Začátky rozsáhlého koncernu, který měl v době své největší slávy továrny v mnoha evropských městech a příjmení Schicht bylo stejně známé jako Baťa nebo Škoda, byly skromné. Zakladatel firmy – sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht z Rynoltic u Liberce, musel nejprve získat povolení k výrobě mýdla.
Co se dozvíte v článku
Poslechněte si podcast
Vznik továrny v Ústí nad Labem
Stalo se tak v červenci 1848. S výrobou mýdla začal ve sklepě rodinného domku. Zapojili se do ní všichni členové rodiny a zákazníkům z okolí roznášeli mýdlo hezky po svých. Rodině se ale začalo postupně dařit a tak už v roce 1867 mohl Georg Schicht postavit obytný dům a o pět let novou varnu mýdla.
V roce 1878 předal Georg Schicht podnik svým čtyřem synům. Nejšikovnější z nich byl Johann, který později založil továrnu v Ústí nad Labem. Díky praxi ve Vídni, kde se naučil taje obchodu velkého stylu, rodině navrhl, aby se přesunula právě do nynější severočeské metropole.
Důvod bych jednoduchý: rychlejší a levnější doprava. Suroviny potřebné pro výrobu mýdla, tedy kokosové a palmové jádro, se měly dopravovat loděmi po Labi. V Ústí nad Labem se navíc vyráběla potřebná soda a uhlí se těžilo nedaleko.
Tehdy to ale ještě Johannovi nevyšlo, v roce 1880 měla firma filiálky v Liberci a Teplicích. S výstavbou nové mýdlárny, v tehdy ještě samostatných Kramolech, které dnes spadají pod ústeckou čtvrť Střekov, se začalo až o dva roky později. Johannovi Schichtovi bylo tehdy 27 let. Dál už to šlo velmi rychle.
Jen za tři roky od otevření střekovského podniku začal jeho prudký rozvoj. Vedle mýdla začala firma vyrábět i svíčky, spustila také provoz na zpracování palmojádra, výrobu vodního skla, kartonážku, stearinku, glycerinku, strojírnu a kovárnu, jak se uvádí v knize o dějinách města Ústí nad Labem. Firma postavila také vlastní vlečku, vodárnu na Labi i elektrárnu. A koupila i uhelné doly.
Až 3500 zaměstnanců v legendárním ústeckém podniku
Pro představu, jak rychle se společnost rozvíjela, může sloužit i údaj o počtu zaměstnanců. V roce 1885 pracovalo v ústeckém podniku 10 dělníků a 2 úředníci. V roce 1907, kdy vedení firmy převzal po smrti Johanna Schichta jeho syn Heinrich, už bylo zaměstnanců 1880 a kolem roku 1913 to bylo už 3500. A mýdla se symbolem jelena ve skoku, kterého si nechal Johann Schicht zaregistrovat jako ochrannou známku v roce 1891, se počátkem dvacátého století vyrábělo až tři sta milionů kusů ročně.
Reklamní akce společnosti Schicht.
Před I. světovou válkou firma denně odbavovala kolem pěti tisíc objednávek. Johann Schicht byl známý svým odporem ke kouření a také k alkoholu. Kvůli tomu se rozhodl i rozšířit sortiment výrobků své firmy. Vznikla tak značka ovocných šťáv Ceres saft. A čím víc začala firma vyrábět i výrobky určené k vaření. Velmi populární byla třeba značka jedlého tuku Ceres nebo margarínu Vittelo. Dodnes se ostatně dají na aukčních trzích koupit i známé Schichtovy kuchařky.
Během I. světové války se vývoj Schichtových závodů výrazně omezil a firma se také musela vypořádat s rozpadem Rakouska-Uherska, kdy ztratila 75 % svých odbytových možností. Společnost proto začala modernizovat, aby situaci zvládla. A podařilo se jí to. Koupila také několik menších konkurentů a začala nabízet i nové výrobky, například prací prášek Radion nebo kosmetickou řadu Elida.
Firma hodně investovala do reklamy. Při představení značky Elida například nechala v roce 1920 vypustit veliké balony ve tvaru písmen z názvu nové řady. Společnost také nechala vyrobit celou řadu reklamních filmů, které se promítaly v kinech.
