Česká republika nikoho nediskriminuje,
vzkázal vloni prezident Václav Klaus všem zastánkyním a zastáncům českého antidiskriminačního zákona, když využil svého práva veta. Prezident své veto odůvodnil také tím, že Senát sice zákon podpořil, ale doprovodil ho podle Klause bezprecedentním usnesením: Senát považuje antidiskriminační zákon za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce. Neztotožňuje se však s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU.
Čtěte více: Jaká budoucnost čeká antidiskriminační zákon? Bude to boj?
Jedna věc jsou zákony, které jistě v Česku nikoho explicitně ani mezi řádky nediskriminují. Něco jiného ale jsou stereotypy a předsudky (a i ty jistým způsobem patří mezi „kulturní odlišnosti”), které ovlivňují každodenní životy i pracovněprávní vztahy. Čtěte více: Dočkáme se liberálního pracovního práva bez balastu?
Domácí povinnosti
Přesně takový stereotyp a předsudek, který do veřejného prostoru zavál jako chladný vítr odněkud z hloubi předminulého století, je velikonoční volno, které ministr v demisi Cyril Svoboda dopřál svým zaměstnankyním. Na tři stovky zaměstnankyň Ministerstva pro místní rozvoj ČR tak mělo možnost nachystat své domácnosti v klidu už v pátek a nenechávat vše na víkend. Ministr to zdůvodnil tím, že ženy na rozdíl od mužů mají pracovní povinnosti spojené s přípravami na Velikonoce, jedná se o úklid, vaření, pečení,
informoval veřejnost Hynek Jordán, mluvčí ministerstva. Jak je vidět, socialistická „druhá směna”, kterou ženy jako další pracovní úvazek nastupovaly zdarma poté, co přišly ze zaměstnání, zdaleka není mrtvý koncept. Svobodův vzkaz je jasný: práce v domácnosti je povinností jen a pouze žen. Křesťansko – demokratické ambice přitom mají jednoduché a čisté řešení, a to Velký pátek uzákoněný jako státní svátek.
Myslíte si, že jako zaměstnavatel dodržujete princip rovných příležitostí?
Hledá se ministr/yně. Zn.: Spěchá
Ve chvíli, kdy se na veřejnost dostaly první návrhy nové úřednické vlády, zela tři ministerstva prázdnotou: ministerstvo kultury, ministerstvo školství a nové ministerstvo pro evropské záležitosti. Ministerstva, která by měla mít v popisu práce mimo jiné právě to, aby rozptylovala předsudky, podporovala svobodné uvažování a kreativitu a dávala České republice, tomu domnělému „srdci Evropy”, evropskou kulturně – filozofickou masáž. Je to skutečně náhoda, že právě v této souvislosti chyběly nápady, kde vzít osobnosti a koho do daných křesel na pár měsíců usadit? Nebo je to jen symptomatické pro euroskeptickou provincialistickou společnost, která podceňuje roli vzdělání, kulturu stále považuje za zbytnou nadstavbu a dokonce se v roce dvacetiletých oslav sametové revoluce smíří s premiérem, který se ne tak dávno oháněl stranickou legitimací? Symptomatické pro společnost, jejíž dosavadní ministr kultury Václav Jehlička považuje ústy svého mluvčího diskuzi o domácí kultuře a kreativitě za něco, co nijak nesouvisí s diskuzí celoevropskou, která se v rámci českého předsednictví Radě EU odehrávala na Fóru pro kreativní Evropu v Městské knihovně v Praze? Čtěte více: Seriál Předsedáme EU
Jak vypadá Evropa?
Je toto Evropa?
– dotázala se novinářka na březnové bruselské tiskové konferenci k summitu Evropské unie. Tazatelka narážela na to, že Evropskou unii tu reprezentovali samí muži. To by tu měli sedět Marťani?
– kontroval tehdejší premiér Mirek Topolánek. A tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek dodal na uklidněnou: Snad jako mírnou omluvu – já jsem hodně zženštilý.
Toto, doufejme, skutečně není Evropa. Toto je ale zřejmě, bohužel, Česká republika na konci první demokratické dvacetiletky.
ČLÁNKY DO MAILU