Názory k článku Na autorský zákon jsme krátcí. Možná na něj vyzraje až Jára Cimrman

Ta jejich úvaha nemá logiku. I kdyby Jára Cimrman skutečně žil a skutečně zemřel před více než 100 lety, tak není jediným autorem toho díla - má spoluautory Svěráka, Smoljaka a další, z nichž někteří dosud žijí. Teprve 70 let po smrti posledního z nich by bylo dílo právně volné.

To, že dotyčný pán zděděná autorská práva nechce, ještě neznamená, že má právo mluvit za tisíce dalších autorů knih, divadelních her, hudby a dalších děl podléhajících autorskému zákonu. Domnívám se, že drtivá většina z těchto autorů má na to úplně jiný názor než on. On sám nic takového nevytvořil, ale přitom by chtěl poučovat lidi, co tato díla tvoří, jak se ke svým právům mají stavět.

Když někdo vyrobí židli, auto nebo počítač, považujeme za samozřejmé, že ho nikdo nemůže proti jeho vůli nutit, aby tyto předměty rozdával zadarmo. U děl podléhajících autorskému zákonu se ale někteří lidé tváří, že zde to neplatí a že autoři by měli své dílo rozdávat bezplatně v zájmu jakéhosi vyššího dobra. A pokud tak autoři nečiní, tak je označují za "diktátory, nakládající se svým majetkem egoisticky" a vyčítají jim, že baží po zisku. Firmám jako je Škoda, Ikea, Microsoft, Apple a další, taky nikdo nepředhazuje, že nakládají se svým majetkem příliš egoisticky, když požadují za své výrobky od zákazníků peníze.

pravdou zůstává, že stávající podoba autorských práv je nejen obscénní, ale hlavně nefunkční - i proto je namístě o ní diskutovat, neboť zákonná norma, která je ve všeobecné neúctě a skoro nikdo se s ní neřídí, přispívá i k neúctě k zákonu obecně.
když někdo vyrobí židli, auto nebo počítač, považujeme za samozřejmé, že první koupí věci je věcné i autorské právo naplněno - a pak už nikdo nikoho nemůže proti jeho vůli nutit, aby znovu a znovu platil za každé sednutí na židli a za každý úder do klávesnice.
podobně tak ani výrobci židlí aut a počítačů neplatí autorské tantiémy vynálezcům a potomkům vynálezců za každé použití laků, železa, plastů, .... ani papíru na kterých rysují své návrhy.
takže obecný konsenzus o tom, že auto byste neukradli, fyzické dvd si koupíte - ale skopírováním či shlédnutím shluku dat nevznikne žádný další produkt, a tedy odměna za jeho tzv "užití" je nesmyslná a nemravná, ten má prostě svou logiku.
autoři dříve dostávali svou odměnu za to, když dokázali své dílko prodat.

Vaše analogie je poněkud zvláštní. Samozřejmě, že nikdo nevybírá poplatky za sedání na židli či ťukání do klávesnice. Stejně tak u vámi zakoupené e-knihy nikdo nevybírá zvláštní poplatky za každé otevření souboru s knihou v Kindlu, nebo u filmu na DVD za každé jeho spuštění v DVD přehrávači.

To, co navrhujete vy, by ve fyzickém světě vypadalo asi takto: za naplnění autorského práva v automobilovém průmyslu by se považovalo prodání prototypu vozidla a všechna další auta by už výrobce musel rozdávat zdarma, autorské právo u softwaru by bylo naplněno prodáním prvního kusu DVD se softwarem prvnímu a jedinému zákazníkovi a všichni další zákazníci by už museli dostat software zdarma atd...

Kdybyste si koupil papírovou knihu, zašel s ní do kopírovacího studia, nechal si udělat třeba 1000 kopií a pak je prodával za poloviční cenu oproti originálu, co myslíte, že by se stalo? Asi by vás za to zavřeli, ne? Ale udělat to samé se souborem uloženým v počítači nebo na DVD vám připadá normální a naprosto legální?

