Ministerstvo kličkuje jak Messi, detaily kontrolních hlášení předpisem nestanoví

Náležitosti kontrolního hlášení sice formálně v zákoně stanoví, jsou však tak obecné, že opět bude na libovůli úřadů, co všechno budou po podnikatelích požadovat.

Co zrušil Ústavní soud

Když Ústavní soud vydal v prosinci loňského roku nález, ve kterém zrušil dvě ustanovení týkající se kontrolních hlášení, prezentovalo to ministerstvo jako svoji výhru a jako potvrzení, že kontrolní hlášení jsou naprosto v pořádku. Faktem je, že soud sice institut kontrolního hlášení neshledal protiústavním, zároveň však s účinností od 31. prosince 2017 zrušil pasáž, která je pro podávání kontrolních hlášení zásadní. Konkrétně jde o ustanovení § 101d odst. 1, které ukládá plátci povinnost uvést v kontrolním hlášení „předepsané údaje potřebné pro správu daně“.

Jak uvedl Ústavní soud, okamžitým zrušením by ztratila smysl celá právní úprava kontrolního hlášení. Soud dále upřesnil, že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátce sdělovat. Tato potřeba je o to naléhavější, že plátci musí poskytovat údaje pravidelně a v elektronické podobě. Na jednom místě a prakticky v jednom okamžiku tak stát shromažďuje ohromné množství informací a tato skutečnost činí všechny informace daleko citlivějšími a cennějšími, vysvětlil soud, který ovšem konkretizoval, že je možné problém vyřešit případným zákonným zmocněním ke stanovení konkrétních požadovaných údajů ministerstvem financí, musí se tak však stát formou právního předpisu. Jen tak je možno zajistit pro plátce předvídatelnost údajů, které po nich bude stát požadovat, doplnil soud.

Čtěte více: Kontrolní hlášení se musí změnit. Čtěte, které části Ústavní soud zrušil

Ministerstvo chtělo nejprve nález ignorovat

Vzhledem k tomu, že nález soudu byl zveřejněn v polovině prosince loňského roku, dostalo ministerstvo financí více než rok na to, aby zákon dle požadavků Ústavního soudu upravilo. Možnosti mělo vesměs dvě, buď přímo v zákoně specifikovat, jaké údaje má kontrolní hlášení obsahovat, anebo do zákona dát, že požadované údaje v kontrolním hlášení určí vyhláška ministerstva nebo nařízení vlády. V těchto podzákonných předpisech by pak tyto údaje upřesnilo.

Kdo čekal, že ministerstvo vezme nález Ústavní soudu, jakožto nejvyššího soudního orgánu ochrany ústavnosti, jako „Boží slovo“, šeredně se zmýlil. Ministerstvo místo toho 2 měsíce nechalo problematiku být a poté, co nález vyšel ve Sbírce zákonů, milostivě na začátku letošního března oznámilo, že do termínu stanoveného Ústavním soudem nestihne přijmout příslušnou novelu zákona o dani z přidané hodnoty a že pouze provede přípravnou fázi a připraví varianty řešení.

Inu může být, pak by ale ministerstvo mělo počítat s tím, že po zrušení příslušného paragrafu ztratí celá právní úprava kontrolního hlášení smysl. Přesně to totiž řekl Ústavní soud. Ministerstvo financí místo toho uvedlo, že zrušení příslušného paragrafu na konci letošního roku prý nevadí, jelikož absenci tohoto zrušeného pravidla vyplní podobné obecné pravidlo obsažené v daňovém řádu, který se pro správu daně z přidané hodnoty použije subsidiárně jakožto obecný právní předpis.

Problémem však bylo, že pravidlo obsažené v daňovém řádu je takřka identické jako to, které soud zrušil. Ministerstvo tak soudu v podstatě vzkázalo: Díky za názor, ale necháme to, jak to je, protože to je takto v pořádku. Odborníci tento postup ovšem tvrdě odsoudili a vesměs uvedli, že jde proti rozhodnutí Ústavního soudu a jeho smyslu.

