Závidím vám, že jako majitelka půjčovny šatů nemůžete nikdy říct: Dneska nemůžu nikam jít, nemám co na sebe…
To mi vůbec nemáte co závidět, protože jako majitelka naší půjčovny šatů jsem natolik zaměstnaná, že mám stěží čas někam jít. Ale samozřejmě, když už na to dojde, v tomto ohledu opravdu problém nemám. Ve svém každodenním životě však upotřebím především klasickou, sportovnější, pohodlnou módu. To spíš já bych mohla mnohým závidět a přát si: Kéž bych tak měla čas někam jít
.
Jaké motto vám v podnikání pomohlo?
Neřekla bych, že je to přímo motto, ale spíše můj postoj k podnikání jako takovému. Za prvé – musí vás bavit to, co děláte, a za druhé, samo vám nic do klína nespadne, musíte se tomu věnovat naplno a s přesvědčením, že to děláte pořádně. Řekla bych, že je nutné počítat s tím, že minimálně první dva roky se bude firma pomalu rozbíhat a teprve potom můžete očekávat nějaké výraznější zisky.
Co jste dělala před podnikáním?
Už od základní školy jsem se věnovala studiu jazyků, takže po ukončení gymnázia jsem šla automaticky studovat angličtinu a španělštinu na FF UP v Olomouci. Jelikož však pocházím z docela obyčejných poměrů, v rámci přivýdělku jsem začala překládat a tlumočit hned po revoluci pro firmu zabývající se dovozem zboží z Číny a jiných států. Kromě tlumočení jsem měla na starost celý zahraniční obchod a komunikaci se zahraničními dodavateli, takže v tomto směru jsem se hodně naučila a to mi nakonec pomohlo i ve vlastním podnikání. Tuto práci jsem ukončila v podstatě mateřskou dovolenou. Souběžně s ní jsem pak někdy v roce 1999 založila svatební salon.
Proč jste se pustila do otevření půjčovny šatů?
Moje babička je švadlena, takže k tomu mám pravděpodobně předpoklady a mnohé jsem se od ní naučila. K otevření svatebního salonu mě v podstatě inspirovala vlastní svatba. V té době už sice existovaly půjčovny šatů, ale styl, který se v té době nabízel, mi naprosto nevyhovoval. Chtěla jsem něco jednoduchého a neobvyklého, proto jsem se rozhodla pro vlastní model. A tím to vlastně začalo. Ušila jsem pár dalších modelů a otevřela malinkou půjčovnu, tehdy ještě v pronajatých prostorách. Souběžně jsem ještě chodila do zaměstnání a po odpoledních se věnovala této činnosti. To trvalo asi půl roku. Poté jsme dostavěli rodinný dům, přestěhovali se a s tím se přestěhovala také půjčovna k nám domů. Tam potom zůstala zhruba 5 let.
Postupem času jsem musela najmout děvčata na výpomoc, protože zákazníků bylo čím dál více. Začala jsem také vázat květiny a zajišťovat spoustu dalších služeb. Samozřejmě prostory u nás doma začaly být malé a nevyhovující vzhledem k počtu zákazníků, proto jsme byli nuceni zajistit prostory větší a odpovídající potřebám. Během roku jsme sehnali pozemek na okraji vesnice, ve které bydlíme, a postavili novou dvoupatrovou budovu, do které jsme v dubnu 2005 salon přestěhovali. V současné době máme ve stálé nabídce zhruba 300–400 svatebních šatů a obdobný počet šatů společenských. K tomu okolo 100 obleků a také oblečení pro děti a nespočet doplňků a jiného zboží.
Kdo nebo co vám v začátku pomohlo?
Samozřejmě bych se nemohla pustit do tohoto typu podnikání, pokud bych nebyla schopná si šaty sama ušít. To byl základní předpoklad vůbec nějakého startu. Počáteční kapitál jsem žádný neměla, takže jedinou devizou bylo to, že jsem byla schopna pořídit šaty za nízké náklady a také je půjčovat za mnohem nižší ceny než konkurence, čímž jsem si nalákala klientelu. Výhodou bylo také to, že mé modely byly odlišné od toho, co se dalo sehnat jinde, což mnoho zákazníků také ocenilo. A rozhodně k přílivu zákazníků přispěl můj přístup a jednání s lidmi, což je velmi důležitý faktor, ba řekla bych i nejdůležitější. Dalším „plus“ faktorem byly vlastní prostory, tudíž téměř nulové počáteční náklady na provoz. Kromě toho všeho to byla také samozřejmě podpora rodiny.
Máte chuť podrobit se výslechu?
Chcete se podělit o vaše zkušenosti z oboru, ve kterém podnikáte? Pište na adresu: redakce@podnikatel.cz
Rubrika „U Výslechu“ od ledna 2008 každou středu.
