Na stará kolena na dlažbě. Opravdu živnostníky čeká smutné stáří?

Živnostníci mají při nástupu do penze v průměru o 13 % menší důchod než zaměstnanci. Důvodem je nižší odvedená částka pojistného. Rozdíl by byl ještě vyšší, pokud by se peníze z důchodového systému solidárně nepřerozdělovaly.

Tuto informaci nedávno zveřejnil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. Server Podnikatel.cz o tom informoval v článku Opravdu přispívají zaměstnanci na důchody OSVČ? Aneb co studie skutečně řešila. Při zjišťování rozdílu penzí autoři počítali s důchodem zaměstnaného muže a živnostníka, kteří letos dosáhnou důchodového věku, nastoupí do penze, měli průměrnou mzdu a stejnou dobu odváděli pojištění. Výsledky uvedené studie jsou správné, nicméně z hlediska dnešního plánování na důchod jsou její závěry nevyužitelné, protože zobrazuje výsledky na osobu, která dosáhne důchodového věku letos. Pro tyto osoby už je pozdě cokoliv plánovat, okomentoval publikované informace Josef Rajdl, hlavní analytik společnosti Fincentrum. Pojďme se proto na celou problematiku podívat podrobněji a ukažme si některé možné cesty, kterými by se živnostníci měli vydat, aby v pokročilém věku neskončili na sociálních dávkách.

Česká správa sociálního zabezpečení posílala živnostníkům už loni společně s důchodovým přehledem informační dopis s upozorněním, že při nízkých odvodech dostává člověk ve stáří od státu velmi malou penzi. Po 40 letech placení minimálního pojistného důchod činí asi 6500 korun. K získání průměrné penze kolem 11 000 korun je potřeba odvádět každý měsíc přes 6000 korun. Platnost tohoto předpokladu je ovšem podle Josefa Rajdla podmíněna tím, že pojištěná doba bude cca 38 let a nebude docházet k reálnému růstu mezd. Pokud bude docházet k reálnému růstu mezd, byť o pár desetin, stačilo by i méně. Pak sice v průměru ostatní lidé více zbohatnou a daná OSVČ bude tedy ve srovnání s nimi relativně chudší, nebude ale chudší než dnešní důchodci. V principu se jen ostatní budou mít více lépe.

Psali jsme: Hlídejte si odpracované roky. Zajistíte si tak důchod

Důchod OSVČ může být i poloviční

Začněme u zmiňované studie akademiků. Ta počítá s rozdílem mezi příjmy a výdaji OSVČ na úrovni průměrné hrubé mzdy, nicméně významná část OSVČ díky možnosti využití výdajových paušálů často historicky neplatila vyšší než minimální pojistné. Navíc se studie logicky musela vypořádat s tím, že muži, kteří se narodili v roce 1954 a letos tak dosahují důchodového věku, strávili určitou část svého produktivního života v zaměstnání. Ve studii se s tím vypořádali tak, že předpokládali výkon samostatné činnosti od roku 1996 a vzhledem k tomu, že pro výpočet důchodu se posuzují vyměřovací základy od roku 1986, projevilo se ve studii prvních 10 let stejně jako u zaměstnanců, s nimiž bylo provedeno srovnání. V tomto ohledu působí významně i faktor přepočtu předešlých výdělků, protože ve výpočtu důchodu dochází k jejich přepočtu pomocí všeobecných vyměřovacích základů v daném roce.

Stručně lze říci, že při rostoucích průměrných mzdách mají starší výdělky ve výpočtu vyšší váhu. Celkově je tak více než polovina výpočtového základu generována v daném příkladu dobou, kdy bylo počítáno se zaměstnáním. Je tedy zřejmé, že osoby, které stráví jako OSVČ celý produktivní život, na tom budou z hlediska porovnání důchodů ještě hůře, vysvětluje Josef Rajdl a dokazuje to na následujícím příkladu, který se bohužel pro některé OSVČ stane realitou:

Muž, narozený v roce 1980 celý svůj produktivní věk podniká a pojistné na sociální zabezpečení platí v minimální výši. Počítáme-li s předpokladem reálného růstu budoucí průměrné mzdy 1 % p. a. (kvůli globální konkurenci hrozí postupné zpomalení růstu mezd), inflací 2 % p. a. (cíl České národní banky), ostatní předpoklady necháme shodné s uvedenou studií a budeme počítat se zachováním současně platné legislativy, bude mít tento muž jako OSVČ důchod menší než zaměstnanec pobírající průměrnou mzdu dokonce o 45 %.