Čtěte více: Ministerstvo vzkazuje soudu: „Sorry jako“, kontrolní hlášení včas nezměníme

Ministerstvo se specifikaci hlášení brání zuby nehty

Uplynuly další dva měsíce a už i na ministerstvu si konečně uvědomili, že nález Ústavního soudu není doporučení externí firmy, nýbrž závazné rozhodnutí, které platí, ať se to ministerstvu líbí, nebo ne, nebo ať už je ministrem Babiš nebo Kalousek nebo třeba Marťan z jiné galaxie. Nebylo by to však stávající ministerstvo financí, aby se opět nepokusilo ze situace vykličkovat. Tedy aby v žádném právním předpisu nemuselo uvést přesné údaje, co po podnikatelích v rámci kontrolního hlášení požaduje. Prostě máte, podnikatelé, smůlu a bude záležet jen na zvůli ministerstva, zda požadované údaje nebude měnit 10krát do roka. Ministerstvo to do žádného právního předpisu uvádět nebude, a basta.

Ministerstvo sice totiž navrhlo upravit zákon o DPH a stanovit, co kontrolní hlášení obsahuje, udělalo to ale způsobem, který by bez větších problémů snesl označení na písmeno o, které před časem použil premiér Bohuslav Sobotka na adresu tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Navržená úprava je totiž podobně konkrétní jakožto zrušené ustanovení.

V kontrolním hlášení je plátce povinen kromě obecných náležitostí podání uvést:

• a) identifikační a kontaktní údaje plátce,
• b) údaje týkající se plnění a úplat, pokud tato plnění a úplaty zakládají povinnost podat kontrolní hlášení,
• c) údaje týkající se uplatnění nároku na odpočet daně,
• d) identifikační údaje odběratele nebo dodavatele.

Čtěte více: Nakonec soud úplně ignorovat nebudeme, otočilo ministerstvo a navrhlo přílepek

Ministerstvo tedy navrhlo, aby se v zákoně stanovilo, že v kontrolním hlášení se musí uvádět údaje o nákupech a prodejích. Tedy něco, co je jasné z povahy samotného hlášení. Jaké údaje musí podnikatelé uvádět, opět zůstává na libovůli ministerstva, respektive finanční správy. Ukazuje se tak, že kdyby ministerstvo muselo v zákoně stanovit údaje, které obsahuje daňové přiznání, napsalo by „příjmy a výdaje“.

Vše mělo vyřešit zmocnění a vyhláška či nařízení

Důvod, proč se ministerstvo financí zuby nehty brání tomu, aby stejně jako na Slovensku uvedlo do zákona přesný výčet toho, co kontrolní hlášení obsahuje, je na jednu stranu pochopitelný. Pokud by byl obsah hlášení detailně definován zákonem a pokud by se časem ukázalo, že v hlášení je potřeba kvůli podvodům uvádět jiné údaje, potřebná změna zákona by trvala řadu měsíců. Jenže ani záměr mít rychle možnost reagovat na případné podvodníky neopravňuje ministerstvo brát jako rukojmí stovky tisíc podnikatelů, kteří potřebují stabilní a předvídatelné právní prostředí. To je totiž základem, bez kterého se neobejde žádný prosperující stát. Prostředí, ve kterém chce nějaký úřad navzdory rozhodnutí soudu mít možnost měnit požadované údaje takřka ze dne na den, však výše zmíněnou představu rozhodně nesplňuje.

Ministerstvo přitom mělo jedinečnou šanci ponechat si akceschopnost, podnikatelům dát požadovanou stabilitu a splnit požadavky soudu. Ostatně to ministerstvu v podstatě poradil i sám Ústavní soud. Stačilo problém vyřešit zákonným zmocněním ke stanovení konkrétních požadovaných údajů ministerstvem financí, které by je následně konkretizovalo ve vyhlášce či v nařízení vlády. Ministerstvo se ale rozhodlo jít jinou cestou. Možná tato kličkovaná ministerstvu vyjde a aktuálně navrhovaná (značně vágní) úprava bude dostačující. O tom ale bude muset opět rozhodnout Ústavní soud. A dá se očekávat, že pokud projde stávající plán ministerstva, kontrolní hlášení se před něj opět dostanou.