlavičkou svého řezbářského KON studia vybavil a udělal pro ni centrální komunitní stůl – z trámů, přes které Šárka jako malé dítě přeskakovala. Recepce je zase ze skříněk, které likvidovali v Trnkově studiu,
rozhlíží se Šárka po svém studiu a vysvětluje, že je za ním také myšlenka udržitelnosti a snaha ničím neplýtvat.
Butikové studio
Nastěhovali se sem po ekologické energetické firmě, zdědili hliněnou stěrku na stěnách, epoxidovou podlahu, původní dřevěná futra i parkety v sále, v němž ale zvýšili strop. Sál malovala Šárčina sestra Eliška Konečná se svým partnerem, při studiích na Akademii výtvarných umění. V sále jsou také staré zásuvky, a když jsem pátrala, zjistila jsem, že nejlepší kamarádka mé mámy sem chodila za svou maminkou do práce, když tu sídlila střihová služba Vkus,
prozrazuje o studiu, které otevírala s heslem „místo, které má příběh“.
Dnes je Jógovna butikové jógové studio. Její součástí je totiž také malý obchod s lokálními (českými a slovenskými) značkami oblečení, kosmetiky i dalších věcí, včetně těch přímo na jógu. To, že podporujeme lokální značky, je důležitá součást našeho studia. Zjišťujeme si o všem informace a už se také stalo, že jsme se se značkou rozloučili, když změnila výrobní podmínky,
vysvětluje Šárka svůj přístup. Tatínek také do obchůdku přispívá dřevěnými pomůckami na jógu, maminka zase šije vaky na jógamatky.
V souvislosti s lokálními značkami si přečtěte příběh Anety Adamčíkové, která založila kosmetickou značku Biorythme, v článku Má byznys, který voní. Nahlédněte do dílny, kde ručně vzniká přírodní kosmetika.
Podnikání, selský rozum a srdce
Šárka tvrdí, že vlastně nemá podnikatelský záměr a všechno dělá selským rozumem a srdcem. A to proto, že ji to totálně naplňuje. Baví ji Jógovnu tvořit, sdílet ji s lidmi. Neodděluje, kde končí práce a začíná soukromí. Ačkoliv se nevnímá primárně jako podnikatelka, přesto musí utáhnout prostor s recepcí, týmem lidí a lektory, kteří tu učí. Mluvíme spolu ostatně v den, kdy v Jógovně proběhlo zdražení, aby měly spolupracovnice, které se starají o recepci, větší finanční ohodnocení.
Za Jógovnou je spousta lidí, je tu otevřená celodenní recepce od 6:30 do půl desáté večer, což není úplně zvykem (a recepční se o celou Jógovnu starají, aby vše bylo na svém místě), je tu každodenní úklid, což také ve studiích vždy není, spolupracuje s účetní. Mám i externí kolegyni, která obstarává administrativu – ta mi totiž bere strašně energie, protože jsem spíš vizionářka, která věci vytváří,
vysvětluje Šárka.
Každé místo přitahuje jiné lidi
Když Šárka vybírá lektorky a lektory, zajímá ji jejich osobní příběh a přístup. Musí je znát. Lektorů je totiž spousta, za chvíli jich bude víc než lidí, co chodí na jógu,
směje se. Dává lektorům delší čas na to, aby se jejich lekce rozjela. Když se lidé na lekci přesto nevrací, s lektorem se rozloučí. Ze začátku to pro mě bylo těžké. Učím se to dělat bez emocí, jde přeci o věc. Vždyť náklady za studio jsou opravdu šílené, platíme spoustu věcí a chceme poskytovat kvalitu,
poukazuje na svůj přístup. Zároveň se od začátku zaměřila právě i na vzdělávání lektorek a lektorů. Místní jógové prostředí je totiž podle ní třeba stále kultivovat a další vzdělávání učitelů tu chybí.
Jak tvrdí, každé studio si přitahuje specifickou skupinu klientek a klientů, nevnímá tedy v oboru vyloženě konkurenci. V každém studiu je praxe jiná a jinak se v něm i lektorům učí. K nám chodí hodně lidí s uměleckým zaměřením, lidé, kteří se zajímají o lokálnost a udržitelnost, o promyšlený design. Lidé, co chtějí dostat do těla, ale nechtějí se dostat dovnitř do svého těla, se už po jedné lekci nevrátí. Jóga totiž není jen o cvičení,
objasňuje. To však neznamená, že by nezaznamenala i to, jak občas někdo v jiném studiu opíše některé její nápady. Zájemce do studia přitahuje i Šárčino blogování nebo způsob, jakým Jógovnu a její lektory komunikuje na sociálních sítích, nyní hlavně na Instagramu.
Řídit Jógovnu s malou dcerkou? Náročné!
Šárka je ale také mámou malé Emičky. Jak se s dcerkou její přístup změnil? Myslím, že s Emičkou dělám věci méně urputně než dřív. Neberu si všechno tak osobně. Emička zapláče a já běžím za ní – a nic se nestane,
říká, ale také dodává, že řídit studio s malým dítětem je opravdu nesmírně těžké. Přitom si pochvaluje podnikání s manželem. Honza je nohama na zemi a do projektu studia by nešel, kdyby mu nepřišlo, že je to únosné. Ještě jsme nebyli manželé a on si na sebe vzal půjčku. Neuvěřitelně mě podporuje,
říká o svém muži.
O tom, jak se podniká v páru, ale tentokrát kamarádském, čtěte také v článku Kamarádky vyrábějí dětské kolotoče na míru. O podnikání rozhodly jejich děti.
A mají i další plány. Nyní pracují na spuštění e-shopu ke „kamennému“ butiku. Také rozvíjejí myšlenku vytvořit další Jógovnu. Honzu napadlo otevřít ji v Olomouci, odkud pochází. Sama si tím jistá nejsem. Jógovna potřebuje mou ruku, musela bych pendlovat. Nakonec se spíš do budoucna přikláním k většímu prostoru v Praze,
uvažuje Šárka nahlas.
I když při vedení Jógovny musí čelit i takovým věcem, jako třeba tomu, že lidé, co jdou z jógy, ukradnou vonítko ze záchodu, radost to Šárce nebere. Nejhezčí zpětná vazba pro mne je, když přijdu do studia a vidím tu lidi kolem stolu, jak si čtou knížku. Nebo jak si povídají s lektory. Případně si otevřou počítač a udělají tu nějakou práci. Ráda to zpovzdálí pozoruji,
dodává.
Podívejte se i na to, jak jako lektorka jógy pracuje Pavla Vanduchová, bývalá finanční manažerka:
ČLÁNKY DO MAILU