Jaké byly vaše představy o podnikání, co se splnilo a co naopak ne?
Musím přiznat, že uvážím-li počáteční problémy, nedostatek zákazníků, financí, konkurenci v tomto oboru a mnoho dalších faktorů, myslím, že výsledek několikrát předčil má očekávání. Když jsem salon zakládala, informovala jsem se o konkurenci, která byla v našem regionu četná, všichni mě od mého plánu odrazovali. Do dnešního dne už však několik z těch konkurenčních salonů, které vznikly dávno před naším, bylo zrušeno. Tedy, abych tuto otázku shrnula – podnikání předčilo má očekávání a že by se něco z mých očekávání nesplnilo – to bych neřekla, spíš naopak.
Jaké vybavení potřebujete ke svému podnikání?
Pokud budu mluvit o svém podnikání, tedy o rozsahu našeho salonu, v současné době potřebujeme minimálně prostor, kterým disponujeme, tedy dvoupatrovou budovu s celkovou prodejní plochou cca 400 m2. Ale už i v těchto prostorách jsme docela stísnění a uvítali bychom mnohem větší. Možná budeme muset časem tento problém opět řešit.
Kromě šatů, které si ušijete, je i nakupujete. S kým známým z oboru (návrháři, modelky) spolupracujete?
Samozřejmě inspirace čerpám i od předních světových výrobců, kteří udávají trendy ve svatební a společenské módě. Jezdím na různé výstavy a veletrhy, protože stále musím sledovat i nabídky konkurence. Tvořím jednak šaty ve stylu, o který je největší zájem, ale také netradiční modely, které upotřebím, mimo jiné, také na přehlídkách, které čas od času dělám. Při té příležitosti jsem měla možnost seznámit se především s našimi známými modelkami, které mi šaty předváděly (např. Andrea Verešová, Kateřina Průšová, Martina Poulíčková, Jana Doleželová, Radka Kocurová, Edita Hortová, Kateřina Smejkalová a mnoho dalších známých jmen ).
Také jsem měla možnost přijít do kontaktu s mnoha českými návrháři u příležitosti přehlídek či soutěže Svatební šaty roku, které jsem se také účastnila. Jde například o Josefa Klíra, Luďka Hanáka, Kamilu Solomon a mnoho dalších. Navrhovala jsem například také kolekci šatů pro finále soutěže Miss Model 2005 atd.
Mám představu, že půjčovny šatů mají plné ruce práce v zimě, v období plesů a v létě, kdy se konají svatby. Jinak ale jsou podle mě nevyužité. Je to mylná představa?
Řekla bych že ano, protože u nás máme co dělat po celý rok. V podstatě svatební sezóna trvá zhruba od dubna do října, ale šaty se zadávají dnes už s velkým předstihem (cca 3–9 měsíců před svatbou). Tedy největší nápor nevěst máme asi tak od listopadu do začátku léta, kdy si chodí šaty vybírat. A stejně tak i další zboží na svatby. Na svatby se půjčují samozřejmě i šaty společenské. V říjnu sice končí hlavní sezona svateb, ale od září už si zase chodí vybírat šaty společenské do tanečních, na maturitní a jiné plesy.
Šaty jsou sezónní záležitostí. Co děláte s modely, které jsou starší dva a více let?
Některé modely se třeba i během jediné sezony opotřebují tak, že jsou na vyhození. Takže samozřejmě některé šaty se i likvidují, občas děláme i nějaký ten výprodej, třeba i do jiných salonů anebo přímo zákazníkům. Z kapacitních důvodů samozřejmě musíme vždy uvolnit místo pro nové kolekce, takže v aktuální nabídce máme obvykle pouze tak max. 2–3 roky staré šaty.
Kolik zaměstnáváte lidí a jak si své zaměstnance vybíráte?
Momentálně zaměstnáváme 5 lidí (kromě mě a manžela, který se v současné době věnuje podnikání a zajišťování chodu salonu se mnou), samozřejmě pouze ženy, protože při zkoušení musí zákaznicím asistovat a do šatů je oblékat, což by muž rozhodně nemohl. Při zaměstnávání lidí nedám nikdy na vzdělání a profesi. Většinou se k nám však hlásí uchazečky z oboru prodavačka, zaměstnávám i slečnu s oděvní průmyslovkou, střední zdravotní školou apod. V tomto oboru je úplně jedno, jakou máte školu. Základním předpokladem, který zohledňujeme, je příjemné vystupování a schopnost komunikace s lidmi a také hlavně chuť pracovat, což vidím v dnešní době jako velký problém.
Jak velkou máte konkurenci v okolí?
