Výstavba a provoz bytů s regulovaným nájemným je krajně neefektivní a často zneužívanou cestou k uspokojení jen nepatrné skupinky privilegovaných. Sociálně potřebným se tak pomoc v oblasti bytové politiky často nedostává. Výstavba se totiž realizuje jen v lokalitách, kde se našel investor nebo poskytovatel takového bydlení, nikoliv v lokalitách, kde vzniká potřeba pomoci sociálně potřebným.
Občanské sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR (OSMD) a ODS společně představili 18. 3. 2010 na odborné konferenci v Parlamentu ČR návrh komplexně pojatého a systémového zákona o sociálním bydlení. Ten neřeší jen marginální skupinku domácností (400 bytů s regulovaným nájemným v průběhu příštích let), kterým bude přiděleno bydlení v těchto bytech, jak to prosazuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR), někteří politici, obce a stavební firmy.
Kontrola obsazení těchto bytů totiž ukazuje, že např. v Praze 1 je pro sociálně potřebné k dispozici jen necelá polovina těchto bytů, ostatní jsou pronajaty s jiným záměrem. Nový zákon o sociálním bydlení naopak systémově respektuje právo všech v nezaviněné nouzi (jejich počet již dnes dosahuje 100 000), které jim garantuje Listina základních práv a svobod, tj. práva na přiměřenou hmotnou pomoc státu, aby si mohli dovolit alespoň minimální bytový standard, který je na bytovém trhu za místně obvyklé nájemné, a přitom nevydávat víc než 25 % disponibilních příjmů domácnosti.
Ministerstvo pro místní rozvoj si dobře uvědomuje, že dotacemi neufinancuje výstavbu 100 000 bytů s regulovaným nájemným pro všechny potřebné. A to hlavně v situaci, kdy se obce masově zbavují zbytku svého bytového fondu pod enormním tlakem nájemníků, svých voličů, kteří postupně převádějí tento bytový fond na trh za obvyklé tržní ceny. Navíc neexistuje efektivní způsob, jak domácnosti, které již pomoc nepotřebují, z těchto „sociálních” bytů zbytečně vystěhovávat. Jedinou „výhodou“ tohoto řešení je, že segreguje sociálně potřebné od většinové společnosti. Chceme opravdu vylučovat sociálně slabší z naší společnosti tímto způsobem?
Jediná věcně správná poznámka v tiskové zprávě MMR je v tom, že systém podpor, které vyplácí ministerstvo práce a sociálních věcí, je pro sociálně potřebné podstatně důležitější než kterýkoliv drahý program MMR či Státního fondu rozvoje bydlení. Jeho zápory jsou stále rostoucí náklady, malý důraz na omezení pomoci jen na ty v nezaviněné nouzi, vyplácení podpor i lidem velmi bohatým a především trvalost této podpory, která nevede příjemce k co nejrychlejšímu návratu mezi ty, kteří se uživí sami. Výše současné dávky nestačí na přestěhování do menšího bytu bez finanční ztráty, neboť nezohledňuje místně obvyklé nájemné. Navíc je přiznávána i lidem, kteří mají vlastní nemovitost, kterou by mohli využít při zajištění dostatečných prostředků na bydlení. Všechny tyto nedostatky nový zákon řeší.
Při zajišťování základních životních podmínek pro občany v zaviněné nouzi se využívá současně platných ustanovení zákona o obcích.
Principy zákona byly projednány s exministrem MMR Cyrilem Svobodou. Ministr Rostislav Vondruška dostal náš zákon před tiskovou konferencí k prostudování. Sám zdůrazňuje, že neexistuje žádný bytový deficit a nabídka bytů převyšuje poptávku. Hlavním úkolem MMR je podporovat svobodný funkční trh bydlení, narovnání právního postavení nájemníků a pronajimatelů a vymahatelnost práva.
Tomislav Šimeček
předseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR
Citovaná tisková zpráva MMR ČR
Zdroj: MMR ČR
ČLÁNKY DO MAILU