Vlákno názorů k článku Máte zaměstnance a GDPR neřešíte? Děláte chybu, týká se totiž i vás od Pepíček - My se tu fakt upapírujeme... Jinak děkuji za shrnutí...

Těch chybějících záležitostí bude více, neboť nikdo nemá úplný přehled o všem. Otázka je však jak se k tomu postavit?
Zlikvidovat mzdové listy starší 30 let? Nebo počkat nějaké přechodné období až se k tomu postaví ČSSZ?
Problém je v tom, že ČSSZ nepřijímá dokumenty k prokázaní skutečnosti, pokud něco v evidenci chybí v průběhu, ale až při žádosti o důchod. (Mohlo se změnit)

Pak by zbrklá likvidace všeho dle GDPR byla problém. Ve své podstatě by bylo nejvhodnější kdyby ČSSZ všem vygenerovala Informativní osobní list důchodového pojištění.

Pokud vím, tak se nic nezměnilo.

Pochopitelně, že těch chybějících záležitostí bude více (sami uvádějí, že se nejedná o úplný výčet).

Právní požadavek na mzdové listy je 30 let. Doporučeno je 45 let. Tedy 50 % nárůst, což není málo. Mzdové listy není možné pojmout jako archiválie. Z hlediska GDPR není možné pro těch 15 let najít jinou podmínku zákonného zpracování, než souhlas subjektu údajů.

Samozřejmě, že dle GDPR nelze. Dostáváme se do morálního dilema. Stát není přívětivý. viz průběžné doplňování chybějících dokladů. Dále neinformuje o důsledcích GDPR a instituce lidem neslouží.

Odpověď jedné paní z archivu větší firmy. Budu je mít i nadále, neboť neustále chodí lidi a potřebují něco doložit ČSSZ. Přitom je to firma fungující nepřetržitě přes 100 let a podklady k evidenci důchodu vždy zasílala.

Nemohla bych se dívat, jak pak lidi brečí...

Co říct při tomto vědomí skutečného stavu?

Upřimně? Je to problém těch lidí. Proč si neuchovali pracovní smlouvy, evidenční list důchodového pojištění atd. Proč při odchodu se zaměstnání si nevyžádali potvrzení o délce zaměstnání? Proč si neudělali kopii zápočtového listu? Samozřejmě můžete namítnou, že před rokem 1990 bylo téměř nemožné si něco okopírovat, avšak tehdy bylo mnohem snažší si vyžádat vydání potvrzení o délce zaměstnání. Takže nejen dříve, ale i po 25. květnu v prvé řadě je to problém těch lidí. - V jednom zaměstnání jsem měl kolegu, který měl za celý svůj produktivní věk uschovány výplatní pásky. - Někdo holt ano, někdo ne.

asi tak, když pak ještě přijde nařízení, které 33% archivovaných dokumentů u starších (15 let z 45) ze dne na den smázne.

Samozřejmě záleží na jedinci. Já například mám dokumenty od prvního zaměstnání. Jak již jsem uvedl v předcházejícím příspěvku, u některých lidí je to normální si schovávat doklady - např. i výplatní pásky. Kdo tak nečiní, musí nést případné následky. Nic víc, nic míň.

Ano, právo přeje připraveným, to máte plnou pravdu.
Avšak v mnoha případech vše ze strany zaměstnance i zaměstnavatele proběhlo v pořádku a chyba mohla nastat i u ČSSZ.

Samozřejmě paní jsem řekl, že GDPR říká jednu věc a v jejím případě pozor na pravidlo za dobrotu na žebrotu. Poukazuji však, že stát nedělá osvětu. Případně nemění své chování aby vycházel lidem vstříc a dokumenty mohli doplňovat průběžně. O své doklady mohou přijít i přírodním neštěstím (povodně), požárem atp.

V případě tohoto konkrétního případu, by bylo vhodné aby po dané době přebral doklady oblastní archiv, tak jak se to dělá např. ve školství. Po určitou dobu uchovává škola pak se předává oblastnímu archivu. Ve vašem případe BOZP uvádíte v případě ochrany zdraví uchovávání až 40 let a podklady pro důchod máme pouze 30 let. (Takhle to však zákonodárce nastavil)

Mnoho rodin má ve své historii zkušenosti se žádostí o důchod a řešilo diskontinuitu danou 2 světovou válkou, problémem rozdělení Československa, další lidi řeší problém divokého porevolučního období, kdy spousta firem vznikala a zanikala atp. A nikdo netuší co bude pro ČSSZ akceptovatelné jako dokument k prokázání doby za x desítek let.