Není pravda, že by autoři dnes dostávali svou odměnu za něco jiného než za to, že dokážou své dílo prodat. Vy po nich naopak chcete, aby své dílo neprodávali, ale bezplatně je rozdávali. Aby sice vynaložili spoustu času, námahy a peněz, ale nic za to nedostali.

Z čeho by měl žít třeba takový spisovatel, kdyby za napsanou knihu nedostal od nakladatele žádnou odměnu, protože nakladatel by za tu knihu od zákazníků nesměl požadovat žádné peníze? Nebo třeba výrobce softwaru, který sice na jeho vývoj vynaložil spoustu peněz, ale za jeho šíření by si nesměl vzít ani korunu, protože podle vámi pozměněného zákona by musel každému zájemci dovolit, aby si software stáhl zdarma z jeho webu? Proč by pak vůbec někdo vyráběl digitální obsah, kdyby z něj nesměl nijak profitovat?

ale já přece netvrdím a nikdo to netvrdí, že výrobce aut by musel něco rozdávat zdarma. naprosto netvrdím, že by výrobce software směl prodat jen první software a dalším to rozdávat zdarma, nebo že by si spisovatel či nakladatel nesměl za svoji práci vzít peníze. naopak. právě a pouze tím že to budou prodávat, peníze dostanou, a je to tak správně.
já jen tvrdím, že zkopírováním nevzniká žádná škoda, protože nikomu nic nechybí, a dotyčný BY SI TO NEKOUPIL. pokud to nechápete, proběhněte datové disky na jakékoliv koleji - a řekněte, že každý student kdyby nestahoval, jistě by vrhnul půl mega do legálních kopií všeho haraburdí, co se mu válí na fleškách.
srovnávat stahování s hodnotu prodaného kusu je prostě hovadina z principu - když by lidi nestahovali a nekopírovali, ubylo by jen nelegálních kopií, ale výrobcům by nepřibyla ni kachle.

a jak k tomu přijde ten spisovatel nebo kodér, jehož dílo se neprodá? z čeho má žít?
no asi jako ten pekař, který upekl skvělý chleba, ale neprodal ho? nebo jako ten negramotný afghánský pastevec koz, který velmi touží v německu pracovat?
něco vyrobit nemá dnes skoro žádnou cenu, naopak dá se na tom i strašně prodělat - cena vzniká až tím, že někdo dokáže prodat, a jiný je ochoten koupit.

Takže podle vaší logiky, když hodně lidí krade, tak to znamená, že okrádat druhé je v pořádku a měli bychom raději změnit zákon a krádeže udělat legální?

Protože kopírování elektronických produktů načerno je krádež. Zkusme tedy nahradit slovo "kopírování" ve vašem projevu slovem "krádež".

"Krádeží (auta, televizoru, čokolády v obchodě...) nevzniká žádná škoda, protože nikomu nic nechybí, a dotyčný BY SI TO NEKOUPIL."

Ano, máte pravdu, že jsou lidé, kteří než by si něco koupili, radši to ukradnou. To ale neznamená, že tím nikomu nezpůsobí škodu. Pokud kradou fyzické věci jako jsou auta, zboží v obchodě nebo vybavení vaší domácnosti, je to víc na očích. Musí dojít na místo a tu věc si někam odnést či odvézt. Pokud ale někdo ukradne film tím, že si ho nelegálně stáhne, zvládne to z pohodlí svého domova, nikdo ho přitom nevidí a ukradená věc je schovaná uvnitř jeho počítače. To ale neznamená, že to není krádež, jen je narozdíl od auta nebo flašky rumu ta ukradená věc lépe ukrytá.

