No, trošku hokej.
Tituly "před jménem" a "za jménem", to je rozlišení jak noha.
Třeba absolvent postgraduálního vzdělávání měl CSc., pak po roce 90 krátce Dr. před jménem a nakonec (do současnosti) Ph.D. za jménem.
DiS je titul za jménem, ale velmi zhruba odpovídá "bakaláři*" před jménem (původní záměr s vyššími odbornými školami byl, aby tento stupeň vzdělání byl průchozí na magisterské programy VŠ, leč dopadlo to jinak).
No a pak záleží na tom, zda jsou to tituly získané za vzdělání nebo za peníze. MBA nebo JUDr. za Sládkovičova, škoda slov.
Zcela jiná věc je, že (poctivý) titul nějak vyjadřuje ochotu získat vzdělání v oboru (jistou inteligenci, vytrvalost a cílevědomost), ale vůbec ne schopnost řídit firmu.
* zkratka bakalářského titulu je podle redakce zakázané slovo!
Naprostý souhlas, zejména s poslední větou. Ono to zřejmě souvisí s naší přehnanou adorací titulů, což je relikt ještě z dob starého mocnářství. Kdo nemá nějaký titul, jako by nebyl. A ty manažerské tituly jsou vedle těch akademických vůbec úsměvné. Onehdy jsem viděl tituly jakéhosi ředitele nemocnice - MUDr. RNDr. XY, DrSc., MBA. Proč se potřeboval pochlubit tím MBA, nevím. Na západě se na tituly nehraje - ještě mám někde vizitku laureáta Nobelovy ceny, na níž je jen "prof." a jméno.
P. S. To nepíši ze závisti. Akademický titul mám a nepoužívám ho, k čemu taky?
Také mám akademický titul a v běžném životě ho nepoužívám vůbec - je úsměvné, jak se někteří lidé hlásí do telefonu "já jsem doktor ten a ten" :D
Ovšem mám ho na vizitce - což mi při jednání s určitými typy lidí uspoří cca 15min času - když dotyčný potřebuje vědět, s kým má tu čest, protože jinak se chová arogantně až nezdvořile - a takových bohužel je...