Není tomu tak dávno, co se hostem prestižního diskusního pořadu na celoplošné televizní stanici stal jistý významný český podnikatel. Přišel zde oprávněně naštván a s evidentním úmyslem to přítomným politikům i moderátorovi „vytmavit“. Protože však byl sice emocionálně excitován, ale současně technicky nepřipraven, změnila se převážná část jeho vystoupení na pro typického diváka nesrozumitelnou litanii, která byla provázena nepochopitelnými pojmy, a která vygradovala do vtipně vulgární, avšak současně zcela prázdné pointy na závěr. Toto vystoupení člověka, který je jinak zajisté expertem a mimořádně úspěšným mužem ve svém oboru, poukázalo na jednu pravidelně se opakující, a je-li to možné tak nazvat zásadní nekompetenci mnoha tuzemských podnikatelů. Totiž neschopnost mluvit s médii. Čtěte více: Multi-level marketing je šancí i pro seriózní podnikatele
Omyly
Že komunikace s médii a s novináři patří mezi základní kompetence úspěšného člověka ve světě, který na média, pokud jde o distribuci informací spoléhá, je zcela zřejmé. Mezi podnikateli, manažery i mezi lidmi zastávajícími profese ve veřejné správě o tomto druhu komunikace přetrvává několik zásadních omylů. Jejich nebezpečnost tkví v tom, že si jejich důsledky uvědomíme buď, až když nastane nevítaná situace, nebo dokonce vůbec nikdy. Těmito omyly jsou:
- dojem, že komunikace s novináři je totéž, co komunikace manažerská a obchodní,
- představa, že komunikaci s médii je možné zcela delegovat na specializovaného člověka nebo organizační jednotku (tiskového mluvčího), nebo že je možné si ji koupit jako produkt,
- názor, že jsem-li nadán tak, že mi nečiní problémy domluvit se s lidmi, nemusím se připravovat na komunikaci s médii,
- přesvědčení, že když je to, co sděluji srozumitelné mně, bude to srozumitelné i novinářům a divákům (čtenářům, posluchačům).
Kterýkoli z výše popsaných omylů může způsobit velmi negativní důsledky, dostaneme-li se do situace, kdy je potřeba s médii hovořit. Ovšem zdaleka nejnebezpečnějším jevem je kombinace více z výše uvedených chyb dohromady. Výsledek pro diváka, posluchače či čtenáře (přesněji příjemce sdělení) je nejčastěji ten, že nám nerozumí, případně, že na něj vyvoláme negativní dojem. Výsledek pro novináře je analogický s tím, že novinář jej dále přenese na diváka. Čtěte více: Jana Vyhlídalová: Boom mobilního marketingu nastane nejdříve v roce 2011
Školení: Komunikace s médii a s novináři
Cílem kurzu je seznámit účastníky se základními zásadami komunikace s médii a s novináři; připravit je na běžné situace, do kterých se mohou dostat a naučit je tyto situace zvládat. Kurz je veden formou interaktivní přednášky s příklady z praxe. Součástí je diskuze a odpovědi na praktické otázky a problémy účastníků. Důraz je kladen na specifika novinářské komunikace a na její odlišnost od komunikace manažerské a marketingové. Školí Vojtěch Bednář. Registrace na kurz
Plánování
Jak ale zabránit negativním jevům a nechtěným extempore, která mohou za velmi krátký čas poškodit naši pověst a tím i naše podnikání? Prvním krokem k úspěchu je uvědomit si, že mediální komunikace je proces, který je v podstatě kontinuální. Jako každý proces je možné jej plánovat a připravovat se na události, které v něm nastávají (ať se nám jeví jako pozitivní, nebo jako negativní). Plán komunikace s médii by měl zahrnovat přinejmenším odpovědi na následující otázky:
- Kdo je standardně zodpovědný za komunikaci?
- Kdo je zodpovědný za komunikaci z pozice vyššího managementu (tedy na koho by se měli novináři obracet v případě, že je neuspokojí standardní mluvčí)?
- Kdo je zodpovědný za krizovou komunikaci?
- Jaký je obecný postoj naší firmy vůči médiím? Měli bychom se chovat spíše vstřícně, nebo spíše restriktivně?
- Jaká je úroveň mediální erudice jednotlivých osob v managementu firmy (s novinářem se může potkat kdokoli, zdaleka nejen mluvčí) a jak tuto úroveň zlepšovat?
- Jak je nastaven proces rychlého shodnutí se na názoru pro média v rámci organizace v případě akutní potřeby?
Odpovědi na tyto základní dotazy nám mohou velmi pomoci, současně by ale neměly vést k některému z omylů, jež byly uvedeny na začátku, ba naopak, měly by nám pomoci je rozkrýt.
Jednoduše pozitivní
Pokud bychom hledali odpověď na otázku „jak komunikovat s médii“, takřka jistě bychom se nedopracovali k žádné jednoduché odpovědi. Znalost nejběžnějších chyb a elementárních základů plánování mediální komunikace ve firmě nám pomůže být v hrubých rysech připraveni na situaci, kdy buďto média sami vyhledáváme, nebo se naopak dostaneme do jejich hledáčku (respektive agendy) v negativním slova smyslu. Přesto, že se jedná o poměrně komplikovaný proces, který se skládá z mnoha drobných detailů, jedna věc v něm platí takřka univerzálně. Touto věcí je snaha o maximální otevřenost, vstřícnost a pozitivní přístup, dokonce i tehdy, když je situace pro nás ne právě příznivá. Čtěte více: Krize nahrává online marketingu, ale klasické formy přežívají
Ruku v ruce s pozitivním přístupem jde druhá klíčová vlastnost pro úspěšnou mediální komunikaci. Není ji nic těžšího, než maximální snaha o to být v rámci komunikace co nejvíce jednoduchý a přístupný, tj. být schopen jednoduše a laicky vysvětlit i velmi složitý problém. Kombinace obou těchto přístupů je nejlepším nakročením ke kvalitní a pozitivní komunikaci s médii, s novináři a jejich prostřednictvím s veřejností.
Vojtěch Bednář
PhDr. Vojtěch Bednář je odborný lektor s více než desetiletou zkušeností z veřejných i soukromých vzdělávacích institucí. Ve své lektorské činnosti se zabývá okruhy jako jsou informační technologie, veřejná komunikace, politická komunikace a sociologie. Při školení klade důraz na srozumitelnost a přístupnost přednášené problematiky a na její praktickou aplikaci.
ČLÁNKY DO MAILU