Stejně tak není pravdou, že by soudy v několika případech vyhodnotily postup finanční správy jako příliš přísný. Soudy totiž ve skutečnosti v desítkách případů vyhodnotily postup finanční správy jako nezákonný. A podobně zavádějících tvrzení je v textu více.
Skomírání daňového inkasa se nekoná
Lidové noviny vydaly před několika dny článek s názvem „Měkčí přístup kazí výběr daní“, ve kterém se objevila celá řada nepřesností a zavádějících tvrzení. Autorka v něm tvrdí, že „jednou z příčin, proč daňové inkaso skomírá, je rapidní pokles urputnosti, s níž berní úředníci DPH do státní kasy shánějí“. Dále se v textu píše, že podle informací LN ztratili úředníci pod náporem ostré kritiky, že ničí zdravé firmy, chuť pouštět se do větších akcí.
První chybou je již odvozování závěrů z údajů o inkasu o DPH za první dva měsíce letošního roku. Ano, v lednu a v únoru meziročně výběr DPH klesl. Jak však ukazují nejnovější údaje, které byly zveřejněny několik dní po vydání článku, v březnu inkaso DPH meziročně stouplo skoro o 12 % a za první tři měsíce letošního roku tak bylo prakticky stejné (rozdíl 0,1 mld. Kč) jako vloni. Letos navíc klesla sazba DPH na pravidelnou hromadnou dopravu. Tvrdit o letošním inkasu DPH, které je zatím stejné jako vloni, že skomírá, je tak přinejmenším nešťastné.
Méně zadržovaných odpočtů neznačí ztrátu motivace
Pravé perly pak ale přicházejí při hledání důvodů neexistujícího skomírání inkasa DPH. To je totiž údajně mimo jiné dáno již zmíněným „rapidním poklesem urputnosti, s níž berní úředníci DPH do státní kasy shánějí“. Ztrátu motivace mají údajně dokládat data ohledně vývoje zadržených nadměrných odpočtů čili vratek. Je to rozdíl mezi odvedenou DPH za to, co podnikatel prodal a nakoupil. Pokud víc nakupoval, má nárok na vratku. Když berní úřad pochybuje o její výši, peníze zadrží a spustí kontrolu. Zatímco v lednu 2015 činil objem zadržených vratek 6,94 miliardy, letos v lednu to byla 1,12 miliardy. Běžný průměr by se měl pohybovat kolem čtyř miliard,
tvrdí autorka.
Ano, je pravda, že zadržené odpočty klesly. Není to však žádný náhlý pokles, nýbrž jde o dlouhodobý trend. Ke konci roku 2014 bylo „zadrženo“ 7 534 mil. korun, zatímco ke konci roku 2016 se jednalo o 4 705 mil. korun. Letos k 30. 10. je tato částka opět znatelně nižší, činí 2 924 mil. korun,
uváděla už na konci října 2017 finanční správa na svém webu.
Důvodem tohoto poklesu, což ostatně finanční správa uváděla už ve zmíněném roce 2017, jsou rozvinutější analytické činnosti, kontrolní hlášení a efektivnější a cílenější kontroly. Za snížení tak nemůže nějaký aktuální „pokles urputnosti“ berních úředníků, jelikož k němu dochází už řadu let, a to od doby, kdy se měla urputnost úředníků naopak zvýšit .
K části o zadržených odpočtech se pak sluší ještě dodat, že jejich běžný průměr se nemá pohybovat na žádné výši. Samozřejmě se dá průměr spočítat, tvrdit však, že by měl být správně v nějaké výši, je nesmysl. Zadržené vratky navíc budou klesat i nadále, a to díky nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu.
Soudy rušily zajišťováky kvůli jejich nezákonnosti
Nicméně pojďme dále. Co způsobilo ničím nepodložené tvrzení o poklesu urputnosti úředníků, které se promítlo do neexistujícího skomírání inkasa DPH? Pracovní zápal berní správy ochladila kombinace soudních nálezů, jež v několika případech vyhodnotily její postup jako příliš přísný. To se vedle zadržených vratek týká i zajišťovacích příkazů. Tedy nástroje, jímž daňový úřad může obstavit majetek firmy, u které předpokládá budoucí povinnost odvést DPH a zároveň neschopnost to učinit. Typicky je to u karuselových podvodů,
píší LN.
Zde se sluší připomenout, že rozhodně nešlo o „několik případů“. Finanční správa prohrála u soudů již přes tři desítky sporů ohledně zajišťovacích příkazů, které byly vydány celkem na částku 1,76 miliardy korun. Další spory navíc ještě probíhají. Zavádějící je též tvrzení, že soudy vyhodnotily postup finančních úřadů jako příliš přísný. Soudy totiž vyhodnotily vydání zajišťováků jako nezákonné, a proto je rušily. Nešlo vůbec o „přísnost“, ale o to, že úřady použily zajišťovací příkaz neoprávněně a v případech, kdy neměly být použity.
Obecně se prohrané případy finanční správy dají rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou podnikatelé, kteří se zabývali dovozem pohonných hmot ze zahraničí, a zde zajišťovací příkazy byly postaveny na hmotněprávní otázce – na sporu o místo zdanitelného plnění. Druhou skupinou jsou pak podnikatelé, u kterých soudy v rámci rozhodování připouštěly, že je doložená přiměřená pravděpodobnost budoucího stanovení daně, ale že nejsou oprávněné obavy o budoucí úhradu daně. Že se tedy může stát, že někomu bude doměřená daň, ale že to neznamená, že se nemá počkat na konec řízení a potom standardním způsobem vypořádat doměřenou daň, ať už zaplacením okamžitě, nebo třeba ve splátkách.
V článku se dále tvrdí, že „ve veřejném prostoru převládl výklad, že se daňový úřad utrhl ze řetězu“. Autorka má v tomto částečně pravdu. Veřejným prostorem se opravdu nese, že finanční správa jednala v minulých letech jako utržená ze řetězu. V textu však není zmíněn důvod, proč je toto tvrzení rozšířené. Ten je přitom prostý, finanční správa se totiž opravdu ze řetězu utrhla a statistiky ohledně pravomocně prohraných sporů o zajišťovací příkazy (a další kauzy typu „výzva novomanželům“) to dokazují. Nejde tedy o nějaký výklad, nýbrž o skutečnost.
Navzdory všem nepřesnostem a zavádějícím tvrzením lze s jednou věcí v textu souhlasit. Konkrétně s tím, že „od berní správy se očekává, že ukáže spíš úsměv než zuby.“ A důvod je opět prostý, takto se má finanční správa chovat. Stát (a tedy i finanční úřady) je tady pro lidi, nikoli lidi pro stát. Často se na to zapomíná.
ČLÁNKY DO MAILU