Živnost definuje živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb. v platném znění) hned ve svém úvodu (konkrétně v paragrafu 2):
Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Vyjmenované podmínky musí platit současně.
K čemu není třeba živnostenské oprávnění?
Kromě toho, že zákon uvádí, co živností je a co se tedy řídí živnostenským zákonem, hned v následujícím paragrafu zákon také přesně vyjmenovává, co živnost není. Živností tak není mimo jiné:
- Využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory – zákony, které se na tento druh činností vztahují, jsou například zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, autorský zákon nebo zákon o užitných vzorech.
- Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi a provádění archeologických výzkumů – řídí se zákonem o státní památkové péči.
Živností také není činnost některých fyzických osob, které svou činnost vykonávají podle zvláštního zákona. Jedná se o:
- lékaře, zubní lékaře a farmaceuty, nelékařské zdravotnické pracovníky při poskytování zdravotní péče a přírodní léčitele,
- veterinární lékaře, další veterinární pracovníky včetně pracovníků veterinární asanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat,
- advokáty, notáře a patentové zástupce a soudní exekutory,
- znalce a tlumočníky,
- auditory a daňové poradce,
- burzovní dohodce,
- zprostředkovatele a rozhodce při řešení kolektivních sporů a rozhodce při rozhodování majetkových sporů,
- úředně oprávněné zeměměřické inženýry,
- autorizované architekty a autorizované inženýry činné ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři,
- autorizované inspektory, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodné povolání.
Svobodné povolání = podnikání fyzické osoby, která podniká na základě jiného než živnostenského zákona. Pro některá svobodná povolání platí také povinné členství v profesní komoře (pro lékaře, advokáty, exekutory atd.), pro jiná je členství v profesní komoře pouze dobrovolné (příkladně pro novináře). Čtěte více: Má členství v podnikatelských asociacích pro podnikatele význam?
Také v oblasti zemědělství se podniká podle zvláštního zákona o zemědělství (zákon č. 252/1997 Sb. v platném znění). Bez živnostenského oprávnění se dále obejde podnikatel, který činnost normálně podléhající živnostenskému zákonu vykoná pouze jednorázově.
V případě podnikání na mateřské dovolené, při studiu, při pobírání starobního nebo invalidního důchodu platí pro podnikatelku nebo podnikatele stejná obecná pravidla. Nelze soustavně podnikat bez živnostenského oprávnění například jen proto, že je podnikatel nebo podnikatelka na rodičovské dovolené.
Jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) se pak označují jak živnostníci, tak lidé podnikající na základě jiných právních předpisů (například lidé vykonávající svobodné povolání). Čtěte více: Živnostník vs. OSVČ
Soustavně může znamenat i jednou za rok
Pokud fyzická osoba nějakou činnost, která se běžně řídí živnostenským zákonem, vykoná jen jednorázově, nejedná se o živnost. Typicky jde například o případ, kdy někdo jednorázově prodá nějaké zboží na tržišti nebo v internetové aukci. Zde ale pozor, protože bude-li podnikatel takto prodávat sezonní zboží, a to každý rok pravidelně ve stejném časovém období, splní podmínku soustavnosti a bude se jednat o živnost. Na to business server Podnikatel.cz upozornila Jitka Vítová ze živnostenského úřadu Jihomoravského kraje: Nutno zdůraznit, že každý případ se posuzuje individuálně a že např. u činností sezónního charakteru (např. prodeje vánočních stromků) by znak soustavnosti naplněn již byl.
Čtěte více: Jak prodávat ve stánku a neporušit zákon
Fakt, že podnikatel nepodniká na základě živnostenského zákona a nepotřebuje tedy ke své činnosti živnostenské oprávnění (dříve živnostenský list), však nehraje roli ve vztahu k finančnímu úřadu, sociálce nebo zdravotní pojišťovně. Pokud podnikatel splní zákonné podmínky pro platbu daně z příjmů, pro odvod sociálního nebo zdravotního pojištění, nesmí na tyto povinnosti zapomínat.