Vznik nadnárodní společnosti Unilever
Koncem 30. let se Schichtovy závody majetkově propojily s nizozemskými a britskými firmami a vznikla tak nadnárodní společnosti Univeler, která je dnes jedním z největších výrobců potravin a výrobků pro péči o tělo. Ústecká akciová společnost Jiří Schicht ale dál existovala.
Firma si byla vědoma toho, že růst jí pomáhají i spokojení zaměstnanci. Postupně kromě závodní jídelny vybudovala mateřskou školku pro děti zaměstnanců, lázně s bazénem a také vlastní byty. Na Střekově dělnických kolonií i větších domů pro úředníky najdete hned několik. A jen pro dokreslení k závodní jídelně: v roce 1938 vařila dva tisíce obědů denně.
Společnost fungovala i během II. světové války, po ní ale zbytek rodiny Schichtů, který ještě v Ústí nad Labem zůstal, čekal odsun. A majetek firmy byl zkonfiskován. Ještě několik dalších let ale společnost používala dál značku Schicht. Až v roce 1951 byl podnik přejmenován na Severočeské tukové závody, zkráceně STZ.
Majetkové převody a nový název Setuza
Po roce 1989, kdy firma začala používat název Setuza, se rozběhl kolotoč majetkových převodů. Část devadesátých let firmu ovládal třeba tehdejší fotbalový boss Jan Gottwald. Poté v ní největší vliv získal přes společnost Český olej kontroverzní podnikatel Tomáš Pitr. V pozadí obchodů stál i Pitrův spolupracovník a výrazně víc kontroverznější podnikatel František Mrázek. Toho v lednu 2006 zastřelil neznámý vrah a bývalí vyšetřovatelé případu dodnes naznačují, že za nevyřešenou vraždou byly právě tahanice o majetek bývalých Schichtových závodů.
Po Pitrovi se k majetku dostala společnost Via Chem, ve které figuroval další kontroverzní podnikatel a právník Petr Sisák. Ten firmu postupně rozprodal po kusech, výrobní část v roce 2011 koupil nadnárodní koncern Glencore. Ze Setuzy zbylo ještě několik nástupnických firem, ale i ty postupně zkrachovaly, předtím z nich však vyvedli jejich vlastníci majetek. Zájem o koupi Setuzy měl v minulosti mimochodem i pozdější premiér Andrej Babiš.
Demolice historické budovy
V rozsáhlém areálu se dál vyrábí, nejde ale už o výrobu mýdla s jelenem. To se sice dál prodává, za jeho oživením však stojí úplně jiná společnost, která nese název Schicht a na svých stránkách uvádí, že „navazuje na tradiční výrobu mýdla založenou Johannem Schichtem v Ústí nad Labem již v roce 1848“. Mýdlo se známou značkou nicméně firma nevyráběla v Ústí nad Labem, ale v Olomouci. Jak dobře se legendární výrobek podařilo oživit, není úplně jasné. Mýdlo a další výrobky se dají stále koupit na e-shopu a v některých supermarketech. Firemní obchod, který společnost otevřela slavnostně v centru Ústí, je ale zavřený. Na dotazy redakce firma nereagovala.
Bourání jedné z budov bývalé Setuzy, březen 2023.
O Schichtovce se v poslední době mluví nejen v Ústí nad Labem, ale i kvůli jinému důvodu. Současný majitel objektů v areálu, firma STZ Development, se rozhodl zbourat část historické administrativní budovy. Té, odkud se v minulosti vyřizovaly tisíce objednávek denně. Nově tu má být parkoviště pro kamiony. Vyvolalo to poměrně velký odpor veřejnosti.
Jestli se podaří zachovat zbytek rozsáhlé správní budovy, zatím není jasné. Historik Martin Krsek už loni podal návrh, aby byla prohlášena za kulturní památku. Možnosti využití objektu prověřuje Ústecký kraj. Pokud by se podařilo budovu zachránit, mohlo by zde vzniknout science centrum s muzejní industriální expozicí připomínající zdejší výjimečnou průmyslovou tradici.
ČLÁNKY DO MAILU