Názor k článku Mýty a realita zrušení karenční doby od poloviny roku 2019 od mauz - Každého zaměstnance zajímá kolik vydělá, tedy kolik dostane...

Každého zaměstnance zajímá kolik vydělá, tedy kolik dostane do ruky či na účet. Kolonky na výplatní pásce typu hrubá mzda, superhrubá mzda, sociání, zdravotní, daň ze mzdy jsou pro zaměstnance jenom číslíčka. Na dané účty je zasílá zaměstnavatel, ten je musí fyzicky odvést, ten to cítí.
Státním zaměstnancům posílá stát peníze na úhradu všech těchto odvodů, a tyto peníze jsou zase státu vraceny formou všech těchto plateb. Proč nedostávají všichni st. zaměstnanci čistou mzdu a stát za ně neplatí přímo. To by najednou ubylo státních mzdových účetních.
Všechny platby /socka, zdravka/by měli být sloučeny do jedné povinné částky, vedené pod osobním číslem pojištěnce, její výše by měla být stanovena taxativně, jedna státní pojišťovna, jeden standart pro každého. Vše ostatní - nadstandartní si může každý zařídit sám u mimostátních organisací. Víc jsi bral, můžeš se lépe zajistit, víc si můžeš odložit. Celý tento systém je zbytečně složitý, příliš zatěžující. Z větší mzdy jsou větší odvody na soc. i nemoc. pojištění, zbyde méně ke zdanění. Po odečtu odvodu taxativní částky ze mzdy by zůstala větší částka ke zdanění příjmu, /i progresinímu zdanění/. Stát by své peníze dostal. Pokud se v minulosti peníze pojišťovnám nedostávali , stát je tam stejně musel natlačit.
Tady vidím jak spravedlivost a rovnost, a především možnost úspor za zbytečnou administrativu ve výdajích státu.