Dále čtěte: Víme, jak si v důchodu přivydělat a navíc si vlastní důchod zvýšit i zpětně

Mají odvody pro OSVČ vůbec smysl?

Aby mohl být v roce 2017 přiznán starobní důchod ve výši cca 11 000 korun, musel by například při získání celkem 45 let doby pojištění být vyměřen z dlouhodobě dosahovaného průměrného příjmu (vychází se z hrubých příjmů ze zaměstnání či vyměřovacích základů od roku 1986) zhruba ve výši 12 790 korun měsíčně. Zjednodušeně je tedy možné říci, že pokud by si dnes OSVČ určila roční vyměřovací základ tak, aby odpovídal této částce, tedy (12 × 12 790 = 153 480 korun ročně), roční pojistné by činilo 44 817 korun. Tomu odpovídá měsíční platba ve výši 3735 korun.

Z praxe ale víme, že mnoho OSVČ se snaží optimalizovat daňové přiznání tak, aby jejich odvody na sociálním pojištění byly co nejnižší. Vyšší částky platit odmítají nebo jim na ně jednoduše nezbývá. Živnostníci by si však měli být vědomi toho, že důchod (nejen starobní, ale i invalidní a pozůstalostní) se jim bude vypočítávat z vyměřovacího základu, který uvedou do přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za daný rok. Tento vyměřovací základ si může každý podle svého uvážení dobrovolně navýšit. Z hlediska důchodového pojištění je možné nahlížet na vyměřovací základ OSVČ jako na mzdu. A proto má-li OSVČ vyměřovací základ stanoven v minimální výši, je to jako by si v roce 2017 vydělávala jen kolem 7000 korun měsíčně. Je proto dobré si představit, za jakou minimální částku by byla OSVČ ochotna pracovat jako zaměstnanec a z té platit pojistné. U výdělku 15 000 korun představuje pojistné 4380 korun. Za rok by tedy OSVČ zaplatila 52 560 korun, říká Jana Buraňová, mluvčí České správy sociálního zabezpečení.

Mohlo by se hodit: OSVČ pobírající vdovský důchod platí jiné zálohy na zdravotní pojistné

A mají tedy odvody sociálního pojištění pro OSVČ vůbec smysl? Ano, ale jen do určité výše. Průběžný důchodový systém má pro živnostníky tu nespornou výhodu, že užívají benefity budoucího růstu mezd, ačkoli se tohoto růstu třeba vůbec neúčastní. Pojistné na důchodové pojištění je tak pro OSVČ jakási investice do české ekonomiky, respektive do růstu mezd v ekonomice.

Živnostníci by měli maximálně využít státního důchodového systému alespoň do úrovně první redukční hranice k osobnímu vyměřovacímu základu. Odpovídá to průměrným odvodům z vyměřovacího základu ve výši zhruba 44 % průměrné mzdy. První redukční hranice je stanovena na 44 % průměrné mzdy a do této výše se uznává celá výše osobního vyměřovacího základu, nad tuto hranici až do úrovně 400 % průměrné mzdy už jen 26 %. Logicky se tak vyplatí plně využít první redukční hranice, což by v současné době odpovídalo měsíčním odvodům ve výši cca 3500 korun měsíčně s tím, že je třeba je každoročně zvyšovat dle růstu vyměřovacího základu a případně navýšit i k dorovnání minulosti, radí hlavní analytik Fincentra Josef Rajdl.

Výpočet důchodu je poměrně složitý a u osob v současnosti vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost zahrnuje téměř vždy i různě dlouhá období roků, v nichž byly zaměstnány. Výše důchodu se proto odvíjí od mnoha aspektů. Rozhodně se tedy vyplatí využít každou pojištěnou dobu, která má také významný vliv na výši důchodu a je lépe platit na důchodové pojištění alespoň něco, než neplatit vůbec. Je také třeba brát na vědomí, že platby, které jsou provedeny dříve, mají vyšší význam. Například strategií plného využití první redukční hranice by se v tomto článku uvedeném příkladu eliminoval rozdíl důchodu oproti zaměstnanci s průměrnou mzdou z 45 % na zhruba 20 %.