Dnešnímu podzimu vévodí oranžová. Letošním hitem budou povolené kalhoty a široký kabát. Takový vzor si vybrali voliči v letošních krajských a senátních volbách. ČSSD převálcovala občanskou demokratickou stranu (ODS) a chytila krajské otěže do svých rukou. Strana modrého ptáka projela volby ve všech 13 krajích a neuspěla ani ve volbách do třetiny Senátu. Kdo za tím stojí? Kraje a někteří členové ODS mají jasno. Tím viníkem je podle nich Mirek Topolánek, současný šéf ODS a premiér ČR.
Nit suchou na něm dnes nenechá nikdo. Ani jeho kolega Pavel Bém, pražský primátor, který ještě těsně před vyhlášením oficiálních výsledků krajských voleb hrůzou sípal a lamentoval, ani Petr Bendl, který neváhal odmítnout zřejmě unáhlenou Topolánkovu nabídku, aby zasedl ve vládním kabinetu, který zřejmě dozná výrazných změn. Aby toho nebylo málo, svoje poznámky si neodpustil ani prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus, který by de facto měl být nadstranický.
V politice neznáš bratra
Je zvláštní, že najednou všichni vědí, kdo za to může. Ještě podivnější je fakt, že před samotnými volbami by nikdo o schopnostech Mirka Topolánka nepochyboval. Sice se dalo očekávat, že ČSSD svou agresivní marketingovou kampaní přiláká nespokojené voliče, kteří slovo reforma nemohou ani slyšet, na druhou stranu si moc dobře pamatuji, jak Pavel Bém počítal, kolik krajů by si ODS mohla udržet, i v tom nejčernějším scénáři. Všechno je prostě JEN politika. Totální neúspěch? Proč bych toho nevyužil k vlastnímu prospěchu?
řekne si zřejmě každý kandidát, který se postaví na prosincovém sjezdu ODS tváří v tvář současnému předsedovi, aby mu křeslo před nosem vyfoukl.
Aby se strana dala do kupy, dokázala stabilizovat už tak křehkou trojkoalici a ještě ustát další hlasování o nedůvěře, které určitě opět vyvolají opoziční sociální demokraté, to bude chtít velmi silnou osobnost. Troufám si říct, že ani jeden z možných kandidátů na post šéfa ODS, o kterých se v této souvislosti mluví, tak silnou osobností není. Bude to zase jen nálepka na bolístku, kterou si ODS způsobila sama. Důvod? Strana neumí komunikovat.
VIDEO: Úlety politiků (pořad 168 hodin)
Zdroj: YouTube.com
Komunikace je základ
Když se vysloví reforma, všem naskakuje husí kůže. Každý má na mysli jen další zbytečné peníze navíc z rodinného rozpočtu. „Supr“ daň, kterou ODS slibovala v parlamentních volbách, se nekoná. Lidé už prostě nevěří slibům, že reforma uzdraví ekonomiku a že ti s nejnižším příjmem si přilepší. Hřebíček do rakve pro odstřeleného modrého ptáka zasadilo také ministerstvo zdravotnictví svými regulačními poplatky. Už jen to pomyšlení, kolik lidé chronicky nemocní mohou ročně zaplatit jen za to, že jsou nemocní, zvedá hladinu krevního tlaku na maximum. V médiích se objevila narážka, že za to může neschopnost komunikace jednotlivých ministrů. Ano, s tím se nedá jinak než souhlasit.
I když v případě ministerstva zdravotnictví je Tomáš Cikrt velmi schopný mluvčí, jeho nadřízený by potřeboval naučit základům komunikace. To samé platí i pro toho nejvyššího, Mirka Topolánka. Jeho arogance k novinářům je na hony známá. I když sliboval, že se polepší, jeho věta na adresu novinářů Dobrý den a na shledanou
, vypovídá o všem. Když jsem však včera viděl večerní záběry z nedělního večerního grémia ODS, byl jsem v údivu, kam se ztratil ten sebejistý a nadřazený Topolánkův tón. Není se čemu divit, když ho na zádech svými pohledy lechtali jeho „příznivci“, kteří by ho tolik rádi viděli nejlépe na podobné chalupě, kterou obývá politický důchodce Miloš Zeman.
Oranžová vždy vitaminy nezaručí
Obouvat se do jedné strany, spíš do jejích jednotlivých členů, aniž bych nesmetl stranu opoziční, by z novinářského hlediska bylo nevyvážené. To, že ČSSD lanaří hlavně voliče sociálně slabší a ty, kteří sice nechtějí komunisty, ale nemohou demokraty ani cítit, je jasné. Čecháček byl vždy tvorem spořivým a závistivým a když mu někdo sahá na jeho peníze pro dobro všech, je zle. Proto ani o úspěchu ČSSD v krajských a senátních volbách nelze ani zpětně pochybovat. Otázkou však je, co by nám sociální demokraté udělali za přivítání, kdyby se jim Topolánkovu vládu v průběhu minulého týdne sesadit podařilo?
Myslím, že situace by nebyla o moc lepší. Když si vzpomenu na to divadlo pro veřejnost, o které se oranžoví postarali při hlasování o nedůvěře v přímém přenosu na ČT, tak se ještě teď oklepávám. Takhle by měla vypadat a jednat možná budoucí vláda? Takovou vládu si raději nechte. I když Jiří Paroubek působí v některých reportážích velmi vyrovnaně, opak je pravdou. Připomeňme si okamžiky, kdy po jakémkoli neúspěchu si neodpustil poznámky i směrem k voličům. Při hlasování o nedůvěře ostatně nazval voliče ODS stupidními, za což se následně omluvil. A k novinářům také nemá zrovna moc blízko, docela často se obouvá do žurnalistů z Mladé fronty Dnes. Co mu chudáci provedli?
To je docela trapný, ne?…
Ostatně stranický kolega Paroubka David Rath přidal mediální masáži také svůj díl, i když dle svých slov „chtěl mluvit jen krátce“. Korunu však tomu nasadil Zdeněk Škromach, který ještě přednesl v politickém kontextu jakýsi vtip. Dodnes jsem ho nepochopil.
Závěrem je teprve začátek
Politický a mediální kolotoč, který po krajských a senátních volbách společně s neúspěšným hlasováním o nedůvěře začal, lze považovat za stále se rozjíždějící. Pořádná projížďka nás teprve čeká a je otázkou, jaké kauzy a překvapivá odhalení se v našem státě opět provalí. Těším se, bude to zábava!
Michael Hovorka
šéfredaktor
ČLÁNKY DO MAILU