Neříkám, že není o PR vůbec - pozitivní vztahy s novináři i veřejností jsou pro podnikatele neskutečně důležité. Jenže ne vždycky se dá začít dělat PR jen tak bez přípravy. Dobré jméno je třeba řídit - tzn. vymyslet, jak má vůbec dobré jméno fungovat.
K tomu jsou PENCILS dost složitý a z mých zkušeností s podnikateli neuchopitelné. Navíc speciálně malé a střední firmy nemají ve zvyku své dobré jméno řídit.
Nejsložitější na tom všem je z pohledu konzultanta nají vhodné výrazy, kterým bude rozumět i podnikatel, pro kterého je Kotler naprosto neznámý. A hlavně nezapomínat na to, že stejné slovo může mít pro dva lidi různé významy (běžně se potkáváme s nepochopením "povědomí", ale příkladem je i PR)..
Dobrý den, Honzo,
děkuji Vám za názor. Souhlasím s Vámi, že pro malé podnikatele je v podstatě cokoli jiného než "prodat víc, prodat ještě víc než víc" těžko pochopitelné, ne-li přímo zbytečné.
To ale neznamená, že to není užitečné, naopak. Troufnu si říct, že dobrá komunikace na začátku může leccos usnadnit a urychlit. V Americe to dělají přesně naopak. Ale i u nás bychom našli pár proslulých jmen, o nichž je přitom známo, že víc mluví o svých úspěších, než jich skutečně dosahují.
Kotlera bych si normálně odpustil, nebýt autorem konceptu. Mně naopak přijde jako vcelku srozumitelné přiblížení, co všechno vztahy s veřejností zahrnují, že to zdaleka nejsou jenom tiskové zprávy a novináři.
Ještě jednou díky za reakci :)
zdf
Vulgární skutečnost je lépe nazvat vulgárními slovy, než balit do účelových krasožvástů. Je to poctivé a seriózní možná nikoli formou, ale smyslem toho sdělení. A je to také bezpečnější, protože jinak se může najít někdo, kdo do mizerného zboží se vší pompou kopne, aby vám v těch exkrementech pěkně vymáčel čumák. A můžete pak kolem sebe kopat jak chcete.
Firma chlubící se sponzoringem čehokoli dává na vědomí jedno: Že si může dovolit nějaké peníze oželet, protože zákazníci platí víc než by platit mohli. Proto se mi pokaždé otvírá nůž v kapse, když něco sponzoruje O2, ČEZ nebo jim podobní. Vím nejlépe co se svými penězi udělat a nepotřebuji žádné chytráky aby je ze mně lákali a pak rozdávali nějakým tajtrdlíkům.
Jane, pokud jde o ten sponzoring, u velkých státních firem s Vámi souhlasím, obecně ale ne.
Zákazník nemusí platit vždycky víc. On se sponzoring dá brát jako obchod. Vy máte festival, kam přijdou desítky tisíc lidí, a já jim chci něco nabídnout. Bez Vás se k nim nedostanu, Tak uděláme obchod – já Vám přispěji na festival, Vy mi dáte stánek, kontakty...
Jakožto zákazník nerozlišuji mezi soukromou a státní firmou. Zajímá mně zboží a jeho cena. O její přiměřenosti vypovídá rozhazování v obou typech firem stejně.
Máte pravdu, že za určitých okolností může jít o obchod. Jenomže z loga sponzora to patrné není. A ve většině případů je to i stěží představitelné.
V případě obchodu ostatně není žádný sponzoring nutný. Celá transakce může zůstat v rovině zaplacení poplatku stejně, jako když stánkař na festivalu prodává klobásy.
Sponzoring je ale navíc daňově zvýhodněný. Čím víc firmy na daních ušetří, tím víc pak stát bude chtít po jednotlivcích. To je stejná logika jako u slovenských protestů proti vlakům zdarma. Opravdu není důvod sponzorující firmy obdivovat.
Ještě jsem neviděl sponzorovat nic tak užitečného, abych byl ochoten na to přispívat ve vysokých cenách zboží nebo penězi, které někdo ušetří a stát se pak zahojí na mě. Takový sponzoring nevyvolává sympatie, ale pobouření.
Já těm firmám nezazlívám, že dělají co je pro ně výhodné (je-li to tak). Zazlívám jim, že dělají něco, co je nevýhodné pro mně. Jiný názor by byl ostatně z mého pohledu nerozumný.