Na brynzové halušky s malinovicí se vydejte na Pankrác

Restaurace: Restaurace Hotelu Paulíny

Lokace: Horáčkova 1096/3, Praha 4

Typ: slovenská kuchyně

Na to, že jsou Slováci v Česku hodně početnou menšinou, je tu slovenských restaurací překvapivě a bohužel málo. První, do které jsem se vydala – U krbu na pražských Vinohradech – je zrušená. Před delším časem jsem s ní udělala dobrou zkušenost, ale zároveň jsem už nějaký ten čas její osud nesledovala. Restaurace Hotelu Paulíny, kam jsem se nakonec rozhodla zajít, sídlí kus od metra Pankrác nebo kousek od metra Budějovická, mezi paneláky. Zvenku moc důvěryhodně nevypadá a kdybych sem nešla cíleně a předem si na internetu pečlivě neprostudovala jídelní lístek, asi bych se vstoupit ani neodvážila. Zvenku zkrátka restaurace vypadá jako mnohem horší podnik, než jakým ve skutečnosti je.

Do vchodových dveří za monumentální stylovou dřevěnou plastikou Jánošíka jsem se se svým doprovodem vnořila ve všední den pár minut po půl dvanácté, tedy po otvíračce (restaurace je otevřená vždy od 11.30 do 22 hodin). Jeden stůl už byl v tu dobu obsazený a odhaduji, že tak do půl hodinky už hosté seděli u všech vnitřních nekuřáckých stolů. Kouří se totiž jen u několika stolečků v prostoru u recepce – restaurace náleží ke stejnojmennému hotelu. Před restaurací je ještě zelení obrostlá zahrádka. O hosty tedy restaurace, zdá se, nouzi nemá a evidentně sem chodí na jisto.

Interiér restaurace je velice jednoduchý, podlouhlý, obložený dřevem, v zadní části je bar a vstup do kuchyně, sedí se po delších stranách. Vzhledem mi připomněla jednu zapadlou kyjevskou „šašlikárnu”, na kterou s chutí i po několika letech vzpomínám. Design to pravda není zrovna dvakrát moderní, ale odpovídá zhruba tomu, jaké očekávání vzbuzuje restaurace zvenku. A výzdoba je stylová. Určitě by ale bylo kam investovat a jestli by si to některá z částí restaurace vskutku zasloužila, jsou to toalety – ty mají své lepší časy za sebou už hodně dlouho.

Dobroty na slovenský způsob

Ale věnujme se tomu nejpodstatnějšímu – jídlu a pití, jaké v restauraci nabízejí. Opravdu je totiž možné pochutnat si tu na slovenské kuchyni. Vaří ji tu výhradně, nesnaží se o žádné mezinárodní plichty ve stylu „musíme vyhovět každému”. K objednání jsou tu snad všechny sladké, slané, masité i bezmasé perly slovenské kuchyně: mezi polévkami demikát (z brynzy, chleba, cibule), jinak halušky na mnoho způsobů od těch s brynzou (slaným ovčím sýrem) a opékanou slaninou, po halušky s houbami, nivou, smetanou, koprem…, smažený oštiepok, klobásy, lokše (s povidly a mákem nebo višněmi a čokoládou) a mnohé další dobroty. Zatímco jsme studovali jídelní a nápojový lístek, přistály nám na stole misky se sádlem a škvarky, spolu s pečivem. Ovšem couvert 40 korun, který za škvarky a sádlo nakonec účtovali, mi připadá trochu moc – v tom případě by možná mělo být spíše na hostovi, jestli si právě toto objedná nebo ne.

Výběr byl náročný, protože podle fotek jídel v lístku jsme chtěli ochutnat snad téměř všechno. Nakonec jsme se rozhodli pro naprostou klasiku spojenou s dovolenými na Slovensku: halušky s brynzou a opékanou slaninou, v jednom případě s podmáslím na zapití (stály 115 korun bez podmáslí a 135 s podmáslím), ve druhém případě s říznou padesátiprocentní malinovicí (50 korun). Sádlo a škvarky jsme na chlebu ještě doplnili brynzovou pomazánkou (59 korun). Nabízené sladkosti nás sice moc lákaly, ale to už bychom praskli. Porce jsou tu totiž echtovní, menší hlad by skoro zahnaly i pomazánky, sádlo, škvarky namazané na poctivé krajíce chleba, natož pořádná porce brynzových halušek, a to ještě s podmáslím.

Halušky, jak mají být! Drobounké bramborové nočky pořádně promíchané s brynzou a velkorysá porce slaninky navrch.

Voňavá malinovice ukázala, že sem nemá cenu jezdit autem – nejen že ovocných pálenek tu mají velký výběr a je škoda neochutnat, navíc po vydatném obědě mají i svůj nezanedbatelný zdravotní rozměr. I procházka na metro nám nakonec přišla k duhu. Ten, kdo jede autem, sice přijde o lákavé destiláty (případně si nebude moci vybrat z poměrně široké nabídky slovenských vín), může si být ale jistý, že v bezprostředním okolí restaurace bez problémů zaparkuje.

Pro toho, kdo už má doslova plný žaludek (a plné zuby) mezinárodních jídelních lístků, je restaurace Paulíny spoléhající na regionální kuchyni vítaným osvěžením. Navíc, ačkoliv se na place v době oběda pohybovala jen jedna servírka, byla rychlá a milá. Platit se tu dá kromě hotovosti také platebními kartami nebo stravenkami.

Hodnocení

Restaurace Hotelu Paulíny nabízí nejen výbornou slovenskou kuchyni, ale také čitelné místo, kde si na nic nehrají a evidentně si nepotrpí na žádné okázalosti. Do svého šmrncovně folklorního retrostylu by však mohla restaurace přece jen přidat nějaké současnější prvky (až legračně výmluvné mi připadalo, že jsem si z restaurace odnesla pavučinu přilepenou na kalhotách). Pro malé výhrady udělujeme restauraci čtyři Gurmánské hvězdičky.