Přijít na trh s výrobkem, který bude funkční a zajímavý pro zákazníky, není vůbec jednoduché. Když už pak podnikatel na nějakou díru v nabídce narazí a přijde s novým produktem, musí pracně vymýšlet svou marketingovou strategii, aby se jeho zboží prodávalo. Existuje ale také jiná cesta. Co třeba oprášit výrobek, který má historii, a tím pádem je snadnější dostat se do povědomí zákazníků? Firem, které tento postup zvolily, je u nás celá řada. Než se vydáte hledat inspiraci na chalupu po babičce nebo jen na půdu, přečtěte si příběh tří produktů, které zná každý z nás.
Remoska se vrátila oklikou přes Anglii
Elektrická pečící mísa se vyráběla až do sametové revoluce. Po otevření hranic se ale všechny domácnosti začaly vybavovat zbožím ze západu a mnoho tuzemských výrobků se zatracovalo. Stejný osud potkal i remosku, která se pro nezájem přestala vyrábět. Pauza ale trvala jen do roku 1994, kdy byla založena společnost Remoska s.r.o., aby obnovila výrobu a slávu této tradiční součásti mnoha kuchyní. První roky nebyly vůbec jednoduché. Většina lidí nevěřila, že by hliníkový hrnec, který měla v paměti od svých maminek babiček a prababiček, mohl mít ještě nějaký úspěch. Bylo nutné znovu najít dávno vyšlapané cestičky,
vysvětluje na začátek Ivo Svoboda, obchodní ředitel firmy Remoska.
Proč stále hledat něco nového, když se znovu dobře prodává už dávno vymyšlené.
V roce 1999 společnost získala licenci na používání speciálního teflonového materiálu s nepřilnavým povrchem a investovala do nákupu nových technologií. Stačilo k tomu trochu oživit design a výrobek, který začal splňovat nejpřísnější požadavky kvality, byl připraven pro vstup na zahraniční trhy. Vylepšenou remosku začala firma předvádět na domácích i zahraničních výstavách, kde lidé mohli obdivovat výbornou chuť připravených jídel, jednoduchost přípravy a užitnou hodnotu a úsporu elektrické energie. Toho si v roce 2001 všimla i Angličanka českého původu Milena Grenfell-Baines, mimochodem jde o jednu ze zachráněných Sirem Nicolasem Wintonem, a zmínila se prestižnímu britskému časopisu Good Housekeeping, který hodnotí nové výrobky na trhu. A podařilo se, remoska u Angličanů zabodovala. Firma okamžitě zdvojnásobila svou výrobu. Protože Češi stále ještě velmi rádi kupují věci, které k nám přijdou ze západu, tento úspěch ve Velké Británii nám zvýšil zájem i na domácím trhu,
vzpomíná na to, jak se k nám remoska dostává oklikou Ivo Svoboda a dodává: Pochopitelně nám po marketingové stránce pomohlo i to, že se jedná o tradiční českou značku, kterou mnozí znají a mají ji spojenou se vzpomínkami na své maminky a babičky.
V polovině roku 2013 je situace zase o kus dál a využívají ji velmi mladí lidé, kteří se s Remoskou v dětství často už ani nesetkali. Největší zájem je o ni mezi studenty na kolejích, lidmi žijícími v garsonkách, ale také je častým svatebním darem a pořizuje si ji i starší generace a osamocení lidé.
Společnost Remoska svůj výrobek stále zdokonaluje, v současnosti se například pracuje na novém designu, který bude vyhovovat požadavkům zákazníků. Remoska se uchytila nejen na Britských ostrovech, ale k dostání je už více než 10 let také v USA a v Kanadě nebo v Austrálii. Zájem je i v afrických zemích, v Indii a Jižní Americe. Oproti 90. letům je naše produkce trojnásobná,
uvádí Ivo Svoboda.
Výrobu nafukovacích hraček znovu oživila výstava
Hračky z Fatry Napajedla už zabavily velkou řádku generací. První hračky z latexu a pryže se tam začaly vyrábět v roce 1937. Po druhé světové válce byla výroba znovu obnovena a začalo se pracovat s novými materiály i výrobními postupy. První nafukovací míč byl vyroben už v roce 1953. Největší rozvoj nafukovacích a harmonikových hraček nastal v 60. letech, kdy ve Fatře působili věhlasní designéři Libuše Niklová a Alfréd Klug. Nafukovacích hraček se vyrábělo zhruba 200 druhů, a to až do roku 2000,
vykládá Petr Janda, vedoucí marketingu ve společnosti Fatra Napajedla.
Nástup asijské konkurence v 90. letech měl pochopitelně negativní dopad i na prodej nafukovacích hraček a jejich výroba byla jako zcela nerentabilní ukončena v roce 2000. Na nafukovací slony a buvoly se ale díky jejich autorům nezapomnělo. V roce 2010 u příležitosti výstavy Petra Nikla 200 dm3 dechu, která se konala ve Zlíně, v Praze a v Paříži, a 75. výročí založení firmy byla výroba obnovena. Začalo se se sedacími nafukovacími zvířátky: slonem, buvolem a žirafou. O dva roky později se vrátily hračky koník a housenka,
říká Petr Janda.
Ukázalo se, že nostalgie a móda retra má na prodej hraček velký vliv. Letos se proto firma rozhodla rozšířit svůj sortiment o nafukovací prasátko a přidat také hračky k vodě. Největší podíl prodeje připadá na Českou republiku, ale nafukovací hračky svým dětem kupují i rodiče v Rusku, Švýcarsku, Austrálii nebo Velké Británii. Lidé z těchto zemí nejsou při výběru ovlivněni svými vzpomínkami, oceňují na hračkách jejich tvarovou a barevnou jednoduchost,
uvádí Petr Janda. Nafukovací hračky z Napajedel, které se dají koupit dnes, se proto vyrábí naprosto stejným způsobem jako ty, se kterými jste si hráli vy sami. Technologie i design jsou zachovány. K velké změně ale došlo u použitého materiálu, který už neobsahuje škodlivé ftaláty a je zdravotně nezávadný. K jediné úpravě došlo z bezpečnostních důvodů u hračky koníka, který v minulosti míval uzdu. Ta ale nevyhovuje současným bezpečnostním požadavkům, a proto byla odstraněna.
Prestige dnes hýří barvami a míří na mladé
Boty značky Prestige se k tehdejším zákazníkům dostaly velmi zvláštní cestou. Jednalo se vlastně o zmetky, které si kvůli nižší kvalitě odmítl převzít zadavatel. Původně Prestige činily jen velmi malou část výroby národního podniku Svit. V 80. letech minulého století, kdy se do módy začaly dostávat sportovní boty světových značek, oslovil Svit zakladatel jistého sportovního gigantu s nabídkou výroby speciální sportovní obuvi. Národní podnik měl v plánu to samé a nabídku přivítal. Neměl s tímto typem bot žádné zkušenosti a německý partner vadné zboží odmítl. To se pro prestižky stalo velkou výhodou, protože se tato vyřazená obuv mohla volně prodávat na českém trhu, kde o ni byl samozřejmě obrovský zájem,
popisuje netradiční zahájení výroby a prodeje Jolana Němcová, obchodní ředitelka firmy MOLEDA. Postupem času se kvalita značky světové konkurenci vyrovnala a v některých ohledech ji i překonala.
Po revoluci nebyl národní podnik připraven na transformaci ekonomiky a postupně se rozpadal na menší firmy. Ty musely bojovat s přílivem extrémně levné obuvi z Asie, což vedlo ke snižování kvality obuvi i k tomu, že stála na okraji zájmu. Prestige zaznamenaly obrovský propad prodeje. Značku potápěli jak konkurenti, tak výrobci napodobenin. Ano, i české Prestige se dostaly do hledáčku asijských falzifikátorů, kteří je pak na trhu nabízeli za výrazně nižší cenu, než jakou stál originál. Zaplavení trhu levnou obuví stejného vzhledu vedlo ke snaze boty zlevnit, čímž došlo k významnému snížení kvality, a některé střihové úpravy s sebou nesly snižování pohodlí při nošení,
říká Jolana Němcová. V roce 2002 tato situace vyvrcholila konkurzním řízením, díky kterému mohla technologie i licenci na výrobu obuvi získat firma MOLEDA a znovu značce Prestige vrátit její těžce vydobytou kvalitu i jméno.
Novému výrobci zavedené značky se podařilo vrátit botám kvalitu a dokonce je certifikovat jako pracovní obuv. Díky zaměstnancům mnoha českých firem, kteří tuto pohodlnou pracovní obuv preferují, se podařilo překonat nejhorší počáteční období. I v současnosti tvoří prodejci pracovní obuvi významnou část našeho odbytu,
uvádí Jolana Němcová. I MOLEDA po marketingové stránce sází na spojení s minulostí, ale také na to, že zákazníci stále více žádají české výrobky s osvědčenou kvalitou. O boty mají zájem především ti zákazníci, kteří značku dobře znají z minulosti. Objevuje se ale i zcela nová generace zákazníků ve věku mezi 30 a 40 lety. Rezervy stále máme u nejmladší generace. Proto jsme pro ně vyvinuli speciální webové stránky, kde si mladí mohou navrhnout a objednat barevné Prestige podle svého gusta,
říká Jolana Němcová.
Boty prochází určitě největšími technologickými úpravami ze všech tří uvedených příkladů. Klasické černé a modrobílé zůstávají pro konzervativní klientelu neměnné, ale s dalšími typy výrobce neustále pracuje. Například se používají nové materiály, semiš a podobně. Na zahraniční trh Prestige pronikají zatím jen velmi opatrně, uplatnily se ale například jako golfová obuv v USA. Podle výrobce je největším problémem konkurovat asijské obuvi, která je všude ve světě vždy nejméně za poloviční ceny.
ČLÁNKY DO MAILU