U židle ale nehrozí, že si ji někdo koupí, bez vynaložení sebemenších nákladů zkopíruje a pak ji bude prodávat.
Vezměte si vašeho truhláře. Výrobou té židle strávil mnoho hodin, hodně se přitom nadřel a utratil plno peněz za materiál. A pak si přijde nějaký kopírovač, jeho židli za 10 vteřin zkopíruje na 1000 kusů a nestojí ho to ani korunu. Protože s výrobou ani vytvořením designu neměl naprosto žádné náklady, může si kopírovač dovolit prodávat tyto židle za 5 Kč za kus. Navíc z nich může vyrobit v případě potřeby stejným způsobem další kopie. Zaplaví jimi trh a od truhláře, který vyrobil tu původní židli, si už nikdo nikdy žádnou židli nekoupí. (A když ano, tak nebude ochoten dát za ni víc než těch 5 Kč, přitom jenom za materiál musí truhlář zaplatit mnohonásobně víc). Truhlář pak samozřejmě zkrachuje.
Zdá se vám to fyzicky neproveditelné a směšné? Přesto zastánci změny autorského zákona navrhují, aby to právě takto fungovalo u e-knih, hudby a filmů na DVD, softwaru, počítačových her atd. Aby jakmile je jejich dílo v digitální podobě, ztratili by k němu jeho autoři veškerá práva. Takže by si pak klidně mohl přijít nějaký lempl, který nikdy v životě nepracoval a žije jen ze sociálních dávek, jakékoli digitálně zveřejněné dílo by během pár minut zkopíroval do libovolného množství kopií a ty by pak prodával hluboko pod cenou a vydělával na tom.