Můj nevlastní pradědeček Rudolf, který prošel první sv. válkou v Rusku, revolucí, legiemi bílými i rudými a sovětským gulagem (byl považován za padlého a vrátil se domů až v r. 1922), při sledování projevů státníků v televizi občas říkával:
"Hmmm, nojo, no, tak jo. Jen tak dál, hoši. Když se lidem bude dlouho sr....t na hlavu, tak nakonec i ty české holubičí povahy pochopí, že každej potentát je docela snadno oběsitelnej".
Jako dítě jsem příliš nechápal, co to ten děda (zemřel, když mi bylo devět) komentuje, proč jej všichni dospělí okřikují, a co tím vlastně myslí.
No, obávám se, s přihlédnutím k jeho životním zkušenostem, že dnes už docela tuším, ač on tak tehdy reagoval zejména na soudruha Novotného a jemu podobné...
Samozřejmě, ne že bych si myslel ž v naší současné "vyspělé demokratické společnosti" je takové řešení vhodné ;-)
(Mimochodem, odpověď na dotaz "dědo, a co je to potentát" zněla: "To je takovej hajzlík, kterej se dostal k velkýmu korytu. A nejen že z toho koryte žere, ale ještě u toho mlaská, ostatním z těch jejich malinkých korýtek bere a při tom se jim chechtá.")