K upřesňování zákonů mají sloužit v první řadě podzákonné právní předpisy (vládní nařízení, vyhlášky - zákon však musí obsahovat příslušná zmocnění), poté editační povinnost a teprve ve třetím kroku nějaké metodiky. Ovšem pokud už se zákony upřesňují metodikami (podle nichž se vnitřně řídí orgány veřejné správy; ovšem pro editační povinnost platí totéž), musí se striktně postupovat podle zásasy "in dubio pro libertate". To bohužel finanční správa zjevně nedělá, naopak používá velmi extenzivní, do práv daňových poplatníků silně zasahující výklady. Nejvyšší správní soud i ústavní soud už k tomu v minulosti (tehdy se to týkalo celní správy) daly jednoznačné stanovisko, že to takhle nelze.