Zkuste se zeptat třeba prodavačky v nejbližším supermarketu, jestli jim všelijací zlodějíčci krádežemi zboží působí či nepůsobí škodu. Podle vaší logiky by to mělo být v naprostém pořádku, vždyť ten zloděj by si tu drahou voňavku nebo láhev s alkoholem, co vynesl z obchodu pod kabátem, stejně nekoupil...

Proč jenom 70 let? Navěky! A za každé přečtení či shlédnutí by se mělo platit znovu! Chudáci dědici. Ještě by nakonec museli pracovat.
A co truhláři! Jednou židli prodají a konec! Jak k tomu přijdou? Hezky by se jim mělo platit za každé použití!

U židle ale nehrozí, že si ji někdo koupí, bez vynaložení sebemenších nákladů zkopíruje a pak ji bude prodávat.

Vezměte si vašeho truhláře. Výrobou té židle strávil mnoho hodin, hodně se přitom nadřel a utratil plno peněz za materiál. A pak si přijde nějaký kopírovač, jeho židli za 10 vteřin zkopíruje na 1000 kusů a nestojí ho to ani korunu. Protože s výrobou ani vytvořením designu neměl naprosto žádné náklady, může si kopírovač dovolit prodávat tyto židle za 5 Kč za kus. Navíc z nich může vyrobit v případě potřeby stejným způsobem další kopie. Zaplaví jimi trh a od truhláře, který vyrobil tu původní židli, si už nikdo nikdy žádnou židli nekoupí. (A když ano, tak nebude ochoten dát za ni víc než těch 5 Kč, přitom jenom za materiál musí truhlář zaplatit mnohonásobně víc). Truhlář pak samozřejmě zkrachuje.

Zdá se vám to fyzicky neproveditelné a směšné? Přesto zastánci změny autorského zákona navrhují, aby to právě takto fungovalo u e-knih, hudby a filmů na DVD, softwaru, počítačových her atd. Aby jakmile je jejich dílo v digitální podobě, ztratili by k němu jeho autoři veškerá práva. Takže by si pak klidně mohl přijít nějaký lempl, který nikdy v životě nepracoval a žije jen ze sociálních dávek, jakékoli digitálně zveřejněné dílo by během pár minut zkopíroval do libovolného množství kopií a ty by pak prodával hluboko pod cenou a vydělával na tom.

Lado, říkáte to, jako by to bylo něco špatného. Pokud někdo vymyslí židli a stráví na tom spustu času a ta židle je dobrá, zaslouží si ten výrobek, aby byl 1000 x zkopírován za 5 korun. Společnost z toho bude mít prospěch, bude mít 1001 super židlí.
Jen naše omezenost nás pořád zavádí k tomu, abychom upřednostňovali právo jedince na odměnu za svou tvorbu nad právo na to kopírovat dobré nápady. Dobrá myšlenka nesmí být zamčena copyrighty a autorskými právy a člověk, který se učí od ostatních a umí udělat věci levněji nemá žít ve strachu před právníky společností, které skupují patenty. Ty umělé zámky, které nám brání svobodně zopakovat to, co se nám líbí.

Oprostěme se od toho dětského "On se opičí, on dělá to, co já, to nesmí."

Je doba 3D tiskáren a brzy budeme řešit, co lze kopírovat a co ne. Proč bychom neměli kopírovat cokoliv? Podle mne je to jedna ze svobod, které jsme se vzdali kvůli lobby majitelů autorských práv a teď by nám měla být vrácena.

je také takový cimrmanovský ve smyslu, že jde o jednu velkou mystifikaci, že?

Máme tu pána, který je držitelem osminy práv a chtěl by se jí vzdát tak, aby došlo k zániku veškerých práv, s čímž ale nesouhlasí držitelé zbylých sedmi osmin.

Upéct z tohohle příběh autora, který by své dílo chtěl dát všemu lidu, ale brání mu v tom zákon... Ne, omlouvám se, to není cimrmanovské, to je spíše z dílny středoškolského profesora Ericha Fiedlera.