Lenost nemá historicky zrovna tu nejlepší pověst. Velká náboženství jí zpravidla nemohla přijít na jméno a považovala lenost za jednu z největších překážek.
V katolické tradici je jedním ze sedmi hlavních hříchů. Ovšem nebyla překážkou na cestě k bohatství a světským benefitům, ale balvanem na duchovní cestě. Je podmíněná nedostatkem motivace a neochotou využít svůj potenciál.
V naší kultuře jsou lenosti, jakožto nevhodného zvyku, také plné pohádky – už ty pro nejmenší děti, s edukativním podtextem. Kdepak lenost, tu já prostě nesnáším. A proto do každého rybníka aspoň jednu štiku,
radí třeba kreslený Rákosníček v díle Jak Rákosníček se štikou vyhnali z rybníka lenost.
Méně je více
Současnost vyměnila spirituální proroky spíš za ty z oblasti vědy (i když ta už se v některých oborech se spiritualitou stýká), podnikání a ekonomie. A mnohé koncepty se dočkaly svého přehodnocení. Z minusů se stala plus. A tak se i na lenost vrhli moderní hlasatelé nových teorií, zbavili ji smradlavého a opovrženíhodného odéru a vyhlásili ji (ruku v ruce s pomalostí) za klíč, který odemyká cestu ke štěstí i bohatství.
Čtěte také: Zaměstnejte manažera štěstí. Zvýší potenciál firmy a udrží zákazníky
Udělali však především to, že lenost nově interpretovali. V jejich podání neznamená bezcílné povalování a nicnedělání beze smyslu, ani bezduchý konzum a nemá nic společného s oblomovskou myšlenkou zbytečného člověka (podle klasického románu Oblomov Ivana Alexandroviče Gončarova). Novodobá lenost totiž člověka spíš přibližuje k jeho vlastnímu povolání nebo poslání (jež je možné zhmotnit v podnikání) a smyslu života, než aby ho od nich vzdalovala. Není pasivní, ale v jistém smyslu a paradoxně aktivní. Dovoluje zaměřit se na to podstatné a především to vůbec vystopovat – a mít na to čas. V podstatě se vrací k heslu méně je více
.
A podobně se pomocí odlišné interpretace vypořádali s prací. Když milujete to, co děláte, přestává to pro vás být práce,
uvádí totiž Fred Gratzon, spisovatel a podnikatel, který sám sebe označuje za dítě šedesátých let, patří k zastáncům lenosti a je autorem knihy Leností k úspěchu (Mamadam 2010).
Leností ke štěstí
Fred Gratzon tvrdí: Lenost je nutkání vyhnout se práci, nebo v tom horším případě, udělat práce pokud možno co nejméně. A toto naše nutkání je obdivuhodné. Měli bychom na ně být hrdí, hýčkat si je, neboť ono je nejen v dokonalém souladu se všemi přírodními zákony, ale je také klíčem k velkému úspěchu.
A dodává, že ten, kdo lenost inteligentně využívá ke svému prospěchu, dokáže cokoliv. Úspěch je podle něj nepřímo úměrný tvrdé práci, zatímco přímo úměrná je k tvrdé práci a námaze jenom únava.
Jak tvrdí, úspěch nepřináší tvrdá práce, dřina, stres nebo námaha, ale láska a nadšení. Přestaňte pracovat a začněte si místo toho hrát,
doporučuje. I své současné podnikání nebo povolání je podle něj možné proměnit z práce v zábavu, změnou přístupu a úhlu pohledu. A směřovat tak ke štěstí. Proč? Vysvětluje, že zábava nechá mysl plynout bez omezení – objevovat, experimentovat, ptát se, podstupovat rizika, pouštět se do dobrodružství, tvořit, zlepšovat… Zkrátka být kreativní a překonat omezení. S tím, že je podle něj dobré mít cíl (ale nenechat se jím příliš fixovat), znát smysl a užívat si cestu k cíli.
Čtěte také: Vyrábí Člověče, nezlob se! A tak jako figurky i oni byli někdy vyhozeni ze hry
Jste pěšák, škodič nebo lenoch?
Francouzská ekonomka, psychoanalytička a spisovatelka Corinne Maierová se ve svém opusu Lenosti…buď pozdravena! (O umění a nutnosti dělat toho v práci co nejméně, Rybka Publishing 2005) vyrovnala s prostředím velkých firem. Nabídla svou typologii lidí, kteří se pohybují ve světě práce: pěšáci, škodiči a lenoši. Pěšáci podle ní nikdy nic nezpochybňují, nesnaží se nic měnit, jsou neškodní. Škodiči dokáží obrátit vzhůru nohama celé oddělení, poštvávají jedny proti druhým, otravují atmosféru a u svých kolegů vyvolávají deprese
. Je jich méně než těch prvních, ale nadělají spoustu škody.
Nakonec lenoši – popisuje je jako osoby nenápadné, které opovrhují pěšáky, utíkají před škodiči a jejich cíl je jediný: nadřít se co nejméně
. Je jasné z názvu knihy, koho sama autorka upřednostňuje.
Vyzkoumali, že lenost není negativní
O tom, že se pohled na lenost proměňuje, a to především u mladých lidí, svědčí i psychologický výzkum. Zjistili jsme, že mladí lidé nevidí lenost tak negativně jako starší lidé,
konstatuje Todd McElroy na webu fgcu360.com, který sleduje dění na Florida Gulf Coast University.
Čtěte také:Mladá generace pracuje proto, aby žila. Nežije proto, aby pracovala
Todd McElroy se tu vztahuje také ke svému výzkumu, v němž se zaměřil na vztah mezi myšlením a fyzickou aktivitou. Zjistil, že lidé, kteří méně přemýšlejí, jsou více fyzicky aktivní, než ti, kteří stále zápasí s komplexními intelektuálními úkoly a myšlenkami. Nejvýrazněji se přitom rozdíl projevoval ve všední dny, na rozdíl od víkendu.
Jedná se o studii, která obletěla svět pod titulky jako například: Jestli jste líní, může to znamenat, že jste velmi inteligentní. Nebo: Jsi líný? Možná jsi génius. Je ovšem zajímavé, že ve studii o lenost jako takovou vůbec nejde – dostala se do ní spíš prostřednictvím interpretace. Je prostě na pořadu dne.
Mozek si žádá volno
Fakt, že se lenost dočkala „faceliftu“, není náhoda. V podstatě to totiž koresponduje s tím, jak se rozvinul výzkum mozku. Mozek přehlcený informacemi a mozek, který jede bez odpočinku, totiž není mozkem připraveným k učení, ani kreativním mozkem plným překvapivých nápadů. Mozek potřebuje aktivitu, ale také lenost – oddych, a to včetně vydatného spánku.
Čtěte více: Jak myslet? Zdánlivě jednoduchá otázka, která ovlivní vývoj vašeho byznysu
Stejně tak láska k tomu, co konkrétní člověk dělá (a co pak podle Freda Gratzona přestává být prací), má oporu v průzkumech. Dobré nálady vyburcují dobré výkony,
konstatují totiž Daniel Goleman, Richard E. Boyatzis a Annie McKee, specialisté na emoční inteligenci, ve svém článku Primal Leadership: The Hidden Driver of Greate Performance v Harvard Business Review.
ČLÁNKY DO MAILU