Každému zaměstnanci, který pracoval u téhož zaměstnavatele alespoň 60 dnů v kalendářním roce, náleží dovolená za kalendářní rok. Poměrná část dovolené náleží zaměstnanci v případě, že pracovní poměr netrval nepřetržitě celý kalendářní rok.
Právo na dovolenou vzniká zaměstnancům podle zákoníku práce v případě, že zaměstnanec vykonává práci v pracovním poměru, nejčastěji má-li uzavřenou pracovní smlouvu. Zaměstnanci, kteří konají práce mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, nemají ze zákona automaticky na dovolenou nárok. O dovolené by se musely obě strany smluvit a své ujednání uvést do dohody.
Základní informace o dovolené
Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Některé profese rozpočtové sféry mají dovolenou stanovenu na 5 týdnů, dovolená pedagogických pracovníků činí 8 týdnů v kalendářním roce.
Dovolenou může také zaměstnavatel v podnikatelské sféře prodloužit na základě vnitřního předpisu. Prodloužená dovolená je vnímána jako zaměstnanecký benefit, který je velmi oblíbený. Prodloužit dovolenou nemusí zaměstnavatel o celý týden. Dovolená se může prodloužit i o dny.
Čtěte více: Osekávání zaměstnaneckých benefitů v krizi
Není nic špatného na tom, že různé skupiny zaměstnanců mohou mít rozdílně stanovenou délku dovolené. Je ale nezbytné, aby byla dodržena zásada rovnosti a zákazu diskriminace.
Čtěte více: Prodloužená dovolená není jen pro oblíbence
Zaměstnanci náleží podle § 211 Zákoníku práce:- Dovolená za kalendářní rok nebo na její poměrnou část
- Dovolená za odpracované dny
- Dodatková dovolená
V zákoníku práce už nenajdeme pojem další dovolená. Další dovolenou mohli využít zaměstnavatelé, u nichž se střídala období s vyšší a nižší potřebou práce. Zaměstnavatel mohl poskytnout další dovolenou zaměstnancům, kteří si vzali dovolenou v mnohdy méně atraktivním období, ale v období s nižší potřebou práce. Další dovolená bývala odměna zaměstnancům za to, že vycházeli zaměstnavateli vstříc při čerpání dovolené vzhledem k potřebám provozu.
Dovolenou za kalendářní rok může čerpat zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Takovému zaměstnanci náleží dovolená za kalendářní rok.
Odpracovaným dnem je den, ve kterém zaměstnanec odpracoval více než polovinu směny. Za výkon práce se považují i náhradní doby, kdy zaměstnanec ve skutečnosti nepracuje.
Do odpracovaných dnů jsou započítány také dny:- překážek v práci,
- samotná dovolená na zotavenou,
- mateřská dovolená,
- svátky, kdy zaměstnanec nepracuje,
- náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek.
Na poměrnou část dovolené má nárok zaměstnanec, který nebyl v pracovním poměru celý rok. Zaměstnanec má nárok na 1/12 dovolené za každý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru.
Zaměstnanec, kterému nevznikne nárok na dovolenou za kalendářní rok ani na poměrnou část, protože neodpracoval 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny. Dovolená za odpracované dny se poskytne zaměstnanci v délce 1/12 za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném roce.
Dodatková dovolená v délce 1 týdne přísluší zaměstnancům, kteří pracují za ztížených podmínek např. při práci pod zemí.
Už máte vybráno, kam na dovolenou?
Dovolenou lze zaměstnanci krátit
Zákoník práce stanoví také pravidla krácení dovolené. Podle § 223 zákoníku práce lze pokrátit dovolenou v případě, že zaměstnanec nesplnil podmínku odpracování 60 dnů z důvodů překážek v práci. Za prvních 100 zameškaných dnů se krátí dovolená o 1/12. Za každých dalších 21 zameškaných dnů se rovněž krátí dovolená o 1/12.
Krátit dovolenou lze také při neomluvené nepřítomnosti v práci. Postup krácení dovolené je z důvodů „áček“ na pracovišti přísnější. Za neomluvenou směnu lze pokrátit dovolenou až 3 dny.
Čerpání dovolené
Rozvrh čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Pokud funguje v podniku odborová organizace, musí s rozvrhem dovolených souhlasit. Zaměstnavatel určí dobu čerpání dovolené tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo.
Zaměstnavatel ve svém rozvrhu dovolených zohlední provozní důvody, ale samozřejmě přihlíží i oprávněným zájmům zaměstnanců. Dovolenou si zaměstnanci čerpají většinou v několika částech. Jedna část dovolené musí činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedomluví jinak. Zaměstnavatel svým zaměstnancům termín čerpání dovolené oznámí minimálně 14 dnů předem.
Zaměstnavatel však nemůže určit zaměstnanci čerpat dovolenou, pokud je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti, ani v období, kdy je zaměstnankyně na mateřské dovolené nebo matka či otec dítěte na rodičovské dovolené. Čtěte více: Nárok na dovolenou může na konci roku zaniknout
Zaměstnanci mohou čerpat dovolenou „na dluh“
Zaměstnavatel může umožnit čerpání dovolené i tehdy, pokud zaměstnanec ještě nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, pokud se předpokládá, že zaměstnanec do konce kalendářního roku podmínky pro vznik dovolené splní.
Když zaměstnavatel volá SOS
Zaměstnavatel může zaměstnance odvolat z dovolené. Nebo ještě před nástupem na dovolenou. Může zaměstnancům z provozních důvodů změnit určenou dobu dovolené. V obou případech to nebude zadarmo. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly. Zaměstnavatel by musel zaměstnanci například zaplatit storno poplatky ze zaplacené dovolené.
Náhrada mzdy za dovolenou ve výši 100 % mzdy
Zaměstnancům přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Náhrada mzdy je vyplácena ve výši průměrného hodinového výdělku za příslušný počet hodin plánované směny. Čtěte více: Máte zmatek v průměrech u výdělků, poradíme vám
ČLÁNKY DO MAILU