Ano, máte přesně pravdu. Proto jedinec se musí postarat sám o sebe. A bude to ještě horší. Jen jeden příklad za všechny. Kolik lidí v 90. letech pracovalo bez smlouvy, bez pojištění atd. Jak ty se budou divit až půjdou do důchodu.

Plně souhlasím. Jen jsem rozvinul diskuzi v tomhle případě(důchody), kdy GDPR mění šmahem podmínky i pro všechny občany a to negativně. A přitom se bavíme, že GDPR je hlavně věc k řešení pro firmy. A na lidi se zapomíná, defacto by měli všichni co pracují déle než 30 let pro jistotu požádat všechny zaměstnavatele před 30 let o zaslání kopie mzdových listů, či potvrzení doby zaměstnání a příjmů za dané období. A to urychleně do 25.5 :-) Problém i je v tom, že ty co vědí, že se uchovává 45 let je mnohdy ani ve snu nenapadne, že po 25.5 se to lusknutím prstu změní na 30 let.
Osobně sice nemám mzdové listy, ale uchovávám ELDP a už jsem si v minulosti dělal i výpis z ČSSZ.

Pak je otázka rizika, či GDPR ihned implementovat, v některých případech např. v archivu společnosti postupně a ne hned plně.

Znáte to, pokud chcete něco nebo někoho sabotovat, tak začnete příkazy plnit doslovně. Švejk a nadporučík Lukáš. :-)

Závěrem vašeho příspěvku jste mi připomněl studentská léta, konkrétně téma stávky japonských železničářů, kteří začali důsledně dodržovat všechny předpisy a japonské železnice se svou příslovečnou přesností téměř zkolabovaly.

Váš nápad s vyžádáním si kopie mzdových listů je dobrým příkladem pro využití GDPR v praxi. Opět mi to něco připomnělo. A to rok 1990, kdy se rušila kádrová oddělení, a kdy se kádrové spisy předávaly jednotlivým zaměstnancům, kterých se týkaly. Možná by nebylo od věci, kdyby mzdové listy po uplynutí skartační lhůty 30 let se neskartovávaly, ale předávaly osobě, které se týkají. Pochopitelně, že by to znamenalo nárůst administrativy a další problémy, ale jeden by to řešilo.

Hmmm, bohužel nerealizovatelné. Zaměstnavatel přijde o kontakt na zaměstnance. To odevzdání oblastnímu archivu by bylo asi nejideálnější a plně v souladu s nařízením. Jenže archiv to odmítne. :-(

Bohužel máte zcela pravdu. Třicet let je velmi dlouhá doba. Lidé se přestěhují, zemřou. Vhodná by byla novela zákona na 45 let a osvěta mezi lidmi o nutnosti uchovávat si doklady. Bohužel stále přežívá socialistický názor zaměstnavatel se o mě musí postarat, on to musí archivovat (a to neplatí jen o mzdových listech). Zaměstnanci si neuvědomují, že on to nepotřebuje. Těmi, kdo to potřebují jsou oni (nabízí se možnost placené služby, neboť archivace je poměrně nákladná věc).

Zaměstnavatel se socialisticky nestará, ale plní či má plnit svoje povinnosti.
A v rámci GDPR bude zaměstnavatel odpovědný za ochranu těchto dokumentů i proti zničení.

To jste mě špatně pochopil. Socialisticky se nechová zaměstnavatel, ale zaměstnanec, který se domnívá, že zaměstnavatel se musí o něj postarat, např. mu poskytnout doklady, když jde do důchodu, přestože tyto doklady mají být již dávno skartovány.

:-) Pochopil jsem Vás správně, jde o to proč by zaměstnanec měl apriory předpokládat porušování povinnosti ze strany zaměstnavatele. Pro tyto případy má ČSSZ pravomoc kontrol u zaměstnavatelů.
Pokud jsou plněny povinnosti zaměstnavatele a ČSSZ, tak zaměstnanec nepotřebuje žádný z těchto dokladů.

Ale tady nejde o na kterou stranu dát důraz. Zaměstnance či zaměstnavatele. Je zřejmé, že příslušné orgány nesledovali vznik GDPR a neanalyzovaly jeho dopady v prostředí ČR. Dnes to komentoval předseda Městského soudu v Praze p. Vávra.

Nepochopil. Já píši o 15 letech, které jsou nad rámec zákonné povinnosti.

Největší gól je v tom, že 18 let tady máme typový skartační rejstřík, který porušuje současný zákon na ochranu osobních údajů.
paragraf 5 odst 1 písmeno e.

uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Po uplynutí této doby mohou být osobní údaje uchovávány pouze pro účely státní statistické služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné,