Podnikatel má ale možnost v případě očekávání svého budoucího omezení svéprávnosti (např. při postupu psychické nemoci) učinit tzv. předběžné prohlášení, kterým může udělit jiné plně svéprávné osobě zmocnění, a to formou notářského zápisu nebo za účasti svědků.
Bez plné svéprávnosti živnostenské oprávnění nedostanete
Jednou z podmínek, aby člověk mohl získat živnostenské oprávnění, je dle § 6 živnostenského zákona plná svéprávnost. Svéprávností se rozumí schopnost samostatně právně jednat, vlastním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Jen v případě nezletilého ji lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti.
Čtěte více: Podnikatelem před 18. narozeninami. Jak na to?
Stejně tak dle § 152 nového občanského zákoníku platí, že fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem voleného orgánu jiné právnické osoby. Jedině v případě, že se hlavní činnost právnické osoby týká nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, může zakladatelské právní jednání určit, že členem voleného kolektivního orgánu právnické osoby může být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností.
S omezenou svéprávností nelze samostatně podnikat
Jaká situace však nastává, když dojde k omezení svéprávnosti až poté, co dotyčný začal podnikat? Obecně platí, že důvodem pro omezení svéprávnosti je skutečnost, že osoba není schopná své záležitosti spravovat samostatně a na základě toho jí hrozí vážná újma. Jediným důvodem pro omezení člověka ve svéprávnosti je duševní porucha, která není jen přechodná a pro niž není člověk schopen sám právně jednat. Není rozhodná konkrétní duševní choroba z lékařského hlediska, posuzuje se vliv takové choroby na schopnost člověka samostatně jednat a obstarávat si své záležitosti,
vysvětlil pro server Podnikatel.cz advokát Jiří Matzner, zakladatel advokátní kanceláře Matzner et. al. Bez ohledu na to, zda je dotyčná osoba podnikatelem, či nikoliv, je omezení svéprávnosti možné pouze jako nejzazší způsob řešení situace, kdy nepostačují, vzhledem k jejím zájmům, mírnější a méně omezující opatření. Omezení musí být v zájmu dotyčné osoby a je možné pouze na určitou dobu a ve stanoveném rozsahu,
doplnila právnička Eva Matějčková z AK Fabian & Partners.
V každém konkrétním případě pak musí být zkoumáno, v jakém rozsahu je omezení svéprávnosti vhodné a nakolik není dotyčný schopný postarat se o vlastní záležitosti. Doba omezení je ze zákona stanovená nejdéle na tři roky. Ovšem je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
O omezení svéprávnosti rozhoduje zásadně soud, a to vždy po zhlédnutí dotyčné osoby a s plným uznáváním jejích práv a osobní jedinečnosti. Řízení o omezení svéprávnosti je možné zahájit na návrh, ale i bez návrhu, stačí podnět třetí osoby, že je zde důvod pro omezení svéprávnosti. Obecně je postup soudu při hodnocení svéprávnosti následující. Nejprve se zabývá osobními poměry dotyčné osoby, poté nechá vypracovat znalecký posudek, který určí, zda dotyčný trpí duševní poruchou, která není pouze přechodná.
Pokud je zjištěno, že osoba trpí duševní poruchou, zabývá se soud tím, zda je v tomto případě namístě omezení svéprávnosti a není možné použít méně omezující opatření, v jakém rozsahu je nutné svéprávnost omezit a zda skutečně dotyčnému hrozí vážná újma, pokud k omezení nedojde. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti soud určí, v jakém rozsahu způsobilost dotyčného právně jednat omezuje, po jak dlouhou dobu má omezení trvat a zároveň rozhodne o ustanovení opatrovníka. I přesto, že je dotyčná osoba omezena ve svéprávnosti, nezbavuje jí to možnosti jednat samostatně v běžných denních záležitostech,
dodala právnička Eva Matějčková. Jak vysvětluje Jiří Matzner, soud tak například určí možnost nakládání s majetkem jen do určité výše.
Řešením je předběžné prohlášení a zmocnění
Dojde-li k omezení svéprávnosti, z výše uvedených ustanovení vyplývá, že dotyčný již sám za sebe podnikat nemůže. V samotném rozhodnutí o omezení svéprávnosti je zahrnuto i rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Soud při výběru opatrovníka přihlédne k přáním opatrovance a k jeho potřebě. Opatrovník při plnění svých povinností musí naplňovat právní prohlášení opatrovance, dbát jeho názorů, přesvědčení, vyznání a soustavně k nim přihlížet a zařizovat záležitosti opatrovance v souladu s nimi. Ani opatrovník sice nemůže podnikat místo podnikatele, je však oprávněn vypořádat dosavadní závazky z podnikání (se zaměstnanci atp.).
Podnikatel má též možnost v případě očekávání svého budoucího omezení svéprávnosti (např. při postupu psychické nemoci) učinit tzv. předběžné prohlášení, kterým může udělit jiné plně svéprávné osobě zmocnění, a to formou notářského zápisu nebo za účasti svědků. V předběžném prohlášení je zmocněnci uloženo, aby zajistil ochranu zmocnitele, popřípadě spravoval jeho majetek, a to pro případ, že by byl zmocnitel omezen ve svéprávnosti. Zmocnitel může rozhodnout o jakémkoli obsahu zmocnění, například o tom, jak má zmocněnec nakládat s podnikem zmocnitele,
uzavřel Jiří Matzner.
ČLÁNKY DO MAILU