V našem regionu (tj. Olomouc a okolí) je zhruba 10 až 15 svatebních salonů, občas některé zanikají a nové vznikají. To je poměrně dost, srovnám-li s některými jinými regiony.
Vaše firma má malou pobočku v Praze, hlavní sídlo v Olomouci. Myslíte, že je to nevýhoda podnikat mimo hlavní město?
Pobočku v Praze jsme založili zejména z důvodu poptávky ze strany zákazníků z Čech, kteří si nás našli třeba na internetu a přece jen to k nám na Moravu měli z ruky. Mají tak možnost si (samozřejmě jen některé) šaty zapůjčit i v Praze. Pražská pobočka funguje více tak poslední 2 roky, ale v budoucnu plánujeme její sortiment rozšiřovat, protože zájem se stále zvyšuje. Hlavní sídlo v Olomouci nás nijak neomezuje, myslím, že je úplně jedno, kde podnikáte.
Kolik hodin denně pracujete? Jak ovlivňuje práce vaše soukromí?
Já pracuji stále. Každý všední den v podstatě od rána do večera. Buď jsem v salonu, který je otevřený každý den kromě neděle od 9 do 20 hodin. Pokud nejsem v salonu, šiju doma šaty anebo sháním nějaké zboží, řeším zahraniční objednávky, vyřizuji maily apod. Jediným volnějším dnem je v podstatě neděle, kterou občas využívám i k odpočinku.
Může si dovolit podnikatel marodit? Když jste nemocná, využíváte nemocenskou?
Marodím opravdu jen, když je mi hodně zle. Jinak to bohužel nejde. Nemocenskou nevyužívám, stejně tak ani mateřskou. Myslím, že není nutné se k této otázce mezi podnikateli vyjadřovat.
Jakou plánujete budoucnost? Jak se bude firma vyvíjet dál?
V blízké budoucnosti uvažujeme o otevření menší pobočky i v Brně. Během několika dalších let budeme možná muset zvětšit prodejní prostory, možná řešit i prostory jiné. Máme samozřejmě určitou vizi, jak by to mělo vypadat, ale ta představuje ještě spoustu práce a také financí. Takže uvidíme.
Je nutné ve vašem podnikání nějaké další vzdělání?
Pokud se mě týče, myslím, že to není o vzdělání. Člověk se učí průběžně celý život. Samozřejmě pokud se šatů týče, musím stále sledovat nové trendy a také musím neustále shánět nové a nové zboží, sledovat novinky atd, tak jako v každém jiném oboru. Na to už však dnes bohatě stačí internet. Pokud se týče vzdělání zaměstnanců, ocenila bych, kdyby někdo začal organizovat kurzy s příznačným názvem: „Vztah zaměstnance k práci a podstata fungování vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel.“
Jakým způsobem se snažíte dostat veřejnosti více do povědomí?
Dnes v podstatě nejvíce formou internetu. Už jsme značně omezili reklamu formou prezentace v časopisech, rádiích apod., i když občas přece jen i tuto reklamu využijeme. V našem regionu už jsme docela známí a noví zákazníci (většinou se jedná o mladší generaci) hledají dnes především na internetu. Také se účastníme určitých veletrhů pro ženy v regionu, pořádáme přehlídky na těchto akcích, na různých společenských večerech, plesech apod. Naše propagační materiály umisťujeme na matrikách v okolí, spolupracujeme s tanečními školami apod. Kromě internetu se snažíme oslovovat spíše cíleně tam, kde víme, že je tato prezentace momentálně na místě.
Je vaše podnikání stresové, odrazilo se na vašem zdraví?
Myslím, že nejen mé nebo naše podnikání je stresové, každé podnikání je stresové, pokud jej děláte zodpovědně a není vám to jedno. Výjimkou jsou snad jen flegmatici, kteří mají více štěstí než rozumu a podnikání jim funguje bez jakýchkoli problémů. Ale těch bude asi hodně málo. Jelikož mám 35 roků, zatím se na mém zdraví neodrazilo, až na občasnou únavu. Spíš je to někdy nápor na psychiku.
U Výslechu
Jméno a příjmení: Blanka Kaksová
Rok narození: 1972
Vzdělání: Gymnázium v Olomouci-Hejčíně, 2 r. FFUP angličtina-španělština,samostudium italština
Kariéra: 1990 – 2000 import manager + překladatelka/tlumočnice pro import-export firmu zabývající se dovozem zboží z dálného východu, od 2000 Svatební a společenské centrum CAXA-majitelka
Koníčky: navrhování svatebních a společenských šatů, cizí jazyky, zahraniční obchod, samozřejmě rodina, na kterou zbývá málo času, pokud čas dovolí, pak cestování
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
ČLÁNKY DO MAILU